|
| ||||
| ||||
|
— 79 _
vší novotě. (>) Jako by to byla novota, jest-li se staré, krásné a velebné písně opět do ehránm zavádějí! Našemu p. faráři P. Pavlu Filipovi všechna chvála. Celou řadu let byl vikářem na dámě v sídle arci-biskupském, ví tedy co a jak, a proto rozhodným jest nepřítelem té divoké, světácké hudby kostelní. U nás neuslyšíte s kůru leč zpěv vokální. Jest té muziky špatné dost v hospodách. Bylo sice přestáti statnému našemu panu rektorovi Dostalovi útrap ne-málo, zasýlány mu napořád listy i od lidi, do kterých by se toho nebyl nikdo nadál, avšak náš pan varhaník má lebku českou a ta se nepodá. „Poroučejte si mi, přislibujte si mi, vyhrožujte si mi,,, volá on s Havlíčkem, „zrádcem přece nebudu”, a zpěv se musí reformovati. 0 takovou skálu zlomí se ovšem všechen odpor! Pravý Cyrillián! Sláva mu! Má sbor smíšený čítající hlav dvacet a pčstuj(cí výhradně a se zálibou hudbu kostelní ve smyslu cyrillském. Není příčiny, proč by sbor ten bezodkladné neprohlásil se za jednotu, jejíž úkol již skutečně a to čestně konají. Jednotou ubude starosti a přibude pomoci. Ubude starosti, protoie četnými příspěvky členů přispívajících snáze zdrži a udrží se pěvecká škola, z které nenáhle povstane a doplňovati se bude kostelní sbor, zakoupí se liturgické knihy, hudebniny a vše, co vůbec k zvelebení hudby posvátné slouží. Přibude pomoci, protoie přeměněnim a rozšířením se sboru kostelního v jednotu pravidelnou cyrillskou získáno bude nových členů skutkem, radou a pomocí hmotnou společné zájmy naše podporujícich. V kterékolivěk farní osadě se tudy již zpívá ve smyslu cyrillském, a Lyi by sbor kostelní jen čtyry hrdla čítal, budiž bez průtahu ziízena farní jednota Cyrillská! Ze semínka v dobrou půdu zasetého brzy vypučí bylinka, která, jsouc pečlivě hleděna, okopávána, zalívána, v bujarý vyroste stromek. Stromek zmohutní a po letech bude z něho strom pevně zakořeněný. Větrové mu vice neuškodí. Bouřemi koruna jeho se jen osv ží. Vichřicí sraženy budou jen padanky, kdeito zlaté ovoce dozraje a živiti bude potomky. Přátelé! čile rozsévejme! Símě prat[ a potem roz nnožené vkládáno bude do obilnic nebeských. Není tudy, co by překáželo zříditi ještě letos „farní jednotu” u nás, kde se již ve smyslu cyrillském zpívá. A co se zpívalo 1 Ptal jsem se onehdy jen tak mimochodem p. varhaníka na to, a tož, co vím z pa-měti, povím. Má v praxi děti i velké. Dítky cvičí a přiučuje ve škole písním jednohlasným a svůj sbor skladbám i vícehlasým. Zpívá už celý kostel až milo poslouchati píseň svatováclavskou, k sv. Ludmile, k blah. Anežce, k sv. Cyrillu a Methodu, ted je na programu ona dojemná arie k požehnání do E-mol: .Skrytý Buie, my se ti klaníme.^ Knězovi s kůru od-povídá se již dávno po cyrillsky dle kancionálu Lehnerova a co nejdřív dají se do písně všech písní: »Hospodine všech věcí Pane.,, Kudy na visitační své cestě zavítal p. biskup brněnský a byli-li tam dovední zpěváci, pěli hrdly pinými: „Hospodine všech věcí Pane.« Sbor náš nebo řeknu ui raději naše Cyrillská škola pěvecká, ta zpívala: Mši vokální od Diebolta do B, dvojhlasou od Hallera do D a clo F.; Skuherského missa quarta; Šubertovu českou mši čtyrhlasou ze sbírky Koranovy a Palovy; Te Deum od Křížkovského ve čtverozpěvu, Te lleum od Fórstra a pak celou haldu vložek a mottet všelijakých. 1 nemohu leč dodati: Naší jednotě Cyrillské >+Na zdar!« „1 Ilas.,, FEUILLETON. Překrásné jest to »Gorensko« t) a bohaté na líbezné i divokoromantické krajiny, stráně, doliny, bystřiny, jezera a hory až k tomu tatíkovi Triglavu, k němuž všeliké to horstvo »Horní Krajiny« tak se tlačí a kupí jako synové k otci a vnukové k dědu svému. Nedivím se proto, že pozdravil veliký básník Slovinců Gregorčič 4) o letošním jubileu krajinském J. Veličenstvo, volaje též: »Pozdravlja stari Te Trigláv, Pozdravlja bistra Sava, On ded pravečen, čvrst in zdrav, In ona žíva, zdrava !« Nedivím se ani miláčku Jihoslovanů, Jeho Excellencí biskupu Strossmayerovi, že letos seznav ') Horní Krajina. ') V slavnostní knize jubilejni ,Spomenik,,, jejíi kresby zhotovil náš krajan, lublaůský architekt Duffé, nejpěknějši to kniha Slovinců, jak dí lublaňský »Zvon«. »otok bléški kině nebeski«, a~ tak si v něm zalíbil, žc slíb,'l na přes rok, dá-li P. Bůh, že tam přijde na šest neděl. Vedlo se mně také podobně a chtěl jsem déle pobýti a odpočinouti v tomto rajském koutečku slovinském. Však já mínil a Lublaň měnila a půl času toho ulovila, ale tak, že mohl jsem říci: »Miscuit utile dulci«. Vždyt jest Lublaň metropole slovinské re-formy kostelní hudby; protož i milý náš přítel a krajan Ant. Foerster a redaktor »Cerkv. glasbeniku« Janez Gnjezda nemalou část onoho času absorbovali pro sebe a pro reformu. I tato naše vzájemnost je ctnost a též dp. red. Gnjezda vřele a stkvěle ji osvědčil. 4) I seznal jsem, že naše reforma z) »Ostrov bledský, skvost nebeský.. (Bled, rozkošné jezero.) Obzvláště tím, že přelaskavě mi zapůjčil svou sbírku staroslovinských písní posvátných. | ||||
|