|
| ||||
| ||||
|
— 67 _
Zahájil tedy vikariát řesko Brodský reformu zpěvu posvátného třemi jednotami. Dá Pán Bůh, že cu nejdříve jiné se přidají. Vdp. vikář, kanovnik František Janda, jest vřelým přítelem jednoty naší, který i na své osadě bez průtahu farní jeclnotu z~ídí, jakmile toho poměry dopusti. Vikariaít t3ranílýský. ČelakOviee. (Farní jeclnot(t.) hojetice a Pi-edmčřice obdriely spojence v nové jednotě cyrillské v Čelakovicích. Pan řídící učitel Jan lák, který polovic úkolu již vvkunal zveleUeuím zpěvu obecného, pustí se nyní i clu pěstování zpěvu liturgického. Vdp. děkan Urban s radostí vítá vznik jednoty, která v Celakovicích má zajištěnou budoucno,-,t. Shledáni po tolika letech bylo velmi milé. Bylo tu první setkání se po vysvěcení. Utěšené obrazy ze života seminářslcého oživly blahými upomínkami. Za trojicí jednot očekává se příště nová dvojice: Lol-konice a Vinoř. Vikariát Hořovieský. Strašíce. (Farní jednota.) Ze Strašic obdržel redaktor tli dopisy. Trof: Josef Foerster, který o prázdninách na blízku v IIoluubkuvě dlel, mezi jiným píše: »S potěšením oznamuji, že měl jsem příležitost seznati velmi dobře secvičeny sbor kostelní a to ve Strašicích u Rokycan. Byl jsem totíž přítomen tamnějš[ pouti sv. Vavřince, která odbývala se dne 12, t, m, a při které příležitosti místní ochotníci se svým velmi čilým a hudebně vzdělaným icditelem p. Nelibou mile mně překvapili. bfél jsem radost z těch hošíků a děvčat, kterych bylo tuším 17. Stáli jako neohrožení bojovníci u pultu, intunujíce a vyslovujíce správně a zřetelliě. Zvláště sluši poznamenati, že picdnes byl téi jeumým odstíňováním osvěžen a že by si mnohý sbor mohl gra. tulovati co se týče padání a stoupáni sily. Le sobě podobně tenoři i basisté počínali, nemusím teprv po-dotýkati, i tyto statně a určitě vede taktovka ředitelova, i tito ruzumi každému jejímu pohybu. Způsob, jakým piednešcny byly skladby vokálni prozrazuje dlouholetou, vytrvalou práci a píli se strany řídícího učitele p. Neliby, puukazuje dále ]c tomu, že p. Neliba po-chopil zúpina charakter zpěvů církevních a ie obdarován jest též citem krásna. Nejbližší starostí důst. p, faráře, jehož přičiněním a dary občanstva vnitřek chrámu Páně Strašicl:élto velmi vkusně upraven byl, bude zařízení novJClb vai,hun, nebo ono ubožátko, jehož základem jest dvou-stopový principal „stojí na příliš slabých nohou nežli aby nadále mělo rušiti soulad zpěvů cirkevnich”. hustos národního museu pražského, p. Jan Lego pi inesl mi do Karlina zprávu tuto : V Strašicích, tomto útulném zátiší zbirovských lesů, byla 12, t. m, výroční slavnost založení kostela sv. Vavřince. Mimo vzpomínky ua nejíttlejší mládí vábila mne tam tči velmi chvalná pověst o hudebníčinnosti tamního řídícího učitele p. Frant. NeliUy, a ačkoliv jsem tedy připraven byl, že se toho dne mému suchu se strašického choru dostane pravých hodů bohatě, Uyl jsem přece velmi překvapen. Třiadvacet hlasů, mezi nimiž sedmnáct soprauů a altů statečně se drželo. A aby míra všeho dobrého byla dovršena, znenadání a k radostnému překvapení všech zasedl za varhany náš výtečník v chrámové hudbě, pan prof. F irster, jenž o letošních prázdninách v blízkém lloloubkocč na letním bytu mešká. Můžete si pak snadno mysliti, jaké to bylo asi napnutí mezi účinkujícími i poslouchajícimi, když tu přísný soudce na svůj trůn dosedl a notu za mstou — nad to pak svých vlastuíclt skladeb! — stopoval, . . jakož také za-jisté každý panu Nelibovi od srdce přál, když mu p. Fdrster svou spokojenost pochvalně vyslovil. Y. Neliba pěstuje horlivě též komorní hudbu. Delto orchestr čítá stále přes 30 mladých hudebníků, dílem školu ještě vavštěvujících, dílem pak škole odros'1ých, s nimiž pak každoročně dobrovolnou zkouška píed obecenstvem činí, při čemž se samé klasické skladby provozují. Za jeho výtečné působení jak ve škole tak na choru — p. Neliba působí v Strašicích již iS let — dostalo se mu také pochvalných dekretů od okresní školní rady, my pak mu srdečně přejeme stále svěžesti a čilosti, jíž se ctu,ucl těší, by v tamní krajině dle jeho vzoru pravá chrámová hudba k platnosti a vítězství konečně dospěla." Jan Lego. Ten pak, o němž uUn dopisy s takovou chválou se rozpisují, pan řídící Frant. Neliba, píše : Strašice, vine 24. září 1883. »Ač jíž po více rolcit pěstujeme u nás postatuou hudbu v duchu reformačním, držíce se směru, jejž neohroženě hájí náš »Cyrill«, nebylo možno přec posud zaraziti u nás jednotu cyrillskou pro nutohé překážky v cestu se stavící. Nei přátel hudby a zpěvu jako všudy po Čechách tak i u nás nemálo a toti páska, která náš sbor cloltrumady svedla a pohromadě drží. První pokusy se skladbami polyfoními zdáli se býti mnohým k nepře-konání, ale ie byl chlapči sbor dobie secvičený a pevný, daly se i ty četné obtíže, pokud se týkají čisté intonace, náležitého oddechu aodsti iování, jakož i správné deklamace pihtýnt a častým cvičením piekouati, tak že jsme od krátkých vložek mohli přistoupiti k nastudování i některých vokalních mší (Fiirstrocu D-dur, Skuherskélto A-moll) již provozujeme beze všeho průvodu, aniž by bylo třeba se obávati poklesnutí v tonu. A toho vzláštního jsme při tom docílili, že účinkující si díla v tom duchu psaná tak oblíbili, že nechtí takřka při instrumentální hudbě, provozuje-li se někdy po čase, zpívati. U letošní slavnosti posvěcení chrámu Y.ínč konečně usnešeuu, aby i sbor náš rozsííil se v Cyrillskou jednotu a aby sta-novy bez průtahu podány byly k úřednímu schválení." F. Neliba. S potěšením zaznamenává redaktor štastný vznik první jednoty cyrillské ve vikariatu Hořovickém a přeje | ||||
|