|
| ||||
| ||||
|
katolickou posvátnou
zároveň é Jednoty Cyrillské. vydavatel a redaktor 1883, Ročník X, Jubileum protektora jednoty Cyrillské Jeho Eminencí kardinála Bedřicha knížete Schwarzenberga. (Dokončení.) Místnost takto slavnostně okrášlená rychle počala se piniti. Do první řady za-sedl arcibiskup vídeťiský Ganglbauer s ostatními biskupy k jubileu zavítavšími; byli to: biskup Josef Jan Hais Královéhradecký, biskup Emanuel Schoebel Litoměřický, biskup František Sal. Bauer Brněnský, biskup Jiří Posilovič Sej ský a světící biskup Haller Solnohradský, jenž zastupoval onemocnělélio arcibiskupa Edra. V následujících řadách zasedli opatové, praeláti, kanovníci, šlechta, duchovenstvo a nesčetný počet hostů zvaných z kruhu měštanstva pražského a z venkova. Bylat to elita společenstva, jakou refektář seminářský snad nikdy ještě v síních svých nespatřil. Veškerá prostranství obrovské síně hustě jsou napiněna rovněž četnou jak vzácnou společností. V předu pak poseto bylo celé prostranné podium školou cyrillskou vysoko přes sto hlav čítající v pestré skupenině, děvčata v různobarevných šatech svátečních, hoši a muži v obleku černém. Pohled na velkolepou síci skvostně a vkusně okrášlenou, zcela napiněnou vzácným obecenstvem, tiše očekávajícím příchod jubilantův, uchvacoval. Slavnostní nálada, kterou každý dýchal, byla druhou podmínkou, věštící štastný den jednotě a škole Cyrillské. Nebe se spolčilo s zemí. Bylo-li lze minouti se s výsledkem po předcházejících zkouškách tak pečlivě a svědomitě řízených? Dlouhou a svědomitou přípravu odměnil Pán Bůh již před početím pěvecké Akademie uejšfastnější náladou. Po chodbách seminářských ozval se po-jednou pronikavý hlas komandující ku vzdání pocty vojenské. Savle se tasily, pušky udeřením rukou zařinčely. Tichý hovor v refektáři náhle umlknul. Nastalo ticho hrobové. Ve dveřích objevila se vysoká štíhlá postava nejdůstojnějšího jubilára v průvodu papežského nuncia, arcibiskupa Vanutelli-ho. V tom okamžiku zavzněl slavnostní prostorou mohútný akord varhan a za ním druhý a třetí a jásavě hlásá královský nástroj, že v kruhu věrné, oddané, milující rodiny ob-jevil se otec. Ruměnec radosti oslnil tvář jeho při vstoupení a oko zářící rozhlíželo se přívětivě na všechny strany, když prostředkem řad se uklánějících kráčel ku svému křeslu uprostřed první řady, veden jsa rektorem semináře. Slavnější uvítání sotva dá se mysliti. U varhan seděl mistr nástroje prof. Foerster. Dozněly varhany a prolétly vzduchem první zvukové zpěvu nadšeného. Jakmile se ozvaly, zmizel poslední zbytek obavy v prsou vypravovatele. Ukázalo se, že i třetí a poslední podmínka dobré produkce nám věrnou zůstala. Seminářský refektář objevil se co síti dokonale akustická. Stíny obav, naskytnuvší se o generální zkoušce při prázdné prostoře, naprosto zmizely. Sbor pak pěvecký sám sebe překonával. Hlas zasazoval se s takovou určitosti, rostl a ubýval dle potřeby s takovou rozvahou, že vítězství vojska hned na počátku bitvy zajištěno bylo. Foersterova skladba »Ecce sacerdos mag- | ||||
|