|
| ||||
| ||||
|
39 1__
trojzvukeut li-na0ll ihned bez opakování trojzvuku ryrlur. Ovšem by tíni povstaly v obou spodních hlasech opětně kvinty, jež by však nezněly již tak nepříjemně a daly by se omluviti pomlčkou, na 3• čtvrť taktu polužeuou. Podobná nemilá chyba jest v čísle S. v taktu 23., kcle ve středních hlasech objevují se po sobě 3 nelibě znějící kvinty, jimž snadno bylo by se ubrániti, kdyby tón e; v tenuru po celý takt nepřetržitě zazníval. Táž chyba jest v čísle 7. při postupu od taktu 7, ku 5. OkEtcy mezi vnějšími hlasy jsou patrné, byl' i na poslední osminu bas použitím tónu e je chtěl ubejíti ; ucho slyší je přece a působí nari nepříjemně. Této nesprávnosti mohl pan skladatel částečná uniknouti, kdyby byl vedl bas od tónu e ku tónu e Uezprostíedně ua poslední č t v r ť takto S. Pii postupu ocl taktu 13. Iw 1^. nemožno nám se ubránitineliběmu pocitu příčnosti tónů c' a Ci.s' v I. a II. tenora. Melodická fráse objevujíeí se v i. taktu a později v taktu 4• o tón výše se opakující ruší dojem hudebního krásna; progressím vůbec rádi všemožně se vyhýUáme ! Totéž platí v čísle Iq. Časté užívání dominantních čtverozvukit neschvalujeme při skladbách rázu ryze církevního ; v těchto znějí vždy poněkud cize, jako na př. v taktu 23. čísla io. a j. I'arallelní tercie v taktu i1. téhož čísla mezi I. a II. tenorem jsou příliš sladké — pro chrám příliš světské ! — V čísle 12. v taktech 16., 17. a 18. nevalnčlaltodnč zní zdvojení melodické fráse v oktávách. Nebylo by as lépe bývalo ponechati ji jedinému toliko hlasu, ať již tenoru či basu? Ne-přirozeně zní těž tvrdý trojzvuk v taktu z. čisla 21. Snad by přirozenější bylo položiti clo tenoru tón e Leze všeho zvýšení, tedy trojzvuk měkký? — V čísle 24. (B-dar) nepěkně se vyjímá perioda sáhající od taktu to — 15. Nemožno nikterak schvalovati, aby skladby pohybující se v rámci tak úzkém přerývány byly periodami v tóninách příbuzenství vzdáleného (zde uvedené tóniny $-rlur a Ges-dur). — Náhli= pře-chod v taktu 39• čísla 27., kdež perioda pitvodní tóninou zakončuje, není právě nejlepší ; jest u pomčnt ku předcházejícímu delšímu prodlévání v buinách příbuzných příliš příkrý a drsný, než aby ucho náležitě mohl usmířiti. Konečně sluší ještě upozorniti na jednu nesprávnusť, která p, skladatele v přílišné horlivosti vedla až kc krajnostem. Jestiť Co nepřirozené rozptylování hlasu ve sborech smíšených. Poukazujeme pouze ku číslu 3., lcde jednotlivě hlasy a tu zase hlavně tenor a bas mnohokráte o decimu a více od sebe jsou vzdáleny, nehleclě toho, že častým přestupováním přirozeného rozsahu hlasového valně skladba ve přednesu svém utrpí. Který prvý bas by na př. mohl zpívati tak často se opakující tón E v taktech 38., 4o., 44• a 45• naznačeného čísla a p.? Tiskových chytl, tušíme, bude po skrovnu; na straně 17. ve 3. taktu ud konce stůjž na prvou čtvri v i. Lasu nota f místo g. (O posledních 5 číslech sbírky tímysluě se nezntirm,~eme, poněvadž jsou pro nás menší důležitosti a ceny.) Avšak až na tyto celkem dosti nepatrné výjimkv a omyly jsou skladby svrchu uvedené docela správnc. Text přesně hudbou tlumočen a zpěv od počátku až do konce vždy plynný. Některá čísla jsou úpině bez-vadná a vskutku cenná! Úpiný liturgický text, ve-skrze největší prostota a místy užívané jednoduché falsibordoni jsou účinnosti skladeb těch jen s pro-spěchem a odporučuji je vůbec všem, zvláště pak slabším kůrům ku hojné reprodukci! Vše op`ávňttje k nadějím, že máme o jednoho skladatele v hudbě církevní více ! kéž by příští skladby p. Vatrovy byly prosty vad svrchu vytčených a my s radostí přivítali bychom je s pochvalou právě tak upřímnou, jako upřímná byla snaha, již jsme se řídili posuzujíce loto dílo jeho Nechtěli jsme zajisté chváliti bez zásluhy, aniž výtky činiti bez příčiny, nýbrž jsouce prodchnuti jenom tím upravdovýnt ítmyslem, přispěti k tomu, aby hudba chrámová také po všech vlastech českých se rozzvučila tak, jak s její důstojnosti se tu srovnává ! Podotýkáme-li na konec, že i úprava sbírky té jest pěkná a vkusná, cena pak nad míru levná, nezbývá nám, než ji všem našim venkovským kůriuu a jed-notám co nejvřeleji odporttčiti! — Frant. Hruška. Kronika Cyrillská. Oslava hudebníka církevního. »Cyrilla ne-dávno oznámil breve papežské, jimž Jau Singenberger, zakladatel jednoty cecilské v Americe, jmenován jest rytířem řádu sv. Řehole. Dne 30. listopadu konala se slavná investitura jeho v St. Francis. Nejprvé zpívána mše svatá: Missa in hororem ss. lordis Jesu od Singenbergera, Ave verum od Witla, Tantum ergo od Aiblingera, na konec píseii marianská od Kothe-ho, vesměs pro ^ muiské hlasy; Credo a Propriura Missae chorální. Po posledním evangelium oslovil nejdůst. arcibiskup Michael Heisz velmi srdečně oslavence,jemuž při mši svaté vykázáno misto čestné Těší se z toho velmi,« pravil, »že jmenovanému rytíři může odevzdati odznaky řádu sv. kehuíe Velkého a to ze tří příčin: Nejprvé, že vyznamenání samo přišlo od nejvyšší auktority církevní, náměstka kristova, který tím jednotě cecilské a předsedovi podal ditkaz zcela zvláštního uznání. Nápotom, že vyznamenání tak velice zasloužené jest. Vyznamenaný za těžkých dob, ku slávě Boží zahájil veliké dílu reformy církevně-hudební a vzdoruje všelikým překážkám a různým nepřátelům v díle pokračoval s horlivostí neznající | ||||
|