|
| ||||
| ||||
|
Tímto budiž upravena zpráva 12. čísla Cyrilla, že se přihlásilo 70 členů přispívajících; byloti to tehdá členit 70 vitbec.
Jak ze zprávy této viclno, dodělali jsme se tt nás výsledků skvělých, ani netušených. Jest si jen nyní přáti, by jednota vždy ve svěží síle zůstala a nijakými nehodami postižena nebyla. 1 otifejme, žc p~áni to vypinčuo bude. Udevzdávaje nyní zpravodajství p. jednateli, jest se mi s Vámi, důstojný pane redaktore, rozloučiti a dáti Vám nejsrclečuější: »s Bohem!« Vsšak zároveú pi'i tom raclostuě doufajícím srdcem Vám vultun: ),Na shledanou při letošní Cyrillské slavnosti na Moravě!« I'erditzanr~ Iiccrvt~i~ít, i'idicí učitel. Z Ujezdá u Brua píše cdp. děkan Dr. Karel Beránek veselou novinu, že ,o ziízení jednoty cyrillské s úspěchem se pracuje. Literátského sboru stává tam ode dávna.a Slezsko. Dieeése Vratislavská. Frýdek. Bylo to r. I871, když jsem na své prvni osadě v honské zahájil refornut hudby církevní, ovšem beze zvláštní autorisace.la tím účelem zmocnil jsem se zpěvu školního, napinil jsem srdce dítek láskou l:u zpěvu, vyučoval jsem denně a dočkal jsem se radosti, že slýchal jsem přednášeli píseit obecnou v rouchu prostém, přesném, cudném od bujarých hlasů dětských. Učitelem svedený lid prali mně nepř;ttelsky se pestavil, odepřev-všelikého spolupůsobení až do posledního muže. Jakmile píseit správně se zpívala, pustil jsem se clo chorálu gregorianslcého, který jsem slyšel v kostele Sercitů u sv. Earla ve Voldersu od mnicha benediktínslcých z l;euronu vypuzených, kde jsem se ntu přiučil a který tak mocně mne dojal. Po uplynutí šesti let piného odporu, nabažili se již částečn vzcluru a mnozí jali účastniti se vyučován[ zpěvu, které bez-přetržitě díUcám udíleno bylo. Po mnuhé,n nantaliání dustalo se nti posléze útěchy, že bylo lze aspoů svátky slaviti vedle předpisu církevního. jest-li že výkony zůstaly daleko za piímím, byl jsem přec blaženým a umohá slza zbožného pohnutí perlila se po tváři tné. Po osmileté činnosti dospělo dílo tak dalece, že sedle domnění mčho vše se udrží nyní samo, jclilcož na osadě farní počali rozeznávati pravé od falešného; dobré símě mělo se rozsévati dále a já přijal jsem větší Leneficium. To však mělo se na mně vymstíti. Po výkonu investiturním bylo mi úředně zapovězeno všeliké dálší počínání na dráze reformy. Veškeren lid na mé nové osadě byl fanatisován —čítalo se ho ua tisíce — bojovalo se všemi prostředky nerfidie, pulcrytcctví a zášti, aby se zbavili reformátora hudby posvátné. Když faru jsem nastoupil, ani jedínélio piítele jsem tam neshledal; instalator představil mne lidu ocl oltáře, jakožto břímě od Boha seslané, které dlužno snášeti z povimtosti křesianské a z opatrnosti. Byl jsem tedy celním, veřejným hříšníkem mezi lidem cyvolcným 1 Jalanile však jal jsem se přece pokoušeti se slcronmě o náprava vkusu, odvolávaje se na práva investiturou nutě udělená, plamenové vzpoury mocně vyšlehli nad tnou blavou. S nepřátelského táboru jako ]crupobití řítily se na mne koule, bylo mi stáhnouti nazpět přední stráže anathematisované činnosti reformační. Knížata a staršílidu tak zaslepenými byli, že se jim vidělo býti třeba modliti se za mé obrácení, dle přesvědčení jejich byl jsem tehdáž již na cestě záhuby. Co toto se odehrávalo, dopsal mi arcikněz z Frýdku, který za piíležitosti iustallačuí nástupce mého v honské slyšel reformovaný zpěv lidu, že jej zpěv v Konské p~ekvapil, potěšil, nadchmil, že příkladu mého chce následovati i dotazoval se, po jaké cestě dospěl by k cíli. Mezi tím farní osada neostýchala se nikterak, pa-vařovati nine dle rady udělené za břemeno, kladla mi překáiky několikráte u vykonávání pr:.v faráiských a zarmucovala mne opět a opět tak bolestně, že jsem považoval za nutné podrobiti se osadu Jonášc proroka, abych bouři utišil. "Uměnou dostalo se nri zase skromnější fary, velkofara byla ráda, že.talc lacino zbavila se faráře notového. Talc na třetí faře považoval jsem za povinnost počíti s reformou, nebylo však zcle pro ni pražádné pudy, Každý, sebe menší pokus po změně starého, nesmyslného šlendriánu byl ihned potlačen. Mrzeli se nad tím nemálo, že člověku, který všudy ruší mír v osadách, staré zvyky zneuznávaje novoty zaváděti chce, ještě fary se dostalo; cís. úřad školní řekl mi — na inspirací ze strany duchovní — ústy škoLtího inšpektora za piíležitosti visitace zpisobem nejopravdivějším a nejpádn_jším, ~,že učitel u mne a po mém boku jest člověkem sužovaným, nešiastným a politeváuí hodnýma Nyní tedy byl jsem i vrchnosti stáhtí se svou snahou pohanění hodným; samotnému, isolovanému bylo mi s krvácejícím srdcem zříci se útěchy ,,hudby posvátné,,, byl jsem odsouzen k nečinnosti. Přece však ustavičně zanášela mne rnyšléuka, kterak by bylo lze provésti reformu způsobem jiným. Nemohl jsem se dopíditi žádného prostí-edku; konečně resonoval jsem takto: ,Nemohu-li obého míti, chci se přidržeti jednoho, tedy hudby církevní bez vlastní, samostatné správy duchovní, vždyi mezera norou vzniklá bude vypiněna velmi rychle a šiastně, Thned obrátil jsem se na arcikněze Findinského ve Frýdku, maže, který zná poměry církevní, při tom jest knězem šlechetným, vášně prostým, osvíceným, učiniv mu návrli, | ||||
|