|
| ||||
| ||||
|
Katoličtí znalci a učitelé hudby církevni minulého roku na evropském kongressu shromáždění veřejně vyslovili přání, aby příště zpěvu liturgickému dostalo se směru nového, starému podání více odpovídajícího. Bylo tedy třeba, aby sv. kongregace, jako podobně stalo se 14. dubna 1877, pro obecné dobro zpěvu liturgického, a aby ti, kteří pěstují zpěv posvátný, do pravých mezí na-zpět uvedeni byli, poznovu na mysl uvedla authenticitu a pravost tohoto vydání.
Vzhledem ku praktickému obyčeji Církve římské nemůže dojista býti žádného svědka povolanějšího ani soudce nad kongregaci. Jednajíc vždy dle těchto pravidel, nechtěla právě tento authentický a řádný tvar zpěvu liturgickélo uložiti za zákon, nýbrž spokojila se s odporučením, aby při chvalozpěvu Bohu v každém kostele liturgickým zpěvem obětovanému docílena byla žádoucí jednota. Ačkoli sv. kongregace nynější vydání jednotlivým kostelům za povinnost neukládá, předce opětně napomínala nejdůstojnější ordinariáty a jiné pěstitele církevního zpěvu, míti o to péči, aby k docílení jednoty ve zpěvu přijato bylo, jako chvalitebným způsobem od mnohých již se stalo. Předpisuje pouze pro knihy liturgické : římský missál, římský pontifikál a římský rituál při nových vydáních, aby v nich hudební noty souhlasily s vy-dáním od římské stolice schváleným. Jest velmi ospravedlněno, aby knihy liturgie římské nepřipouštěly zpiisob zpěvu, který by od onoho Církvi římské vlastního se různil.« Poukázav nápotom »Moniteur« k tomu, že svobodě theoretických studií nekladou se meze, praví : »Dekret velmi jasně uj ištuj e, že ona svoboda v minulosti popřávaná učencům zůstane pojištěnou i budoucně, takže svoboda dříve vždy vládnuvší pěstitelům zpěvu církevního zůstane nezkrácená, aby ku poučení svému zpytovali, který býval tvar starého zpěvu církevního a různá období jeho.« »Nastává otázka, zda-li tento způsob studia musí zůstati obmezen na pouhý obor theoretické spekulace? Dekret do této po-drobnosti se nepouští, jelikož to není účelem jeho; lze však rozumně předpokládati, že tomu tak není. Nebo jest jasno, že celé vydání se sice schvaluje, ale nikterak za povinnost se neukládá. Ostatně jest i dílo toto (objemné svazky zpěvu liturgického), jak je uveřejnila sv. kongregace ritů ve vy-dání, o které zde jde, jen ovocem studia a trpělivého badání proslulých znalců zpěvu tohoto. Není tedy nic v cestě, aby rovněž tak dobře zkusmí znalci zpěvu gregoriánského nadále uveřejňovali vzácné plody hlubokélao studia svého, které hodny jsou toho, aby od sv. stolice a sv. kongregace k užitku a praktické potřebě Církve v úvahu se braly. Úvahy tyto maně nám na mysl přišly při opětném čtecí úctyhodného dekretu, a předloživše je nejpovolanějším a v každém ohledu autorisovaným osobám, měli jsme zadostiučinění, že od těchto osob dokonale schváleny jsou.« Komentár ten v »Moniteur de Rome« uveřejněný patrně platí Francouzům a j. a vvdanému Graduale v Tournay (Belgique, Desclée, Lefebvre et Cie., Imprimerie liturgique de S. Jean 1Evangeliste; Liber Gradualis. 94o pages. Petit in-80.) právě skončenému, který jest ovocem mnohaleté práce, píle, důmyslu a veliké odborné zkušenosti. Zajímavá jest předmluva vydavatelů: »Noto des éditeurs. — 11 y a quelques années les Dominicains ont publié de nouveau d'apri,s les manuscrits leurs livres de Choeur : le Graduel d'abord qu'ils ont intitulé Cantus Missarum, puis 1'Antiphonaire. Les Chartreux de leur cóté viennent tout récemment d'achever á Itlontreuil-sur-Mer la série compli,te des Chants liturgiques á leur usage. Les Cisterciens se sont également mis á 1'oeuvre dans le mémc but et ont déjá réimprimé á Westmale le Psautier et 1'Antiphonnaire ; ils songent á continuer et en attendant ont bien voulu confier á nos presses leur Processiounal. Ayant á leur tour á renouveler leurs livres cle Chant, les Bénédictins de la Cougrégation de France n'ont pas oublié que saint Grégoire était enfant de saint Benoit : ils ont dů travailler sur des bases plus larges et étendre leurs recherches au-delá des traditions propres aux Ordres plus modernes. Le Graduel que nous offrons au public est le premier fruit de leurs travaux. L'aimonce de cette publication a excité partout 1'intérét qui s'attache naturellement á une oeuvre de science et de tradition comme celle-ci. Méme ceux qui n'ont pas á se servir pour le Choeur de ce Graduel trouveront profit á 1'étudier. De méme que pour un simple Catéchisme íl n'est pas inutile de connaitre saint Thomas, ainsi pour bien comprendre et bien exécuter un plainchant quelconque, il est de la plus grande importance de connaitre le Chant liturgique dans toute sa beauté et son intégrité, et d'étudier les mélodies grégoriennes dans leur forme antique et vraiment traditionnelle. Au moy en des groupes de notes dort touto la tradition s'est servie pour noter le plainchant, groupes reproduits avec le plus grand | ||||
|