|
| ||||
| ||||
|
YR 1
L ČASOPIS pro katolickou hudbu posvátrJou v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, zárOvcťI Organ Obecné Jednoty Cyrillské. Majitel, vydavatel a redaktor 1883. Ročllik X, F. J. LEHNER. C1SIO 5, Rorate. Nejvzácnější památkou zpěvu obecného jsou staročeské Rorate. Není mi známo, že by který jiný národ měl cos podobného. Je to cíítko ryze katolické a ryze české. Chorál gregoriánský — ten posvátný zpěv církve katolické — zde zplodil píseň duchovní v duchu českém, píseň zcela zvláštní, nadšenou, živou, vroucnou, veselou. Individualita povahy české snad v žádné jiné písni není tak věrně vyznačena, jako v Rorate. A s jakou plodností! A s jakou rozmanitostí! Každý den týhodnu má své Rorate, každé Rorate bohatou řadu zpěvů. Chorál z písní pravidelné se střídá. Chorál representuje antifonu; piseň zastupuje žalm. jest to psalmodie znárodnělá. Zpěvný lid český chtěl nápodobiti zpěv duchovenstva v hodinkách církevních a genius národa dal mu Rorate. Důmyslný církevník v duchu liturgickém vše upravil. Introit, Kyrie, Gradual, Prosa a Patrem písněmi parafrasované a rozšířené určily předmět a pořádek. Canon mše vyžaduje zpěvů s tajemstvím nejsvětější oběti souhlasících, a proto s Patrem zakončeny jsou Rorate. K antifonám užito chorálu gregorian- ského jakožto předmluvy písně k němu vzdě- lané. Posuzujíce písně dle způsobu, jímž kompo.~ovány jsou, znamenáme, že jsou růz- ného stáří. Něleteré poukazují na dobu předkarolínskou. Nápěvy písní jsou vesměs ušlechtilé, pravé to perly zpěvu obecného. Jinak se to má s textem, který vnitřní cenou daleko za nápěvem zůstává. Ob- sahu nemožno upříti utěšené prostoty, ač ten, kdo nynější text podkládal, nejeví se býti právě ani mistrem formy, ani básníkem z povolání. Na verších, jicliž částečně i v antifonách užíti se snažil, spatřujeme tu pernou práci jeho. Nejsou to básně, nýbrž veršovaná prosa. Tak k vůli verši mnohdy i smysl všanc se dává; na př. v antifoně: »Panna myslila, tajnost božskou neznala, z toho se jest velmi zarmoutila.« Co my-slila? Jakou tajnost neznala? Z čeho pak se zarmoutila? Aby pak v písních notám na těžkou dobu taktu připadajícím dostalo se slabik přízvučných a to netoliko v jednom, nýbrž ve veškerých slokách písně stejnoměrně, o tom ani stopy se neshledává, čímž zpívání písní lidu velmi znesnadňováno bývá. Maolidy neodpovídá nápěvu ani stejný počet slabik ve všech verších, takže bud některá nota musí se vypustiti, anebo na jednu slabiku více not připadá, čímž opětně zmatek při zpívání vzniká. Duch řeči pak ukazuje, že nynější úprava textu Rorat ne-pochází z doby Karla IV., nýbrž z konce XVI. věku, z něhož se nám dochovaly nejstarší dosud zachované rukopisné knihy rorátní v úpravě více neb méně skvostné a nákladné. 1 uvedené úvahy se vidí, že vlastní cena Rorate zakládá se na přesnosti a kráse nápěvu a nikolivěk na textu, který formou svou dokonalosti melodie neodpovídá. Tím určitě vyznačuje se cesta, kterou nutně bráti se jest při novém vydání, vlastně ale pi•i nové úpravě Rorate. Perly se zachovají a očištěné zasazeny budou do rámce stylisticko-umělecky sourodného. Kdyby šlo o pouhou starožitnost, bylo by třeba zachovati ji tak, jak se nám do-chovala. 7e ale zde jde o to, aby starožit- | ||||
|