|
| ||||
| ||||
|
ČASOPIS
katolickou posvátnou zároveň é Jednoty Cyrillské. vydavatel a redaktor 1883, Ročník X. Jubileum protektora jednoty Cyrillské Jeho Eminencí kardinála Bedřicha knížete Schwarzenberga. Jednota Cyrillská slavila největší svátek za celou dobu trvání svého. Protektor jednoty, jeho Eminencí nejdůstojnější ? pán kardinál a knížecí arcibiskup pražský Bedřich kníže Schwarzenberg slavil své druhotiny kněžské. Bylo tedy svatou povinností jednoty, aby na zvelebení slavnosti přispěla tím nejlepším, čeho schopna jest. Připadla jí pěvecká akademie a serenáda v předvečer slavnosti, koncert v den slavnosti samé a na důstojné zakončení v den následující slavná mše svatá s Te Deum u sv. Jiljí. Bylo tudy záhy třeba příprav mnohých a důkladných. Akademie pěvecká v refektáři seminářském měla ukázati, co a jak jednota cyrillská pěstuje. Na památku jubilea vydal redaktor »zoráte dne nedělního« dle stalých rukopisů s textem přepracovaným. Hartnonisaci upravil tak, aby písně bylo lze zpívati čtverhlasně. Profesor josef Foerster složil »Ecce sacerdos magnus« a ředitel J. Starý kantátu k večerní serenádě. Snaživý varhanář Emanuel Petr pospíšil si s dohotovením nových varhan, aby je v čas do místnosti slavnostní postaviti mohl. Učitel Fr. Chlum konal s cyrillskou školou pilné zkoušky shorlivostí a láskou vždy osvědčovanou. Rektor pak semináře Msgr. František hrabě Schbnborn, vřelý a šlechetný přítel jednoty Cyrillské, slavnostním rouchem odíval velkolepou síň seminářského refektáře. Tak za všestranných příprav dostavil se den dávno očekávaný. Po dlouhé nepo-hodě slunce ponejprve zase ukázalo svou nejjasnější tvář, azurové nebe se sklenulo nad Prahou slavnostně naladěnou a pěvcům i pěvkyním našim z toho veselí rozvázala se hrdla a rozjásaly se hlasy. Hlas lidský jako struny harfy závisívá na povětrnosti. Pohoda přímo rajská věštila výtečnou disposici. Zdálo se, že v ten pro jednotu cyrillskou tak veledůležitý a radostný den samo nebe nám na pomoc přišlo. K výtečnému počasí, jakožto první podmínce řádné produkce, přidala se též druhá, — slavnostní nálada. Jakmile přestoupil jsi práh budovy seminářské, již z dlouhých velkolepých chodeb ovanul tě vzduch slavnostní. Kráčel j si mlčky po kobercích chodbami rozprostřených prostředkem špalíru městských granátníků ozbrojených s černými beranicemi na hlavách, až vstoupil jsi do velkolepého refektáře v nádhernou síň proměněného. Překvapuje-li refektář seminářskýnavštěvovatelevůbec svou prostranností a okrasou, tak že po Hradčanských dvoranách jest nejkrásnější a největší síní pražskou, dnes novou ozdobou přímo oshioval. Veškeré vysoké výklenky oken na pravo a odpovídající jim výklenky na levo pro-měněny v zelené háje vzácných květin, které prostoru naplňovaly líbeznou vůní. Všechny sklenníky pražské šlechty ku slavnosti sem se přestěhovaly. Stěny pokryty jsou obrazy dříve v různých místnostech seminářských rozptýlenými. Uprostřed pravé stěny visela na purpurové oponě velká podobizna jubi- | ||||
|