|
| ||||
| ||||
|
— 61 —
tak aby i zpěv při slavných obětech mší svatých pravidelným se stával. By prvého dosáhl, cvičil mládež v hodinách šk. zpěvu určených zpívati tyto písně: Mešní: „Vyros nebe Spasitele,,, „Nad Betlémem«, „Přistup duše v skroušenosti«, „'Základ církve«, „Ú Maria, útočiště naše,,; tér. Skuherského česká mše pro lid, dřívějším řed. kůru nacvičená, se častěji opakuje. K sv. požehnání: „O Ježíši, viz naši poklonu!« Mimo tyto písně naučila se školní mládež zpivati: Veselé vánoční hody«, ,('htíc aby spal«, „Ú srdce kamenné«, »Když večer devátá-, „Sestupte andělové s hůry« a ku průvodu o lrronuticích: „Maria, rodičko Páně.,, K slavnostem zpíval v poslední době sbor jeho: jednohlasou mši od Sychry, takovotttéž od Nešvery přinešenou v časopise ,Varyto« a mši „lle beata,, od Fi;rstra. Jako vložky sloužily not skladby, jež při-nášel „t'yril],,, jmenovitě Cainer-ovy a Fůrstr-ocy, Pil. Láehmanu, říd, učitel. Zdá se, že oběma jeclnotárn vikariátu buclyňského do nového roku přihyde jednota třetí. Prcnf náš tenorista z dob seminářských a předchůdce můj v úradu seminářského praefektstcí choru, vdp. Jati ječmen, nyuéjší vikář a děkan budyňský, slíbil mi o jubilejní slavnosti Jeho Eminencí, že rovněž zamýšlí zříditi na osadé své jednotu cyrillskou.vikariát brandýsský. KojetiCe. (Z. íxetí farní jednoty cynZlské.) Jak-mile bývalý jednatel Akademie křestianské, dp. Václav Houejsek, z Prahy za farítře do Kojetic odešel, nikdo nepochyboval, že na osadě své zahájí reformu zpěvu posvátného zřízením jednoty cyrillské. Čeho s jistotou bylo lze nadíti se, stalo se již skutkem. V osobě řídícího učitele, p. Fialy, dostalo se jednotě nadšeného ředitele. První jednotě vikariátu před nedávnem v PFeduaěřicíclx zřízené dostalo se družky sourodné. Vypiní-li se sliby slovem zaručené, povstane do podzimku v tčntž vikmriátn ještě několik jednot. ft'il.ariát proscclí}. Libeň. (Zří~euí fcruí jednoty cy;-illské.) IIorlivG farář libeňský, dp. Jan Páv, který osadu svou všestranně zvelebuje, pečuje rovněž o zpěv církevní. Aby pak práce do pravidelných kolejí se dostala, zřídil cyrillskou jednotit, jejíž stanovy v těchto dnech na hejtmanství Karlínské dodal. Jest to prvni jednota vikariátu proseckého. Nesklame-li naděje, vznikne ještě tohoto roku ta neb ona jednota v okršlku vikariátním. Morava. Dieeése Brněnská. Brno. (Zkouška ua varhanické škole v Brně.) Radostné byli jsme překvapeni výsledkem výborným, jaký jevil se u chovaná při zkoušce na škole varhanické dne r8, t. nt, odbývané, Každý z přítomných hostů znalců napínavě sledoval postup zkoušky, kterou zahájil ředitel školy varhanické p. Lev Janáček. Nejprve probírána část theoretická o základních pravidlech nauky o harmonii, llle otázek chovancům předložených souditi jsme molili na výtečnou methodu páně ředitelovat při vyučování, z odpovědí pak bylo patrno, jak bezpečně osvojili si chovanci předmět svůj. Nejvíce mís uspokojila hbitost v záměně intervallit a praktické použití mnohostrannosti souzvukiiv. Velikou pozornosti upoutal na sebe zvláště jeden chovanec, mladík asi patnáctiletý, který nevšední bystrotou rozluštil těžké úlohy harmonisace; dovršen pak byl obdiv, kdy tentýž chovance velmi dovedně harntonisoval nápěv daný od inspektora téže školy dp. prof. Dra. fosefa Chmelíčka clo a-moll, jejž pak jiný chovanec na var-hany zahrál. Vůbec pozorovali jsme ze způsobu zkoušky, že p. ředitel při vyučování má hlavně na zřeteli praktické upotřebení učiva přednešeného, což bohužel u mnohých učitelů nebývá, tak že mnohdy žák pro samu theorii nedovede pak prakticky spojiti ani nejpravidelnější postup souzvuků. Druhý oddíl zkoušky pozůstával ze zpěvu choralního, její s chovanci po celý rok pěstoval a cvičil výtečný mistr zpěvu chorahtího p, Jan Nesvadba, ředitel kůru při biskupském chrámu Pánč. Ne nadarmopravili jsme -v ý t e č n ý m i s t r, a nebol právě tímto názvem poctil ho nejdůst, p. biskup brněnský, František Saleský, v hovoru soukromém, když mluveno o nutné opravě zpěvu církevního dle nápěvu gregorianského, pro nějž na výsost horlí náš velepastýř, jalo to patrno již z prvého listu pastýřského při nastoupení biskupství a pak z posledního oběiníku diecesního, kde na vy-bídnutí jeho Sv. Lva XIII. a kongregace sv. obřadů vyslovuje přání, aby kněžstvo po celé diecesi k tomu přihlíželo a o to úsilovně pracovalo, aby všude pěstoval se ryze církevni zpěv při sluibách Božích, uváděje tamtéž za vzor farnosti Ilodonínskou, kde byl mile překvapen takovým zpěvem při své generální visitaci. Kéž by tohoto otcovského slova povšímlo si kněžstvo naše! —Jak krásný, jak velebný, jak povznášející jest pěkně přednešený zpěv chorální, o lom přesvědčili jsme se opětné při zkoušce zmíněné. Napřed zpívali chovanci za řízení učitele svého p. Nesvadby respousoriunt pohřební „I,ibera me llomiue«. Jisté oddíly zpívány jen ode dvou, ostatní pak sborově, což nad míru dojemně působilo na posluchačstvo. Bylo pozorovati v oněch ntelismech vroucnou prosbu zesnulého o smilování Roží, jakž pak ve sboru opět onu hriizu dne soudného ! — Jaký to rozdíl, když se ono „LiUera. správně, krásně zpívá, a pak — když se od několika unájemniků robotně holouká!« — Mimo to zazpívali chovanci ještě několik responsorií o květné neděli při průvodu s palrnami; všecko vesměs provedeno chvalitebně jak aýslovem tak i přednáškou uhlazenou, | ||||
|