|
| ||||
| ||||
|
katolic;kou hosvÍítnou záro,cii
Jednoty Cyrillské. iavatol a redaktor 1883, RO uíK X. Chorální kongres v Arezzo. Vypracuje P. Amb)roř Z ieultr, Benediktin klá tera Emauzského. Velký evropský kongres v Arezzo již pi-i prvním oznámení a pozvání s úsměškem .c potkal jakožto podnik pocliybcný. Konal se, a když účastníci domů se navrátili, sta] se teprv znan:enim, jemuž bylo odpíráno. Přestáváme důvěřovati vlastním očím, čtouce různé zprávy. Velmi nesnadno pi Ip:tdá mi mluviti nestranně o věci, která človčlcn tak na srdci leží. Vypravovatel vynasnaží se, aby s nejniožnčjší klidností a nestranností podal, co viděl a slyšel. Vlachům celé shromáždění nechtělo dosti imponovati. Celkem bylo to shromáždčuí tiché, nečinící žádných nároků a konající pravidelné porady své. Když se skončily, pokračováno v nich na cestě zpáteční s největší zálibou a zapomenuto na všclikc: jiné předměty v rozpráekácli. Má-li Vlachu cos imponovati, jest k tomu třeba Hlomozu. Rylo o to clostatcčně postaráno. Země čtrnáctidenní slavností konala pa-matku velkého Ouidona — »monacho«, který jako mythický luclina v ústech všech znám jest a předcc nikomu znám není. Více než dvacet hudebních ]:apel táhlo ulicemi města a hrálo na náměstích; večer bylo elektrické osvětlení. My kongresisté měli jsme účastenství na dvou neb třech dnech plesu, slavnostního. Ulice byly slavnostně okrášleny a po celý den přepiněny. 1\7y cizinci byli jsme ovšem předmětem obecné pozornosti. A dosud jest mi divno, kterak světská pocta ku cti vele slovutného bcncdiktíua mohla tak lhostejného zůstaviti ncjmladšíllo vnuka a řeholního bratra. "Tak vznešený cíl měli jsme na zřeteli. Tíni duše tak pi-cpiněna byla, že věnce, koroulive a nápisy nepoutaly pozornost. Jednotlivé toliko zvuky hudby světské zůstaly ještě v paměti, zejmena staecatissimo hudebních kapel všude stejné; nápěvu táhlého v celé Italii neuslyší;./,a nělcolikadennílio pobytu v IZímě hrála hudební kapela bersaglierů s ohromnými chocholy vlajícími na náměstí před klášterem benedil:tinskvm u S. Maria v Trastevere. Hráli dobře, ale jen staccato ; lcdc nápěv přirozeně neposkakuje, Vlach pocituje liolou jednotvárnost. V Arezzo byli jsme ubytováni těsně vedle divadla. Ku cti c,)uidona-monacho dávala se nová opera. Primaclonnu jsem slyšel, modle se o samotě brevíř. Ryly to výkřiky šílené; po každém následoval nadšený potlesk. Ubohý Quiclonlonacho ! co všechno na čest ti netropí ! Jitro prvního dne kongresu (ti. září) náleželo Vlachům. Ryl to slavnostní ruch s dosti velkým hlomozem. Ztratilo se při tom hrozně mnoho času. Kongres zahájil sc v kostele S. Maria della Pieve (de Plebc), Chrám byl dobře volen, starý, velebný, cti-hodný jako chorál sám. Moliírtné pilíře nesli otcvi-cný )srov rozkošné basilikv. často oči mé utkvěli na krásné stavbě. Jak asi znívali zcle nápěvové chorální za doby vclikélio Quidona-monacho! — tak clalelco nazpět sahá stavba. Tentolcrát to bylo jinak. Když jsme v proccssí clo chrámu vtáhli, husté množ ství lidu naplřovalo dalckc: prostory, Vysoko povýšené presbytcrium mělo býti našíni místem a mně, jakožto zástupci duchovního společenstva (opatství), červená vstupenka měla dokonce zjeclnati místo | ||||
|