|
| ||||
| ||||
|
t . ,Salvos fac nos«, Fr. Wiu, Grad. Stinnnhefte, M. 28. — 7. ,Timebunt geutes«, Fr. 1Vitt, Grad. SCnunhefte, Nr. 3o. — S. nTe lleum laudamus«, M. Ifaller. -- 9. >Filiae regum«, M. IIaller, op. 15. — Io. ,Adoramus«, J. G. Mettenleiter. — 11. ,Elegerunt Apostoli«, Stehle, Anhang z. D'Iotettmt-Buch. —
12. »Calix benedictionis«, Bischoff, Anhang z. Mott.-Buch. — 13. ~Conftrma hoc«, Stehle, Anhang zum Mott.-Ruch. — 14. »Intonuit«, Stehle, Anhang zunt Mott-Tuch. V . 73lcrta, řeclitel ]cůru. Kronika Cyrillská. Krásný pohřeb kaplana-hudebníka. Minulého leta pohyboval se smutečně okrášlenými ulicemi města Straelen velkolepý pohřební průvod, jehož se účastnili četní zástupové z blízka i z dálí, zejmena však sama osada farní. V předu kráčela nepřehledná řada školních dítek s učitely a učitelkami, kteří ve zvěčnělém ztratili skutečného přítele dítek. Za nimi následovali členové mariánského bratrstva jinochů s prapory a odznaky, kteří v zesnulém oplakávali otce a vůdce svého. Za nimi šel spanilý sbor asi 5o pannen bíle oděných, s kyticemi, liliemi a náboženskými znaky v rukou, který v stupriovitém poíádku od malých k větším roztomilý dojem plodil. K nim družil se sbor zpěváků úchvatně přednášejících Miserere. Před rakví kráčel valný počet duchovenstva odevšad se dostavivšího. Údové jednoty cicilské nesli nádhernou rakev na márách kvítím okrášlem~ch v kruhu pannen guirlandou skupeninu uzavírajících. Na rakvi byl položen věnec podivuhodné krásy, dar to údů jednoty, na jehož pentlích četl se nápis: Requiescat in pace. Za rakví šli nejbližší příbuzní zvěčnělého, pak členové představenstva kostelního, zastupitelstva obecního, veškerých bratrstev a veliké množství truchlících ze všech vrstev obyvatelstva. Za modliteb a zpěvů pohyboval se průvod pomalu za bránu na hřbitov. Tam byla mrtvola za pláče celého množství do hrobu spu~těna, načež kaplan Steffens konal pohřební modlitby hlasem bolestně doatýut. Celý průvod vrátil se v tomže pořádku do kostela, kde slavná mše zádušní sloužena byla, pii které sbor hochů a mužů chorál zpíval Po zádušní mši sv. zapěl sbor úchvatně dojemný zpěv z žalob Jubových za tím účelem zvliště složený. Pak u tumby vrchovatě pokryté věnci věnovanými od spolku sv. Vincence, kterýž v zesnulém ztratil svého předsedu, jakož i od prvních rodin města, zpívalo se Libera, čímž církevní slavnost zádušní dokončena jest. Odpoledne byl hrob zesnulého bezpřetržitě navštěvován ocl velikého množství věřících, kteíí na hrobu jeho nábožně se modlili. Zde odpočívá a budoucí vzkříšení očekává milovaný pastýi- duchovní, kaplani Barel I3ertucrd Jaspers, cyrillistům co skladatel dobře známý. Narozen roku 1835 vynikal, jsa synem varhaníka a řiditele kůru v Rees na Rýuu, neobyčejným nadá-ním hudebním. Kdekolivěk kaplanoval, všudy zřizoval spolky pro církevní zpěv a bratrstva jinochů, i přichatrném zdraví, které zpěvm=m namáháním ještě více trpělo. Roku 1869 přišel na poslední svou štaci clu Straelen. Jako jinde spolčil se bez průtahu s učitelem a zřídil sbor hochů a mužů, jemuž znal vdechnouti vlastní nadšení pro zpěv církevní. Uměl zejmena ho• chiun vpravovati tu krásu hlasu, která jej samého zdobila. S nadšením vzpomínáno dosud církevních produkcí z oněch dob toho druhu jediných. V tom čase složil svou [. mši, psanou pro vlastní sbor. Následovalo více menších skadeb a jakmile r. 1873 Pro neduh hrdelní stále rostoucí přinucen jest vzdáti se na dobru cvičení zpěvu, jal se veškerou horlivostí komponovati církevní skladby. Komponoval velmi snadně a rychle lítaly na papír myšlčnky, které na procházce mu napadly. Pulirclal vším, co páchlo po hledaném umělůstkářství, užívaje jen nejprostějších prostředků skladatelských, dosáhl však tím vždy roztomilé líbeznosti a vřelosti výraze. Vše jest tak jednoduché, tak spanilé, tak jemné, jako by myšlénky s nebe byly spadly. Složil svou druhou mši a napsal množství malých skladeb, o které odevšad žádán byl. V nich právě nejlépe ukázala se pravá puvaha jeltu umělecká, něžná a bohatá. Cu však duše jeho vždy mocněji plála, tělesná síla vůčihledě hasla. Neduh hrdelní stále rostl a působil mu neskonalých nesnází. Když pak roku 1879 následkem jednoho zaopatřování přidal se neduh prsní, zlomena jest síla jeho nadobro. Chřadnul vůčihledě, skládal však bez ustání, ač tělo pouhému toliko stínu se podobalo. Na sldonlcu 1881 dokončil svou třetí mši a od té chvíle ruka jeho sotva péro udržela. Když již jako kostlivec s namakáním bloudíval pěšinami zahrady, přece bez ustání kmitaly se v prstech jeho perličky růžence, jejž tak vroucně miloval. Při všech těch neskonalých útrapách neklesla však nrysl jeho a neopustil jej vtipný rozmar, který po celé živobytí býval jeho průvodčím. Dca dni před smrtí tázal se lékaře, zda-li již zítra nebo pozejtří zemře a když tento vyhýbavě odpověděl, řekl: »Nikoliv, nikoliv, milý Pán L'ůh přijde jistě v nejbližších dnech,« a dodal žertovně, »jest-li laskavě dovolíte.« — Sladká smrt osvobodila jej třetího jitra z po-zemského žaláře, v němž za posledních dob v ustavičpých mukách prodlíval. Úmrtní list napsal si sám přijav clo něho Pouze nejdiiležitejší chronologická dáta svého života. — | ||||
|