|
| ||||
| ||||
|
9 —
V. Pane, vyslyš m0-dlit_-bu m0u. R. A volání mé k TO-bě přijd. I I I 1 I I V. Modleme se. Bože ... (vásleduií modlitby.) R. A men. ~ a i I é I V. Vyslyš nás všemohoucí a milosrdný ITO- spo- din. R. A - men. J 1 V. (Kecitando.) A duše všech věrných zemřelých pro milosrdenství Boží Odpočiňtež v p0-ko-ji. R. Amen. f f Poznamenání : Harmonašace litanii zůstává v zákonitých mezích připadně staré toniny církevní, v jejimž rámci nápěv se pohybuje. Nechaf tedy varhaníci nedají se mýliti zdánlivou příkrostí a tvrdostí harmonisace modernímu sluchu nápadné, nedopouštějíce měniti ráz toniny církevní ani dosazováním jiných, ani libovolným zvýšovánim neb snižováním některého z užitých tuto akkordit. Hudebník brzy si oblíbí v kráse této. Obloučky (—) pod některými slabikami vyznačují spojeni více not na udanou slabiku ; spony svrchu (---) udávají, žc na tutéž notu více slabik připadá. Kněz nebo dva zpěváci zpívají žravokace s jemným, lid pak odpovídá s přiměřeně silným průvodem varhan. Při alnur dvousUorně předmišeném Undlž šetřeno správné deklamace a znameni oddychovacích. Pesponsoria budtež zpívána tak, jak se zde udávají. Všeobecně odpovídá se na Cantus firmus tenorem. Jak takový nesmysl mohl zobecniti, nesnadno lze pochopiti. Také —Minge Ling-ua" obecně užíváné jest tenorem jiného nápěvu. Budiž nahraženo dojemným nápěvem původním, jaký ještě ve starých kancionálech českých se vyskytuje. Pro potřebu uvedl jsem tuto všecky sloky, ač při obyčejných pobožnostech pouze i., 5 a 6. sloka se zpivá. Nápěv pohybuje se v poloze pro zpěv obecný velmi pohodlně. Zpíván celým kostelem s příslušnou deklamací českou zníti bude velebné. Hned po požehnání, mezi tím, co nejsvětější Svátost do tabernáklu se ukládá, mohou věřící na rozloučenou vroucně pozdraviti ,chleU s netle daný" krátkým nápěvem : „Pochválena a pozdravena budiž nejsvětější Svátost oltářní” po třikrát. Leliner. 7. příloha CYRILLA". Ročník 1X. 1882. | ||||
|