|
| ||||
| ||||
|
— 3 —
lidé? Jen tam, kde řádně placeni jsou za služby své, a to ve městech větších. Což venkov, města chudší, těm netřeba takových sil? Těm zvláště bylo by přáti toho v piné míře. Kdo však zná všeliké ty poměry venkovské, ani nemůže míti zdání o všem podobném. Tu všeobecně svěřuje se úkol varlianíka místnímu učiteli se vším, co vůbec v obor ten náleží. Ty všelijaké výhody i ne-hody z toho vyplývající jsou také s dostatek známy. Jest velmi veliká většina učitelův, již úkol ten horlivě se vší pílí a svědomitostí, nehledíce ku prospěcliu hmotnému, zastávají. V poslední době ale nastala rozliodná doba, kdy kostelní hudba se reformuje s úžasnou rychlostí. Hudba profanní stále ustupuje před jediné pravou, čistou, ryzí hudbou církevní. Tak v mnohých mčstecli již i na venkově se podařilo výhost dáti posud obvyklému provozování hudby chrámové. A nemá-liž tu varhaník, at ten či onen, první úlohu v tom? Varhany jsou v jeho moci, jimi nejprv a jistě působiti může. Namítati může mnohý, že neměl a nemá příležitosti v tom směru se vzdělati, že není určitélio návodu v té věci, jak si počínati, jak jíti pokroku vstříc. Nelze popásti, že podnes jen velmi málo v průpravnách učitelských se stati této důležité píle a cvičby věnuje. Kde nabýti theorie i prase? Poneclián jest tedy varhaník víc neb mc jič sobě saméniu o to vše starati se. Co tedy činiti snaživému varlianíl:ovi na venku, nechce-li zůstati v ohledu tom pozadu? Jal: domůže se pokroku sám svým přičiněním? Necht tedy opatří sobě sbírku dobrých kom-posic starých mistrů jakožto pomůcku pro praktickou potřebu. Mnoho takových velmi levně lze v rozličných místech dostati. Sbírky takové bývají sestaveny dle starýcli tonin a to tak, že obsahují celé řady krátkých, delších i dlouhýcli vět hudebních, kteréž i co do technického provedení se stupňují. Jednotlivým z nich mohl by se učiti třeba i nazpamět. Tak získá si zásobu nových, nezvyklých sice, ale krásných obratův; vynalezavost pak vzruší se, parnět zbystří, vkus se vytříbí a fantasie konečně se při-družíc pomůže i nové věty hudební v témž smyslu tvořiti. Vybrati si některého mistra za vzor, zkoumati jeho komposice a je třeba písemně napodobiti, pomáhá velice ku zdaru věci samé. Zkrátka přičinlivost jmenuje se ten prostředek, jakým se toho dodělati může. Tolik všeobecného. Nyní obratme zřetel ke skutečnosti aposudme, jak toho všeho varhaník v praxi užiti může a má. Působnost jeho jeví se hlavně ve dvou směrech: Jednou provází zpěv obecný — píseii lidu, jindy provází skladby choralní, polyfonní. Čeho šetřiti má varhaník, provázeje pí-seti obecnou? Píseň obecná (tu na mysli mám jen původní, staré naše kostelní písně) má-li býti projevem citu nábožného, musí přirozeně se zpívati a ničím nepříslušným hyz diti se nesmí. Je-li sbor pěvců (lidu) náležitě vycvičen, má varhaník na mysli míti, že jest nyní na něm, aby zpěv toliko vyzdobil, dopinil a nikoliv nezpůsobuou hrou soulad rušil. Proto zřetel zníti musí: z. ku počtu zpívajících, 2. ku předehře, 3. k správnému hraní priivodu a 4. k dohrám. ad r. Varhaník jakožto pán a vůdce stroje zná zajisté zřízení a sílu stroje piného i jednotlivých registrů. Zná též resonanci kostela, tudíž dle zkušenosti snadno posoudí, kolika registry může hráti, aby zpěv zvukem varhan přehlušován nebyl Hraje-li předehru na př. piným strojem, necht hledí pí-irozeným postupem uvésti stroj v stav tahový, v jakém prirood hráti obmýšlí. ad 2. Předehra (praeludium) jest úvodem ku písni samé. Má býti s ní jednoho ducha a karakteru, jedné toniny. Ona musí tak vážna a přizpůsobena býti, ne aby svou výstředností všecku mysl rozptýlila, kostela vzdalovala, nýbrž aby více vnímavosti a pi•íležitosti poskytla posluchačům přemýšleti o významu slov, která zpívati se mají a jim i příslušnou zbožnost neodnímala. To nejmenší, co se od varhaníka žádati může, jest, aby aspoň posledních I0—12 taktů zcela přísně v té toniny se pohyboval, ve které píseň hrána býti má. Nemá-li dosti cviku a jistoty, aby vytčenému dle paměti vy-hověl, necht jea nestydí se skladbu vhodnou a dobrou z listu hráti. Někde však se pravidelnosti této nešetří a tu pak podobá se předehra všemu jinému víc, jen ne tomu, k čemu je ustanovena. Ten zjezdí celou klávesnici, ukazuje zručnost svou, jiný z nedbalosti neb nedostatku cviku a paměti hraje co mu napadne, až octne se na akkordu, z něhož těžko se vyplésti; opět jiný zjezdí všechny možné toniny, neb napodobí ten který operní kus atd. Mnohý z těch domnívá se, že takovou hrou zalíbí se lidu, jehož vkus hojně již po-kažen. Kdyby se však svědomitě ke hře přhpravil a pak dle toho jistě hrál, dodělá se lepšího úsudku se strany lidu než myslí. | ||||
|