|
| ||||
| ||||
|
— 58 —
Jubilejní Jednoty Cyrillské. Za těchto dnů konalo se v královské Praze divadlo velkoleposti nevídané. Hlavní město království Ceského s předměstími, jednoty katolické, ozbrojené sbory měštanské, příbuzenstvo nejdůstojnějšího jubilára, korporace a jednotlivci dárky svými jali se osvědčovati lásku, úctu, vděčnost, věrnost. Cyrillská Jednota za ostatními jednotami nezůstala, vřele účastníc se v čestném závodení. Velkolepá akademie v refektáři seminářském, jíž účastnil se s jeho Eminencí, papežský nuntius, vídeňský arcibiskup, episkopát, duchovenstvo, šlechta a přední kruhové mc tanstva ; serenáda před palácem arcibiskupským, koncert ve dvoraně svato-Václavské a slavnostní služby Boží u svat. Jiljí s Te Deum laudamus jsou toho důkazem. Obšírné popsání následovati bude příště. Vedle těchto velkolepých manifestac právě katolických uchystala jednota Cyrillski nejdůstojnějšímu svému protektoru ještě jiný dar — trvalý. Oblíbeno si totiž v myšlénce, aby na trvalou památku jubilea protektorova zřídil se během letošního jubilejního roku valný počet jednot cyrillských, které by bylyživým pomníkem dětinné oddanosti. Počátek učiněn v arcidiecési pražské zřízením devíti jednot eyrihskýeh v měsíci jubilejním. V yenerálnína vikariátě povstalo patero jednot : v Praze u sv. Ducha, u sv. Havla a na královském Vyšehradě, na Smíchově a vc Staré Boleslavi; vc vikariátě Budyňském dvě : v Lib~icich ave Vepřku ; ve vikariátě Brandýsském jedna: v Kojeticích; ve vikariátě Froseckém jedna: v Libni. Co v naěsíci jubilejním zahájeno jest, budiž v tom priiběhem roku jubilejního po-kračováno ! Iido v té myšlénce si oblíbí, učiň též ! Jak krásně by se oslavilo jubileum jeho Eminenci nejdůstojnějšího protektora obecné Jednoty Cyrillská, kdyby v každém vikariátě v Čechách a v každém dekunátu na Moravě tohoto roku jubilejního alespoň jedna jednota Cyrillská v život povolána byla. ~tavmc živý pomník viry a zbožnosti! Přátelé! zakládejte jubilei ní jednoty Cyrillské! X cAncr. Sml-li přl Zp1vá IDŠl SV, ZplVatl Se jazVhM uárOduím? Řeč P. Sedbsta dne 6, září 1883 N Miins[rli n sjezdu jednal ccciLskvoh. Předmět, o kterém na vyzvání mám mluviti, jest nade vši pochybnost zásadně a prakticky jedním z nejdůležitějších, kterým jednoty cecilské se zanášejí. Jde zde netoliko o otázku »palčivou«, nýbrž pro mnohé krajiny přímo životní, a bezpečně lze se na-díti nevšední pozornosti, když hodlám inluviti o zpěvu obecném v řeči národní. Ač tak mnoho již o ní se mluvilo a tak málo nového lze povčdíti, nezmizí a nemůže ani tak brzy zmizeti z denního pořádku jednoty naší, tak jako velká socialní otázka, ku které bych ji připodobnil, poněvadž jest právě střediskem všech ostatcích a skutečnuu »otázkou životní«. V poměrech těchto již z prvku jest jasno, že při nynějším hovoru nejde o to, abych nové věci pověděl aneb o předmětu do podrobnosti jednal, nýbrž jen o to, abych podstatu otázky objasnil, poměr jednoty naší k ní opětně vyznačil a takto vyvrátil jisté neshody, nejasnosti a předsudky, jichž dosud velmi mnoho se vy-skytuj e. Těžiště otázky o zpěvu obeccém v řeči národní hledati dlužno v poměru jeho k liturlyickému, latinskému zprvu círl cevinmu. Neuvádí se v pocle?jbnost zpěv obecný sáno o sobě. Není zajisté mezi rozvážnými lidmi žádné pochybnosti, že dobrý, vážný a důstojný zpěv obecný v jistých inezích jest veleužitečným, vzácným živlem života nábožensky-církevního a jednota cecilská ze-jména vzdálena jest toho, aby toho upírala aneb důležitost věci podceňovala. Bývá jí tak ovšem vytýkáno, a proto bude mi tcciy dovoleno, abych několika slovy o tom se zmínil, jelikož všem jasným důvodům na vzdory vždy ještě celé hory přcdsudlců v té věci se nakupují. Tvrdí se totiž, buď že jednota naše vůbec ze zásady jest odpovědnici zpěvu obecného v řeči národní, hledíc jej potlačiti, lid k ustavičnému mlčení, l: passivitě pi-i bohoslužbě odsuzovati a p., anebo alespoň že činností svou jednota stran-nicky přednost dává cliorálu latinskému a zpěvu uměleckému, se zpěvem však obecným po maccšsku zachází. Pro horlivost při zaváděni důstojného liturgického zpěvu chorálního a uměleckého zanedbávati prostou, zbožnou píseň obecnou, | ||||
|