|
| ||||
| ||||
|
— 11 —
sem vám noviny", „Již jsem dost pracoval”, „6 můj nejsladší Ježíši”, „Tisíckrát pozdravujeme Tebe”, „Bože, před tvou velebností”, — tot namnoze celý repertoire zpěvu obecného v priiběhu roku církevního. Dvě písně jako by zázrakem zachovaly se v fistecli lidu po všecka století: „Otče náš, milý Pane!” před kázaním a „Hospodine, pomiluj nás !” po službách Božích, jakkolivěk obě nezřídka nesprávně, s neslušnými přívěsky se pro-vozují. Osiřelé dvě dcery smutně volají za ostatními sestrami slavné dávnominnlosti, i zdá se, jako by Prozřetelnost Božská byla je před zapomemitím uchránila jen proto, aby krásou a půvabem stále poukazovaly lhostejným potomkům zbožných otcův na, bohatý poklad duchovních písní dole minulých. Osiřelým zpěvem svolávají staré družky, věčné uaadé, věčně krásné. Není-li znamením masu, že právě v dobách, kdy veliký boj naproti Církvi Boží po celé téměř Evropě se počíná, horliví pastýřové svolávají svěřenou osada křesťanskou do svaty'ch stánku kn pěstování posvátného zpěvu? Opatrné počínáni při-pomíná na první věky krvavého pronásledování, když křesfané za prvního svítání rudé jitřní záře odlehlými ulicemi římskými jako stínové v temných katakombách se ztráceli, aby klidným, posvátným zpěvem Hospodina velebili, k mukám hranic a mečů, divokých šelem a žhoucích roštů se sílili a za ukrácení těžkých zkoušek prosili ? Když protivenství stíhala svatého Ambrože, mocí vládní ohrožovaného, shromáždila se kolem něho věrná osada; biskup s lidem, meškajíce dnem a nocí v chrámu, prozpěvovali Bohu chválu, za odvrácení nebezpečenství prosíce. Milostivý Pán Bůh vyslyšel hlasy křesfanův, v prostotě srdce Jej chválících. Z temností katakomb Církev vítězná pí•esídlila se do nádherných basilik. Zpěv lidu za doby sv. Ambrože. zjednal věci spravedlivé vítězství. Útrapy a pronásledováni, které v našich dnech Církev očekávají, budou ohněm očišfujícím, v němž slaviti bude Církev znovu-zrození. Pronásledování bylo ještě vždycky semenem křesfanů. Posilou v boji jest zpěv, útěchou v zármutku jest zpěv. Zpěvem přemáhá se lhostejnost, zpěvem budí se víra, zpěvem vzmáhá se důvěra. Zpěvem započněme znovu-zrozeni, zpěvem oslavíme vítězství. V následujících řádcích budiž prostě naznačena cesta k obnovení choráht českého pomocí literátských kůru. (Pokračovaní.) responsoria mešní. Nejnesmyslnějším zlořádem při zpívané mši sv. jsou responsoria (Amen, E t cum spiritu tuo, Gloria tibi Domine, Habemns ad Dominem atd.), jicližto takměř všeobecně se užívá. Nesmyslnost vysvítá z následujících dvou důvodů: 1. Zpěv kněze a odpověd kůru má býti jedním, nerozlučným celkem. Kněz zpívá gregoriansky v některá ze starých touin církevních, kůr vrak odpovídá v moderní tonině Dur, která, jak známo, značně se liší od starých tonin. Tím celek se ruší, dvě k sobě zcela nepříslušné věci se spojuji svazkem nepřirozeným. Příkladem se to vysvětli. Praeface zpívá se tónem hypodoricky'm. Kněz konči na př. „Per omnia saecula saeculorum-`, abychóm použili intonace v příloze hudební uvedené, s f; kůr odpovídá kadencí do F-dur. Následující ,Dominus vobiscum” však končí s g; kůr rychle opouští toninu I-dur a odpovídá v (;-dur. Ilned na to musí kněz v ,Sursnm corda" zpívati g a hes, dopouštěje se nutně příčnosti a končí s f, kůr tudy odpovídá kadencí T-dur; „Habemus ad I)ominum” opětné v (X-dur. Není-li to nesmyshié, uvážíme-li, že missál v notách uvádí responsoria gregorianská v témž tónu s versikulem ? 2. Moderní responsoria vyznačují se však kromě nesmyslnosti tóž jednotvárností ; na všeliké versikule odpovídá se stále jedinou kadencí, kdežto podle předpisu církevního každé responsorium zvláštním nápisem obdařeno jest. Zpěv gregorianský poskytuje rozmanitost,, nynější responsoria však vyznačují se mechanickou jednotvárností. Ucta ku zpěvu gcegoriauskému, smysl umělecký po jednotě bažiti, povinná po-slušnost liturgických předpisu nutně vyžaduje, aby nesmyslná responsoria odstraněna a gregorianskými naliražena byla. Nejsnadnější a nejpřirozenější spůsob responsor jest jednohlasná odpověd bez průvodu varhan, jak v hudební příloze naznačeno jest. Zpěv gregm•iausky" povstal bez harmonie ; jednohlasná odpověd v milém nalezá se soulilasu se zpěvem kněze a školní dítky, sesíleny několika mužskými hlasy, v době krátkG si je osvojí. Nejkrásnější by ovšem byla responsoria zpívaná od veškerého lidu, o čemž ve spisech sv. otců se dočítáme. Shromážděná osada celá odpovídala k modlitbám kněze jednomyslnou, hromovou odpovědí. Když smysl slov s,c vysvětlí, bude lid rád zpívati. Dojem bude velkolepý. | ||||
|