|
| ||||
| ||||
|
92
A ted spustila Nesynka z vesela : „Janku štemuj ducly, neb jsme všickni tudy, hrej. A tou manýrou to šlo dále. Nechci líbilo a po jitřní libovali si lidé- „Dnes to čtenáře déle obtěžovati, myslím, že má na zase šlo, až kostel hřměl!” této ukázce dosti. Tak daleko může zablouditi vkus člověka, Nám se to však tehdy všem nad míru nevedený rukou rozumnou. J. A. IiOMF.NSKI:HO soud o tom, jak sluší v kostele zpívati. Sděluje K. Konrád. Všeobsáhlý veleduch našeho slavného světového paedagoga staročeského, J. A. Komenského, dobře také znamenal hrubé vady a nedostatky, jež jevily se za jeho času bez mála všeobecně při skládání písní kostelních. Však dobře znal cenu a důležitost zpčvů posvátných; proto neváhal záhy též k tomu přihlédnouti, aby pořídil a vydal kancionál nový vedle pravidel, které si sám vytknul. Po úsilovné práci vyslal tento kancionál tiskem v Amsterodámě r, 1659. Ač to knížečka na pohled malá, přece obsahem svým nad mnohé jiné toho druhu vyniká a pro českou hymnologii po výtce důležitá jest to práce, jíž do-kázal Komenský, že i důmyslným hudebníkem a hymnologem byl. O tom svědčí již bohatá, jadrná i vele-poučná předmluva téhož kancionálku, v níž dotvrzuje vše případnými citáty písma sv, a sv. otců církevních. V této předmluvě, na čtvero dílů rozdělené, mluví ve IV. o tom, jak zpěvákům sluší počínati si při vzácném díle zpěvu posvátného Že zajisté i našim cyrillským zpěvákům výborně se hodí, co tam řečeno, neváhám v ,Cyrillu" podati tato poučná pravidla Komenského. Píše takto: „IV. Pozůstává, aby o vzdčlavate.ném zpčvů svatých užívání správa dána byla. Což v sedmi částkách obsáhnu. 1. Napřed věclěti třeba, že Pánu Bohu na čest zpívati mají všickni lidé staří i mladí, muži i ženy, vrchnosti i poddaní; poněvadž všickni duchem i tčlem Boha oslavovati po-vinni, protože ty věci Boží jsou. (1. Kor. 6, 20.) A každý se Sirachem říkát: „Pán dal mi jazyk, kterýmž chváliti jej budu. c` (5 i, 30.) I dítky křesfanské dobré jest k tomu míti, aby- se hosanna zpívati učili, poněvadž Pán úst nemluvňat .. , dokonal jsi chválu.”(Mat. 21, 16.) &nám pak ač se nedopouští ve shromáždění mluviti (totiž učiti ) (1. Kor. 13, 34), dopouští se však zpívati, iŽalm 148, 12.) a proto sobě ono mlčení tím vroucnějším zpíváním nalrražOVati mohou a mají, A poněvadž David a Salomoun, nejpřednější v lidu božím králové nejvíce žalmu a písní naskládali a horlivým jich zpíváním všecky předcházeli, patrno jest, že i vrchnosti před poddanými svými za tuto boží službu styděti se nemají, nýbrž to za čest míti a příkladem dobrým jiné předcházeti mají, chtějí-li od Boha tím více zase poctěni býti, nic sobě žádnou světskou Mikol nepřekážejíce. (11. Sam, 6, 14.) 2. Chváliti Boha zpíváním povinný jest všudy příkladem opět Davidovým. (Lalm 149, 25 ) A Kristus Pán zpíval po večeri (Mat. 26, 30.), apoštolové v žaláři (Skut. 16, 25.) Obzvláště pak v chrámíeh mají býti zpěvové svatí konáni, jakž David nařídil, protože se darové Ducha sv. rozněcují, jakž příklad l;lizeův ukazuje (II. Král. 3, 15•)-A to i před kázaním slova božího i po kázaní. Před kázanírn, nebo když pred Jerichem všickni kněží troubili v trouby a všechen lid velikým křikem křiknul, padly zdi Jericha. (Jos. 6, 5. 20.): tak Hradby těla, svcla, pekla udají, kdekola' v.~eclieii lirl vroucíinr' ntodlítbanti a tipčvy k Bolen, volají. 3. Náleží zpívati J-,~dyclzy příkladem opět Davidovým: „Zpívati budu Hospodinu, dokud živ budu” (Gal, 103, 33•)• A opět: „Dobrořečiti budu Hospodinu každého času.” (Z. 33, 2. a ž. 91, 2. 3. 4 ). Čehož prý kdo nečiní a v oslavování Hospodina ze skutků jeho libosti nemá, člověk hovadný jest. (v. 5. 6. 7.) Protož kde srdce jest Davidovu podobné podle srdce božího, tu není těžko u večer, ráno, poledni volati k l3oliu. | ||||
|