|
| ||||
| ||||
|
— 43 —
nata, re mature accurateque perpcnsa, ac resuuiptis omnibus ad rem pertinentibus, exquisitisquc etiam peritissimorum virorum scntcutiis, ita, si Sanctissirno placuerit, decernendum ccnsuit : Vota seu Postulata ab Aretino Conventu superiorc anno emissa, ac Sedi Apostolicae ab Bodem oblata pro liturgico cantu Gregoriauu ad vetustam traditionem redigendo, accepta uti sonant, recipi probarique non posse. Quamvis enim ecclesiastici cantus cultorihus intcgrum libcrumquc semper fuerit, ac deinceps futurum sit, eruditionis gratia, disquirere quaenam vetus fuerit lpsius eccicsiastici cantus forma, variaeque ejusdem phascs, qucmadmodum de antiquis Ecclesiac ritibus, ac rcliquis Sacrac Liturgiae partibus cruditissimi viri cum plurima commcndationc disputarc et inquirere consuevcrunt; nihilominus cam tantum uti authenticam GrCgoriani cantus formam atquc lcgitimam liodic habcndam cssc, quac juxta Tridcntinas sanctioncs a Paulo V., Pio IX. sa. me. et Sanctissimo Domino Nostro Lconc XIII., atquc a Sacra Rituum Congrcgationc juxta cditioncm Ratisbonae adornatam, t ata habia est et confirmata, utpotc quac unce eam cantus rationcm contincat, qua Romana utitur Ecelesia. Quocirca de hac authentieitate et lcgitimitatc intcr cos, qui Sedis Apostolicae auctoritati sincere obsequuntur, nec dubitandum, ncquc amplius disquirendum cssc. Ut vcro cantus, qui in Sacra Liturgia, stricto sensu accepta, adhibetur, uniformis ubique existat, in novis editionibus VIissalium, Ritualium ac Pontificalium, eae partes, quac musicis notis designantur, ad normam hditionis praedictae a S. Sede approbat.ac, utpote contincntis cantum liturgicum proprium Eccicsiae Romanae (ut prae-Fert ipse titulus in fronte cujusque libri appositus), cxigantur, ita ut illius textui sint omnino conformcs. De cctero quamvis, juxta prudentissimam Scdis Apostolicae agendi rationcm cum de uniformitate in ecclesiastica liturgia inducenda actum est, praefatam cditioncm singulis Ecclesiis non imponat, nihilominus itcrum plur,imum hortatur omnes 1Zcvcrcndissimos locorum Ordinarios aliosquc ccclesiastici cantus cultores, ut illam in Sacra Liturgia, ad cantus uniformitatem servandam, adoptarc curent, quemadrnodum plures jam Ecclesiae laudabiliter amplexae sunt. — Et ita decrevit die To. Aprilis 1883. Facta autem de his omnibus per infrascriptum Secrctarium Sauctissimo Domino Nostro Leoni Papac X111. fidcli relatione, Sanctitas Sua Decretum Sacrae Congregationis ratum habuit, confirmavit, et publici juris fieri mandavit die 26. ejusdem mensis et anni. D. Cardinalis I3artolinius L. Í S. S. R, C. Praefectus. Laurentius Salvati S. R. C. Secretarius, Yřekl ad. 1ximsl: ch papežů péče, jako v ostatním co lc posvátné liturgii náleží, v tom taleé se vyznamenávala, že o církevní hudby, nejvíce však o zpěvu gregoriánského důstojnost a stejnotvárnost vždycky se zasazovala. jak-mile tedy vedle úchval svatého sněmu tridentského papež Pius IV. několika kardinálům ~vaté římské Církve odkázal reformu zpěvu liturgického, ti veškerou péči vynaložili, aby zpěv tento uvedl se na tvar způsobilejší i prostější, a takto od veškerých posvátné psalmodie pěstitelů snadněji přijat a pěstován býti mohl. LJ provedení věci té velice jim pomáhala ncunavná píle, jakož i výtečná zkušenost mistra Jana Petra Aloisia Palestrini, který vedle určitých velemoudrých pravidel, takovým způsobem opravu Graduale Romanum provedl, že zároveň v něm vlastní a přesný ráz zpěvu gregoriánského zachoval. Graduale Romanum takto opravené a zjednodušené nápotom papež Pavel V. mcdicejskými typy v Rímě vytisknouti kázal a apoštolskými listy ve formě brcvc schválil. Od té doby v kapclle papežské, jakož i v patriarchálních a jiných vynikajících kostelích římských počalo se ho užívati. Ku rozkazu papežů v díle od Petra Aloisia Palestriny počatém pokračovalo několik žáků jeho. Za našeho pak věku, když papež Yius IX. blahoslavené paměti spatřil skoro ve všech kostelích štastně přijatou liturgii římskou, bylo též přáním jeho, aby jednota panovala i ve zpěvu liturgickém. Za tímto účelem ustanovil skrze svatou kongregací ritů zvláštní komisí mužů ve zpěvu církevním i•ádně zkušených, která za její řízení, ochrany a auktority opětně by vydala Graduale vy-dání medicej ského Pavla V., ostatní pak částky, jichž nedostávalo se tomuto zpěvu, dle normy Graduálu upravila. Poslušna jsouc rozkazu svatá kongregace ritů, vydaným řečenou komisí oběžníkem dne 2. ledna r. 1868, jménem papeže vyzvala vydavatele knih liturgických jak domácích, tak cizých, kteří by hodlali podniknouti velečestné a veleužitečné dílo toto za řízení komise a za ochrany svaté kongregace. Když pak to všem velmi těžké býti se vidělo, co vyžaduje velikého nákladu a mnohé píle, jediný rytíř Bedřich | ||||
|