|
| ||||
| ||||
|
,lova ,lcoelestis,, nikoliv 1, basu, nýbrž II. tenoru. Na několika místech jsou hlasy přepiněny osmičkami, jež náležejí a sluší více varhanám, než zpěvu. Však těchto několik drobotin opravných nikterak neuvádíme na ujmu sklaclbv, jež tím netratí na umělecké ceně své, alebrž proto, abychom nadaného pana skladatele poczbu(lili k pokroku a všestranné dokonalosti, ježto zdobí mistra.
Jelikož občtovný a velesuaživý p. nalcladatel opati-il celé sklnclUě i velmi krásnou úpravu zevnější,*) neváliáme co nejvieleji poroučeti tuto skladbu těm sborům smíšeným, jež disponují nad kvarteitemrenským a iuužským a zručným varhaníkem. Slavnostuým rázem svým zamlouvá se skladba pro svátky. Iionrhd. Cantiones saerae. Duchovní zpěvy pro hlasy mužské a smíšené vydal F. A. Vater, Op. 3., Partitura a hlasy 2 zl. 7o kr., (při přím, objednávce u vydavatele F. A. Vatera, kaplana v Schónlindě. Sbírka tato obsahuje : t. 0 f f e r t o r i u m n a t. n e d ě 1 i a d v e n t n í (pro nutř.ské hlasy). z. 0 f f e r-t o r i u m na 2. n e d ě l i a d v. (pro smíšené lilasy). ;l. Graduale na 3. neděli ncly. (pro smíšený sbor a ]Masy sólové). 4. 0 f f e r t o r i u m na 3. n e-děli a dv. (pro mniskéhl.). S. 0ffertorium na den „Nepoškvrněného Početí P. M.— (pro smíšenéhl,). G. Offertarium na 2, mši o ,lNarozenf Páně« (pro touž. hl.). 7. Offertorium ,,Tubilate Deo« na 2. neděli po Zjevení Páně a 4. nedéli po Velikonocích (pro m. hl.). S. Graduale na 3. neděli po velikonocích (pro smíšené hl.). 9. tffertorium na 3, neděli po Velikonocích (pro muž. hlasy). ro, a rt. Offertorium na neděli 23. a 24-po Sv. 1 ) u ch u (pro mužské hl.), 12. G r a d u a l e o Slavnosti Narození P. Marie i jiní eli slavnostech marianskýcli (pro mužské hl.) 13. Offertorium na den Matei-ství P. M. (2. neděle říjnová) pro mužské hl. 14. G r a d u a l e na svátek Sv. Andělů Strážných (pro muž. hl.). 15. Offertoriumt na den sv. Tomá~e K a n t . (pro muiské hlasy). 16. G r a cl u a l e na svátek sv. Cecilie (pro mužské hl.). 17. 18. [a) b)], t9., zo. IIymny „Pange lingual, (z smíš., 3 mužské). 21. a 22. S e q u e n c e na d e n „R o i i h o Těla” (smíšená a mužská). 23. H y m n a „0 s a 1 u t a r i s« (pro mužské hl.). 24,, 25., 26„ 27. Antifony marianské (2 smíš, a 2mužské hl.). 2S., 29.1 30., 31-, 32. Německé písně chrámové. Liturgickým textům, vztahujícím se ku jednotlivým obřaditm katolické Uohoslužby, dostalo se od ne-dávných dob v hudebních literaturách, hlavně pak německé, tolikerého zpracováni od mužů povolaných i nadaných, ie nejdůleiitější z nich u velkém množství nám k ruce stojí, abychom co nejhojněji z bohatého zdroje toho tě•,íce Boha oslavovali způsobem tínt nej- *) Pozoroval jsem jen aai dvě nepatrné ch)lby tisku,důstojnějším! Pohříchu však, že na našem venkově provedení této idey s velikými spojeno jest obtížemi, poněvadž mnozí, nechtějíce uznávati dílem z ignorance a netečnosti, dílem z pouhé závisti muže ku vyšším cílům povolané, všemožně vzpírají jim se v jich snahách veškeru nei-esi z hudby clirámovč vykliditi, jednak též nedostatek dobrých, cvičených sil pěveckých, bez nichž po většině obtižné skladby toho druhu pro-vésti nelze, brání všeobecné reformě hudby chrámové, kteráž dnes u nás jest otázkou časovou! Těchto a podobných nesnází bezpochyby zpomínaje rozhodl se p. vydavatel napsati ve slohu, pokud možno, lehkém sbírku církevních zpěvů, dílem jako vložky ku tuši sv., dílem též jako zpěvy ku jiným funkcím ritu katolického, a aby pak byla sbírka tato úpinější, rozmnožil ji 8 motetty od Fr. l;ndlera. Od tohoto po-cházejí čísla 8., 9., to., tz., 11, 14., 15., t6., ostatní od Fr. A. Vatra. Setkáváme se tuto poprvé se jménem skladatele na poli hudby církevní, pokud možno souditi, ještě mladého, a nemůžeme věru zatajiti, že šíastně pcdaiilo se jemu dosti učiniti úkolu, jejž sobě byl vyíkl. Ačkoli jest to leprvé jeho dílo 3., jeví přece všude uznáníhochrou snahu literaturu hudby chrámově obohatiti. lklo pozorně pročítá jednotlivé skladby oUsažené ve sbírce svrchu uvedené, tomu nemůže hned na prvý pohled ujíti, že jest mu činiti s mužem, jenž dobře pochopil vznešené snahy reformatorské, se znalcem v hudbě církevní velice zkušeným. Jest nás daleko, abychom obšírně zmiitovali se o jednotlivých číslech a do podrobnějšího jich rozboru se pouštěli, poněvadž ohmezenosi místa toho nám bráni; proneseme toliko úsudek o celkovém dojmu, jejž, pročítajíce partituru pokud možno nejopatrněji, sobě jsme učinili. Téměř vešlcera čísla, uehleclě ku některým menším pokleskům harmonickým, zasluhuji ocenění, jelikož str(nku svoji praktickou v piné míře osvědčují. Pro-vedeny nejen od dobrých sil pěveckých, nýbrž i slabšími sbory nemohou minouti se se žádoucím účinkem. Jednotlivé hlasy vedeny jsou zpěvně, po většině též zcela správně. Homofouní sloh převládá, místy až příliš ; poněkud vice thematického provedení by nebylo některým delším číslům na škodu. Vždyt hlavně výrazné motivy a jich řádné , oduševněné propracování , při němí skladba spočívá na více či méně zřetelně vystupujicím motivu základním, jsou oním faktorem, kterýž dodává skladbě obzvláštní velkolepé síly a důkladnosti ! Duch zboiný, ryze církevní, cyrillský, vane celou sbírkou ; v deklamaci přísně šetřeno iečnického al.ce)itu slovního. Co harmonie se týká, nemůžeme, ačkoli vše svědčí o důkladné znalosti hudeUní theorie, přece mlče-ním pominouti některých naskytajících se poklesků, jež ve skladby se vloudily a jež nikterak za chyby tiskové počísti nelze. Tak na př. v čísle 4. Pii postupu od taktu 6. ku 7. napsal p. skladatel parallelné kvinty mezi vnějšími hlasy a oktávy ve hlasech spoclníclt, jež ani na poslední osminu taktu vložený trojzvuk hutoll nemůže zachrániti ; bylo by bývalo spíše radno nastoupiti ve středních hlasech po čtvriové pomlčce | ||||
|