|
| ||||
| ||||
|
— %4 —
nus« v té výtečné prostoře rostla, poukazujíc k tómu veleknězi, který svou půlstaletou práci kněžskou tak požehnaně konal a nyní obklopen stádem svým, co štastný pastýř uprostřed něho dlí. Následovalo »Rorate dne nedělního« s průvodem varhan. Jelikož redaktor na památku jubilea roráte nedělní vydal, doručil před početím Akademie slavnostní výtisk J. M. nejdůstojnějšímu panu biskupovi brněnskému s prosbou, aby jej Jeho Eminencí ráčil podati, až program k tornu číslu dojde. Chorál přednášelo několik mužských hlasů jednohlasně, písně celý mohútný sbor smíšený čtverhlasně. Zpívalo se až do Graduale s přiměřenou rychlostí, jak toho česká píseň vyžaduje. Střídání jednohlasného chorálu s písní čtverhlasnou dobře účinkovalo. Při písních ukázalo se, jak těsně slovo srostlo s nápěvem. S potěšením a patrnou zálibou nasloucháno odevšad těm ušlechtilým zvukům ducha českého. Jediné poněkud vadilo, že totiž varhaník opomenul po písních krátkým přechodem připraviti na chorál následující, čímž píseň od písně byla by se náležitě oddělila. K docílení rozmanitosti měly se též písně zpívati střídavě s průvodem a bez průvodu varhan, jak s jistotou jsem očekával. Posluchačstvo toho snad nepohřešovalo. Po »Rorate« českém zpívaly se tři staroněmecké písně dvouhlasně od sopránů a altů s průvodem varhan na poučenou německých účastníků. Bezděčně bylo lze porovnávati ducha písně české a německé a jasně se ukázalo, jak zřetelně v písni jakož i v umění vůbec obráží se povaha národní. Následovalo Andante na varhany, velebné »O sacrum convivium« od Giovanni Giorgi, »Diffusa est gratia« pro sopran a alt s průvodem varhan od Jos. Foerstera a jásavým pětihlasým »Jubilate Deo« od J. Aiblingera Akademie památná se skončila. Vše vydařilo se tak, jak si toho člověk jen přáti mohl. Všickni byli spokojeni, — hosté i pěvci; na prvním místě však ten, jemuž slavnost platila, —Jeho Eminencí nejdůstojnější vrchní pastýř sám. Přišel k podium a vyjádřil se pochvalně promluviv s Chlumem, Foersterem a zpravodajem. Také zpěváky a pěvkyně laskavě oslovil, chvále je, že se věnovali úkolu tak ušlechtilému. Bylo po Akademii. Zůstavila dojem velkolepý u každého z přítomných, jak bylo lze souditi z tváří zářících a ze slov po-chvalných. Jistý velekompetentní znatel ze Solnohradu se pronesl, že ještě nikdy ne-slyšel tak zpívati. Vypravovateli zdálo se totéž. Jisto jest, že škola tenkrát sama sebe překonala. Šel jeden hlas od úst k ústům: »Bylo to krásné!« Hudebník i nehudebník v tom souhlasili. Redaktoru odevšad se blahopřálo. Pochvala patrně platila jednotě cyrillské, která toho dne zvítězila na celé čáře. Slavila nejslavnější a rozhodné vítězství. Tím dnem obecná jednota cyrillská zobecuěla. Vypravovateli dostalo se mnohých důkazů lásky. »Za Rorate musím ho dva-krát políbiti, ukažte mi ho,« zvolal neznámý mně dosud pan farář. Dostalo se mi čtverého políbení od nadšeného přítele českého chorálu. Rád bych věděl, kdo to byl, abych mu vrátil stejné za stejné. »Nechte ho již,« pravil otec Lenz Vyšehradský, »aby nám nezpyšnil.« Také otcům Emausským Rorate se líbili. Vše se rozešlo v náladě nejlepší. Utěšený den utěšeně se skončil. Se-sílený mužský sbor školy cyrillské zapěl před palácem arcibiskupským při pochodňovém zastaveníčku dva sbory, jeden zvláště komponovaný od statečného našince J. A. Starého na slova kanovníka Kuldy, druhý od Bendla. Příští večer platil hostům, jimž nebylo lze účastniti se Akademie pěvecké. Uspořádal se tudy koncert ve dvoraně sv.-Václavské, která nestačila pro množství. Mnohým bylo vraceti se s nepořízenou. Třetího jitra slavila obecná jednota cyrillská svůj vlastní svátek slavnými službami Božími u sv. Jiljí na poděkování Bohu, že jeho Eminenci protektoru jednoty naší dal ve zdraví dočekati se kněžských druhotin. Za přísluhy zpravodajovy a alumnů sloužil zpívanou mši svatou nejdůstojnější, nově jmenovaný biskup budějovický, vřelý přítel a otcovský příznivec jednoty cyrillské, J. M. František de Paula hrabě Schduborn. S kola cyrillská přednášela na kruchtě 5h1. mši Rafaelskou od Witta s Te lleum Křížkovského. Tím zbožným a nadšeným chválozpěvem důstojně skončila se slavnost, na kterou tak snadno žádný nezapomene, kdo byl účastníkem jejím. Jednota cyrillská vzdala hold vděku protektoru svému. Vyslovené uznání jeho zůstane jí památkou vzácnou a nezapomenutelnou. Lehner. | ||||
|