|
| ||||
| ||||
|
_77_
obecný v řeči mateřské, nebyla povolena, címu, užitečnému účastnění se na sv. oběti nýbrž poukázalo se na liturgické vyučování mešní naváděn by1 a bohaté v ní skryté co přiměřený prostředek, aby lid ku věří- poklady a tajemství se mu otevřely. Obecná Jednota Cyrillská. Cechy. Areidiecése Pražská. Vikariát Česko-Brodský* pan farám Jos. yejchar předsedou, ředitelem zpěvu jest Ze SluŠtiC. (ZřizeJtá Gyrillské Jednot) Dne pan Hrubý Jan, řídící učitel a podepsaný jednatelem. 23. září t, r. ustavila se ve zdejší obci farní jednota Stanovy jsou již k schválení c. k. místodr,itelství Cyrillská. odeslány. Frant. Šnejdúrek, Po přihlášení členů přifařených obcí zvolen důst, učitel. Diecése Budějovieká. Vikariát Budějovický. Tábor. Farní eyrillskú jednota působila od listopadu tn. r. takto: První smíšený sbor zpíval při velkých službách Boiích osmkrát, a sice dvakrát Halle-rovu trojhlasnou mši bez průvodu do A, dvakráte téhož mistra trojhlasnou mši do C. Obě skladby složeny v přesném slohu palaestrinském. Jednou Wittovu populární »in hon. s. Luciae« ^-hl, s průvodem varhan, a dvakráte trojhlasnou mši »in h. s. Joannis« s oblig. průvodem varhan od Hrušky, ředitele kůru v Mladé Boleslavi. Liturgicky předepsaná gradualia zpívala se chorálně, offertoria a Pange lingua též bud chorálně nebo čtyřhlasná od Witta, Traumihlera a starosty jednoty. Kromě toho zpíval týž sbor jednou Wittovo ,,Te Deum« op. I5—Na Velký pátek odpoledne po hoclinkách církevních zpíval Wittovo »Stabat matem, na Bílou sobotu při mši sv, a na večer při slavnosti vzkřísení Wittovo slavné ,Te Deum« op. X. a Fórstrovo »Regina coeli«. — Druhý smíšený sbor (studujících) zpíval při velkých službách Boiích dvakrát Wittovu ^-hl, mši »in hon s. Augustiniu, jednou 4-hl. mši »in hon S. Ceciliae« ud Fórstra (bratra praiského prof. Fórstra), jeni jest ředitelem kůru v kathedráluím kostele lublaňském a získal si mnohé zásluhy o reformu kostehiiho zpěvu a hudby po celé krajině slovinské. Třikráte přednesl sbor Wittovu »jonickou« mši 4-h1. s částečným průvodem varhan. Gradualia zpívala se chorálně, offertoria a »Pange lingua« chorálně, nebo čtyřhlasná od Witta, josefa Fórstra a starosty jednoty. — Průvod varhan opatřil čtyřikrát p, professor Bolech, ostatek pan Martinka, varhaník, při Te Deum op. X. pan Pecold. Cvičení a zkoušky konaly se ve čtyrech i pěti hodinách týdenních. Od dubna t. r. vykazuje jednota cyrillská tuto další reformační činnost: První smíšený sbor jednoty zpival při velkých službách Božích šestkrát, a sice Jos. Fórstrovu mši »de Beata« dvakrát, Stehle-ovu »Preismesse« dvakrát, Wittovu mši »Exulteh~ jednou, a téhož tnistra tuši cenou poctěnou (in honor. s, Franc. Xav.) jednou. Gradualia na ten který denpředepsaná zpívala se chorálně, offertoria dvakrát chorálně, ostatní čtyřhlasná od Witta, V. Ruffo (1550.), Smolíka a Konráda; obligátní »Pange linguau chorálně nebo čtyřhlasně. — Druhý smíšený sbor (studujícich) zpíval při velkých službách Boiích pětkráte: dvakrát Wittovu mši jonickou, dvakrát jeho mši hypodorickou (s choráln. Credo) a jednou téhož mistra mši »in honor. s. Augustina« ; gradualia chorálně, offertoria chorálně nebo čtyřhlasná od Schallera, Witta, dvoje »Pange linguau od J. Fórstra a na konci školního roku čtyřhlasné »Te Deum« vokálně od A. Fórstra (lublaňského). Veškeré mešní skladby jsou čtyřhlasné a mají po nejvíce obligátní průvod varhan, jejž opatřili pp. professor Bolech a Martínka, ostatní texty jsou vokálné. Veškeré skladby jsou slohu přesného, dle liturgických předpisů složené a po většině i vzorné. Cvičení a zkoušky konaly se tři-, čtyH- až pětkráte v témdni. Novinky repertoiru z toho byly: Hruškova mše »s. Joannisu, Wittova jonická a hypodorická, J. Fór-stera ,de Beata«, Stehleova »Preismesse« a Ant. Fór-stera »s. CaeciL«, a »Te Deum«. Hruškova trujhlasá jest skladba velmi ušlechtilého rázu, jenž se zakládá na přesných a zpěvných motivech, velmi důmyslně a rozmanitě zpracovaných. Varhany si počínají často samostatně; nejsou tudíž lenochem pro soprány, jimž proto připadá úloha samostatné intonace, jei v »Benedictus« není snadná. Wittova jonická bude vždy velmi milým a vděčnýmčíslem repertoiru, jelikož není těžká, krátká, velmi zpěvná a motivy její ač vážné, přece lahodné a na patřičných místech důmyslně stupňování až k radostnému výrazu. Jonický ráz pevně a markantně se v ní obráží, obzvláště v »Agnus Dei«, kde základní motiv jako žulový sloup ve všech hlasech se zdvihá na pevném zakládě kanonickém ku krásné stavbě. Na,, Credo,, chorálném, čtyřhlasně zpracovaném znamenáme, jak živé a krásné jsou ty prosté motivy staruřehořské. Vzletný jubilus »Amen« na konci mocně dojímá. Za to ale téhoi mistra hypodorická jest skladba nesnadná, | ||||
|