|
| ||||
| ||||
|
-- 44 —
Pustet Rezenský, tiskař papežský a svaté kongregace ritů, uvázal se v nesnadné toto dílo a co do Graduale štastně je dokonal. Bylo tudy dokonáno vydání Gradualc Romanum Pavla V. po zralém bádaní a péčí řečené komise, od ní pak pilně prohlédnuto a za authentické prohlášeno, tak že j e v pravdě i-ímským a od svaté kongregace uspořádaným nazvati lze. Papež Pius IX. brevem vydaným dne 3. května roku 1873 velmi je pochválil a na docílení jednoty zpěvu církevního nejdůstojnějším ordinariátům, jakož i všem, jejichž péči svěřena jest hudba posvátná, velice odporučil: zároveň vyzval vydavatele samého, aby také ostatní částky gregorianského zpěvu druhdy od Pavla V. započaté nyní konečně dokonány byly. Když tedy nápotom týž tiskař, s rovnou péčí a pilností, a vedle v předu udaného řádu, vydal onen díl antifonáře a žaltáře zahrnující Hory denní, svatý otec náš Leo XIII. vydal jiný apoštolský list ve formě breve dne 15. listopadu r. 1878, kterým předchůdce svého výnos potvrdiv, vydání toto pi -hlédnuté od mužů zpěvu církevního řádně znalých, k tomu od svaté kongregace ritů ustanovených, schválil a za authentické prohlásil; s přidaným, těmitéž slovy, jichž Pius IX. blahoslavené paměti užil pro vydané Graduale, úsilovným odporučením tohoto vydání nejdůstojnějším ordinariátům a veškerým hudby posvátné pěstitelům, aby tak všudy a ve všech diecésích, jako v ostatním co k posvátné liturgii náleží, tak i ve zpěvu, jednoho a téhož způsobu se šetřilo, jehož římská Církev užívá. Mezi tím časem více církevní hudby pěstitelů jalo se zevrubněji zkoumati, jaký býval původního zpěvu gregorianskélo způsob, a které byly posloupností věků různé jeho útvary. Avšak více než slušno tohoto bádání meze překročivše, a přílišnou ku starožitnostem láskou snad uchváceni, zdáli se nevšímati si nových stolice apoštolské nařízení, jakož i tužeb mnohokrát vyslovených za uvedení jednoty zpěvu gregoriánského, vedle způsobu schváleného velemoudrým užíváním římské Církve. Nevšímajíce si již moudře stanovené cesty, dosud domnívali se míti volnosti, aby, jak sami se domnívají, na půvocíní formu zpěv gregoriánský byl uveden, také i to předpokládajíce, že apoštolská stolice zpěv dle vydání ní samou nedávno schváleného za authentický sice prohlásila a velice odporoučela, avšak nikterak jednotlivým diecésím neuložila; ncvšimali si, jak dlužno, toho, žc jest stálou papežů praxí ku odstranění jistých zlozvyleů voliti raději pře-svědčování než rozkazu; dobře vědouce, žecírkevní velcpastýřové a jejich duchovenstvo mívají v obyčeji napomenutí papežovo vy-kládati si zbožné a pokorně za rozkaz. Jelikož domněnky tyto novinami a různými spisky na veřejnost se dostaly, samo pak schválení řečeného vydání v pochybnost se bralo, svatá kongregace za povinnost měla apoštolské listy Pia IX. blahoslavené pa-měti jíž vydané, za authentické prohlásiti, a téhož vydání aprobací poznovu schváliti, výnosem vydaným dne I.I. dubna roku 1877 Nicvšakméně ani tím výnosem, ani následujícími listy apoštolskými svatého otce našeho nezdáli se tito spokojeni býti : nýbrž náhledy své ještě vydatněji jali se zastávati v onom shromáždění pěstitelů zpěvu církevního, které na počest Quidona mnicha konalo se minulého roku v Arezzo ; a to nikolivěk bez zlehčování těch, kteří vším právem při-držovali se náhledu, že dlužno přidržovati se jedině aulaority apoštolské stolice jako v ostatním, co k posvátné liturgii čelí, ne-méně i v jednotě a stejnotvárnosti zpěvu. Avšak, cokolivěk v té věci nepříslušného se vloudilo, jelikož ti, kdož do Arezzo za tou příčinou se sešli, některá v řečené záležitosti přání neb žádosti svatému otci našemu Leonovi XIII. pokorně předložili, za výrok jeho žádajíce : týž svatý otec, uváživ důležitost předmětu, odevzdal ji k jednání zvláštnímu výboru svaté kongregace ritů od něho ustanovenému, skládající se z několika svaté římské stolice kardinálů při hájení ritů před-sedajících, jakož i z několika představených officiálů téže svaté kongregace. Kterážto zvláštní kongregace ve Vatikánu udaného dne shromážděná, po zralém a důkladném zkoumání, jakož i po uvážení všeho, co k věci patří, vyslcchnuvši též mínění mužů ncjzl:ušenějších, usnesla se, bude-li tak líbiti se Jcho Svatosti, jak následuje: Pi•ání či usncšení Aretinským shromážděním minulého roku stanovená a stolici apoštolské od něho předložená o uvedení liturgického zpěvu gregoriánského na starou tradici, v tom znění přijmouti a schváliti nelze. Nebot, ač církevního zpěvu pěstitelům vždy volno bylo, a na dále dovoleno bude, z důvodů vědeckých bádati, ]aerá bývala stará zpěvu církevního forma a které různé jeho útvary, jako ve starých církevních ritech a jiných posvátné liturgie částích, učení mužové způsobem velice chvalitebným jali se disputovati a bádati: předce však jen tato forma zpěvu grcgorianského nyní za authentickou a zákonitou se považuje, která vedle úchval sněmu Tridentského od Pavla V., Pia IX. blahoslavené paměti a svatého otce našeho Leona XIII., jakož od svaté kongre- | ||||
|