|
| ||||
| ||||
|
— 59 —
bylo by chybou, která by se mstila v životě náboženském. llúležitost zpěvu obecného nesmí býti podceiiována, vážíme si písně obecné vysoko ji ceníce, co velebného památníku vroucné a věrné víry předku svých, co vzácného, svatého dědictví, které zachovati a střežiti, na které pyšnými býti příčinu máme; ba neostychám se tvrditi, že bych to nepovažoval za pouhé neštěstí, nýbrž za zločin, kdybychom přímo nebo ne-přímo snažili se natlačiti vůbec zpěv obecný, což ostatně prostou nemožností býti se ukazuje. Věcí jinou jest však, zpěvu obecného si vážiti, jej oceriovati, za něj se přimlouvati, jej pěstovati a něco jiného, jej s liturgickým zpěvem církevním na rovem anebo dokonce na jeho místo klásti; věcí jinou jest, nadchnouti se pro zbožnou, jadrnou, z chorálu vyrostlou píseti kostelní, a něco jiného, hájiti tak zvaný zpěv kostelní piný kudrlinek, sladce sentimentální, ze světské pí-sně vypůjčený. Prvn%činíme, druhénesmíme činiti, nemají-li se rozkotati zásady, na kterých jednota naše vzděláiia jest: pěstovati totiž zpěv církevní, tak a nejinak, nek jak zákony církevní velí. Pokud tedy církev ve svých. liturgických knihách a předpisech latinského zpěvu chorálního přidržuje se jakožto vlastního zpěvu svého, zpěvu pak obecnému v řeči národní jen vedlejší a zevní oprávněnosti dopouští, potud také jednota naše nemůže povýšiti zpěv obecný k důstojenství zpěvu liturgického a přisuzovati mu oprávněnosti tam, kde zákonodárství církevní toho zapovídá. Tot nad slunce jasnější a měli bychom do-mýšleti se, že třeba pouze této prosté konkluse na ospravedlněnou v očích každého věřícího křestana katolicl.ého. Tím dospěli jsme k jádru otázky, o níž podstatně jde, o poměr zpěvu latinsl~ého k zpěvu v řeči národní. V jednotlivých diecésích opanoval zpěv obecný zcela nebo částečně místo, kterézpěvu latinskému přísluší tou měrou, že skoro při všech výkonech liturgických, zejmena při zpívané nedělní a sváteční mši svaté od lidu písefi v řeči národní se zpívá, tak že -re zpěvu latinského kromě zpěvu kněze a responsorií sotva něco ještě zbylo. Když však jednota přichází s požadavkem, aby hájila či vlastně nazpět vydobyla přednost jazyku latinskému, setkává se s odporem více neb méně nepřátelským, prohlašujícím onen stav za oprávněný anebo alespoíi za takový, který se trpěti smí. Na-stává tedy otázka palčivá: Jaký jest vlastně poměr mezi zpěvem v řeči národní a latinským? Zvu tedy ku krátké úvaze o věci této se stanoviska liturgického, dějepisného a praktického. Samo o sobě nejsnadněji lze dokázati, že s liturgického stanoviska latinský chorál textem svým úpině s modlitbou kněze souhlasící, jakož i latinský zpěv umělecký při zpívané mši svaté jedinou a výhradnou oprávněnost mají. Tot patrno již z povrchní úvahy rubrik missálu o zpěvu jednajících, jakož i z výnosů kongregace r.itů, které bezvýminečně zpěv latinský nařizují, předpokládají, stanoví a všeliký jiný vylučují. Jelikož tyto velmi četné úchvaly a výnosy dosti často uváděny a vysvětlovány, tedy všem lidem dobré vůle snadno přístupny jsou, uskrovňuji se tvrditi : Nikomu nepodařilo se do-sud uvésti ustanoveni neb výnos nejvyšší, auktority, zde jedině kompetentní, ktervjm by obecnému zpěvu v řeči národní přisuzovala se oprávněnost, aby při zpívané mši sv. na-stoupil na místo liturgického latinského zpěvu a jest-li jednotlivá ustanovení (vlastně se to jen trpí) o zpěvu obecném mimo zpívanou mši svatou, na př. u přítomnosti nejsvětější Svátosti poněkud mírněji znějí, — o zpívané mši svaté a liturgických nešporách zůstaly rozkazy tyto platny'nai ak dosud neúprosné a přísně. O tom není ani nejmenší pochybnosti. (Pokračování.) Obecna Jec nota Cyrilíska. Čechy. Arcidiecése Pražská. Vikariát enei°á,lní. Praha. l.Tubiléjní jednoty cyrillské.) zřízení farní jednoty cyrillské U gvat. DUCha. Cyrillským veteránem jest ředitel kůru u sv. Ducha, p. J. A. Starý, Zahájil reformu zpěvu posvátného hned na počátku činnosti cyrillské. Bylo mu překonati mnohé předsudky a odstraniti mnohé překážky. Neustoupil a nedal se ničím odstrašiti. Láskou a vytrvalostí zvítězil. Kůr sv.-Dušský řadí se k těm, kde po všechna ta léta pěstuje se výhradně hudba posvátná přesného slohu církevního Skladby mistrů sta- | ||||
|