|
| ||||
| ||||
|
Jak se to stalo ? — Zcela přirozeně. Zahnána jsouc osiřelá a opuštěná — Musica sacra — odvážila se podruhé do světa, ale opatrně, a to v průvodu ostatních sester, křestanské vědy, umění výtvarného a archaeologie. Združené vrátily se štastně a A k a d e m i e k ř e s t a n s k á slavila svůj křest. Jednu hlavu potřeli a z ní čtyry nové narostly, jako v pohádce. Povědomý kněz v Americe, obětovný přítel Akademie křestanské, v listu tehdáž mi zaslaném napsal: »0 felix culila ! « Když pak po čase přestalo mrznouti, mlhy se rozptýlily a jitro nastalo, » hudební odbor Akademie křestanské « rozšířil se v »obecnou jednotu c y r i 11 s k o u «, jejížto sta-novy za nynější vlády ministeriálního schválení došly. Veškeré nejdůstojnější ordinariáty jednotu cyrillskou vřele uvítali a stanovám církevního schválení s radostí udělili.
Símě před desíti roky do země zaseté vzrostlo v utěšený stromek. Bouřky přešly. Neuškodily, nýbrž prospěly. Zeleň se osvěžila. Ze stromku má býti strom. Lípka má rozvětviti se v košatou lípu, aby věkům vzdorovala. S t o haluzí má rozvětviti se v t i s í c větví. Aby tak se stalo a to brzy, závislé jest od nynějších f a r n í c h j e d n o t cyrillských. Každá považuj se v Čechách za jednotu vika-r i á t n í, na Moravě a ve Slezsku za jednotu d e k a n á t n í a zřízuj, organisuj po vikariátě a dekanátě jednoty farní. Slovo živé mocně káže. Příklad uchvacuje. Lásce živé nikdo neodolá. Tak nejdůstojněji oslavíme první desítileté jubileum eyrillské. Lehner. Něco o varhanictví. Píše T v a r o c h Fr., správce školy v LJjezdč Svijanskčm. Varhany byly a zůstaly v církevní hudbě nejdůležitějším, ano nezbytným nástrojem. Není bohoslužby, kde by královský ten nástroj první na řadě nebyl. Má-li se však »královským« zváti, nestačí mu míti toliko spořádané hrací ústrojí, on musí míti svou duši, svého krále — dobrého varhaníka. Jen ten vládne strojem a uvádí jej v činnost. Hra na varhany sama sebou má nuioho obtíží, jež překonati musí každý varhaník, chce-li se jím v piném slova smyslu státi. Výtečníci oboru toho jsou nám příkladem. Všímneme-li si dějin hudby vzhledem k tomuto nástroji, vidíme, kolik píle a jakou vytrvalost měli, aby na nástroji tom se zdokonalili ! Proto uznávají se varhany za nejobtížnější nástroj a varhaníci čítají se mezi první hudebníky. A to zcela po právu. Vždyť od nich žádá se především, aby měli talent, zevrubnou známost theorie hudby povšechné a palc ještě nepřetržitou pilností a vytrvalostí nabytou zručnost ve hře. lllc toho nelze ovšem, aby každý virtuosem se stal. Proto p~ec měl by i prostý varhaník harmouii,' kontra-punktu, fuze a imitaci, přechodům, trans-posici aspon rozuměti. Tomu naučiti se důkladně možno jen v ústavech varhanických. Posluchači odtud vyšlí ovšem těmto všem požadavkům vyhovují, ano, což závažné jest, oni seznavše pokrok hudby církevní, v letech poslednějších učiněný, dovedou vedle zkušeností tuto nabytých zaříditi i své veřejné působení v tom směru. Ptejme se: Kde působí potom takoví | ||||
|