|
| ||||
| ||||
|
26 —
hojnost, zi•cjmé to znamení horlivosti pro věc svatou. Byla to situace poněkud choulostivá, mluviti a souditi o knihách ve vlasti jeho užívaných, jejichž vydavatelé částečně zde přítomni byli. Skromná bytost jeho a jádrné odůvodnění úsudku jeho získaly mu souhlas všech. Mluvil o vydáních s dvojího stanoviska: přihlédaje k zachování nápěvu, přihlédaje k rhytmu, t. j. ke způsobu notace, která ulsazuje skupeniny not, z nich% tvary tonové, stavba nápěvu a tím rhytuius po-vstává. Vzhledem 1: zachování přesných nápěvů rozeznává dvě skupeniuy; jedna část francouzských vvdání jsou otisky di-ívějších vydání ze 17. Věku. jsou tedy ta i ona po-rušena. (Vlastní a důkladné porušení nápěvu chorálního počalo okolor. 1530--40, jakmile se začalo libovolně měniti a zkracovati.) Sem náleží vydání Digne, Dijrn1 (vých. Francie), Rennes (západní Fr.), Lyon, Toulouse (jižní Fr.), vydání Lambillotte - Dufour (stře(lní a severní Fr.). Druhá vydání zakládají se na solidním studii starých rukopisů chorálníci ; sem řadí se vydání Kartusiánii a Rhcims-Cambray (tištěno v Paříži u Lecoffi-e ; --kardinál Gousset ustanovil zvláštní komisí výtečných mužů, aby vydání to vypracovala). Rečené vydání jest nejrozšíiciičjší a nejlepší. V něm uvádí se starý nápěv správně, rhvtmus však naprosto nedostatečně. (llle téhož vydání zpívá se v Fniausích.) Skorem půl Francie podle toho zpívá. Vzhledem k ti rhytmu postrádá nejstarší -- dijonské - vydání naprosto všelilýcli rhvtmických znamének; má stejnoměrné řady not, bez jakéhokolivěk dělení spojované; vydání Nisardem v Reuncs spořádané naznačuje malými prázdnými mezerami alcspoá nějaké kupení not; o něco více poskytuje vydání Langres-ské. Vydání Remešské zavedlo opětně různé tvary not a sáhlo takto nazpět k dřívějším, lepším časům, jest však velice nedostatečné ve spojování not ke skupeninám. Chartrcux-ské má stejné noty, jest však bez všelikých skupenin a má pauze znaménka oddychovací. Kapelník na dámě řezcnském, Haberl, podával vlašsky zprávu o poměrech v Ně-)neeku. V první polovici tolioto století nezpíNal se v Německu skoro žádný cliorál; tam kde ještě nějaká tradice se zachovala, chorální zpěv nebyl již více zpěvem. Většinou užívalo se vydání benátského, jež vy-dala typographia Balleoniana. Počátek ku lepšímu zahájil Mettenleiter svým Euchiridionem, R. Schlecht svým výtahem, Ett svým dílem »musica sacra,< zvaným. Vlastní počátek obnovy vyšel z kostela řezenského za obezřetného řízení Yrnske-nva. Jednota cecilská zřízena jest, kterou se docílilo, že chorál větší vážnosti došel a vyučování jeho obecnějším se stalo. »Síla a naděje naše spočívá na jednotě cecilské,« která zpívá dlc vydání iezenského pod ochranou kongregace ritů uspořádaného. (llivno jest, že řečník zapomněl na benediktiny tehdáž beuronské, od nichž německá jednota cecilská přiučila se hlavně přednesu zpěvu chorálního, poměru jeho ]: liturgii a p., jak výtečně učí spis pi-evora I'. Bcncdilaa Sautcr-a »Choral und Liturgie« Schaffhauscn u Hurtcr-a 1865. Suum cuiyue. Pozn. red.). heč tato dobře účinkovala obratnou výmluvnosti vlašskou, jasnou výřečností a mužnou klidností. Po nil:olieěk zcela utěšené zprávě o Nčmccku, jíž molilo se přičiniti několik světlých stránek, --- dlužno připomenouti Trier s jeho dobrými knihami chorálními, chorální tradice s francouzskými snad rovnoprávné v Ccchách, v Kolíně, v Miinstcru, v Paderbornu a j. — povstal T,ans, zasloužilý redaktor hollandskélio »listu řchni•slcého«. Uhlazené, obratné počínání jelio a spanilý způsob, jakým se pi-edstavil, zjednaly tnu hned náklonnost všech. Mluvil o poměrech v Hollandsku. Poukázal nejprvé na smutné poměry katolíků vlasti své za 200 let, v nichž krásu katolické bohoslužby nesměl oznamovati žádný zvol: zvonů a řádný zvuk varhan. Služby Boží musily se konati beze zpěvu, pi-i zavicnýclt cívci-ích. Jakmile hollandští katolíci domohli se opětně svobody, shrotnáždili se jejich biskupové na sněmu proviuciálním a jcclna z úchval nařizuje, že žádný seminái- nesmí býti bez spořádaného a důl:ladnélio vyučování chorálního. Zpěv chorální pi-cd několika desítiletími ješté ne-známý nyní liorlivč se pěstuje a miluje, a v krátké době nebude v Hollandsku vesnice bez zpěvu chorálního. Podobný obraz jako Lans podal Douelly, vylíčiv liturgické poměry své vlasti — Irska. Dostalo se mu živé pochvaly, když, chtě srozumitelné učiniti nynější poměry, mluvil o hrůzném pronásledování katolických Irčanů až do počátku tohoto sto-letí. Zpěv chorální uveden v známost kněžími z francie vypuzenými, k rozšiření jeho mnolio se činí a potřebná navedení se spisují. Užívalo se nejvíce vydání remešského, až posléze biskupové na synodě vydání kongregaci ritů ndporučené nařídili. Ximenes slíbil, že zašle písemnour_právu o Španělsku. Totéž slíbíl Dr. Adler o .Rakotasku, jsa teprve nedávno v nové vlasti své a neznaje dosud dostatečně poměry, ne-odvážil jsem se ve veřejném shromáždění | ||||
|