|
| ||||
| ||||
|
— 52 —
soin dans ce Graduel, on apprendra la maniére de phraser et de nuancer le Chant. Déjá en effet presque partout on a senti la nécessité de donner au Chant liturgique de la couleur et de la vie, c'est-á-dire du rhythme, et sortant des errements des derniers siécles on a inauguré des méthodes plus conformes aux données actuelles de la science et aux justes exigences de Part, aussi bien qu'aux besoins de la piété et de la priěre. Dans la plupart de ces méthodes on a commencé ~ tenir compte de la di- stinction des neumes. Nous osons donc espérer que la publication de ce Graduel pourra étre utile sous plus d'un rapport au progri's de la science musicale sacrée, et contribuer efficacement á rendre plus parfait sourtout par la méthode d'exécution le chaut des divines louanges.« Lehner. Obecná Jednota Cyrillská. Čechy. Areidieeése Pražská. Vikariát Kolínský. Svojšíoe. (První letošní z"etř, cyrillská.) Vedle hesla v minulém čísle »Cyrilla,, vysloveného: »Za jednu tři!« — uspořádala farní jednota cyrillská ve Svojšicích velkou slavnost cyrillskou. Připravila svatbu a pozvala mnohých. Z pozvaných však nikdo nezůstal doma, nikdo se nevymlouval, nýbrž dostavili se po-zvaní všíckni a z nepozvaných sice, ale velevítaných mnozí. Dlužno podotknouti, že Svojšice jest dědina malá, 661 duší čítající, přerozkošně položená. Tvrdil-li by kdo, že na menších osadách je nemožno zřizování jednot cyrillských, zajdi si do Svojšic a tamější kaplan, vp. Josef Sládek, důkladně tě o tom poučí, že a kterak i v malých poměrech a za okolností jednal: valně ne-příznivých lze míti jednotu cyrillskou, a to nikolivěk nepatrnou, nýbrž slavnou, ]sterá dovede závoditi i s velkými jednotami. Jednota Svojšická čítá 8 sopranů, 6 altů, 4 tenory a 4 Uassisty, — vesměs pčvkytt a pěvců pevných a dobře cvičených. A odkud se rekrutují? Až na tři zpěváky vyučil všecky ostatní zakladatel a předseda jednoty svojšické v předu uvedený. U sopramt i altu jsou pouze děvčata, ježto z hochů, co jich ve škole zpěvu učil, jen jediný po vystoupení ze školy mu věren zůstal. Pravá láska pak umí k sobě družiti veškeré vrstvy života společenského. Ve Svojšické jednotě není rozdílu osob. Všechny členy pojí stejná snaha, ušlechtilé závodění k jednomu cíli. Dcerky kovářovy , rolníkovy, kostelníkovy zpívají o závod s jedněch partesu s dospělými dívkami myslivcovými, správcovými a cukrmistrovými; vedle mlynáře zpívá obuvník, pokrývač a bednář s hospodářským úředníkem a pud. lak pěkný to obraz křestanské rovnosti ! Zde není nadutosti a sprostého stranění se a upejpání. Zpěv ušlechtilý a ušlechtiující je všechny spojil v jednu rodinu. Takové rodiny plodí se cyrillskými jednotami, nejen ve Svojšicích, ale všude jinde. Farní jednota Svojšická uspořádala na poučenou vůkolních osad v neděli k večeru dne 17. června veřejnou produkci s příslušným vysvětlováním. Předseda, který v jedné osobě jest též ředitelem, neopomenul ovšem rozeslati záhy do celého vůkolí tištěná pozvání a programy a přijel si pro zpravodaje do Kolína s panskou příležitostí v předvečer slavnosti. Se západem slunce dorazili jsme šiastně ke skromné faře, na jejiž práhu srdečně mne uvítal a pod střechu po-hostinnou mile přijal vdp, děkan Jan Rajský. »Jen aby deši nám zítra slavnost nepokazil!» — opakoval několikrát na cestě do Svojšic milý můj průvodčí, starostlivě pohlížeje na vzdálené pruhy tmavé jasnou oblohu na obzoru zde a onde kaboníci. Bylo již dosti pozdě zrána, když jsem se probral z hlubokého spánku, neUoi příjemná hudba drobného, ale hustého deště a odměřené kapání ze střechy sladce ukolébávalo. 1'rohlédna z okna vidím celou oblohu zataženou, jako bývá, když chce pršeti cely týden. Dukáty padaly s nebe. Dlouho a toužebně očekávaný dešti konečně přišel. Rolník se radoval. Celá příroda pookřála. Se zálibou díval jsem se oknem na ten tmavý závoj po celém nebi rozprostření. Ale u jiného okna již od čtvrté hodiny ranní na str;tži stát a k černému nebi pohlížel starostlivý a ustrnulý pořadatel slavnosti cyrillské. Již první kapky deště jej ze sna probudily. "Těšil se příslovím o ranním dešti a ienském pláči, ale —marně. Pršelo pravidelně, kapka za kapkou, zvolna, pak crescendo, ale neustále. Mračna byla tak hustá, že nikde nebylo viděti světlejšího bodu a s nemalou zálibou vodil jsem mezi dnem zarmouceného na práh budovy a škodolibě jsem mu prstem ukazoval k nebi, jak se to trhá. Měl radost pokaženou. Docela? Po poledni dešti vrtkavý ochabnul. Ve dvě hodiny pi-estal nadobro. 0 půl třeti slunéčko zazářilo a o čtvrté hodině stálo před domem, kde cyrillská slavnost měla počíti, kočárů jako o národní slavnosti. Celé vůkolí sjelo se do Svojšic. Správcové hospodářští a myslivci, ředitelé závodů a sládkové, duchovní a učitelé, páni a dámy — zkrátka celý vůkolní svět se sem dostavil. Netřeba zřejmě zmíňovati se, ie na prvním místě | ||||
|