|
| ||||
| ||||
|
— 8z
Vavřince Benedikta z Nudožer deset parafrásí na žalmy pro čtyři hlasy. Sděluje K. Kont•ád. Velezajimavým příspěvkem ku po-znáni staročeské písně posvátné v době rozkvětu literátských bratrstev, jest knížka, formátem sice maličká, však obsahem převzácná, již vydal slavný grammatik český V. Ben. z Nudožer, rodem Slovák 1. P. r6o6.1) Nadepsal ji sám takto : »Aliquorum psalmorum davidicorum paraphrasis rhyt nometrica, lyrico carmine ad imitationem I.atinorum punc primum attentata.« To jest: »Žalmové někteří v písně české na způsob ver~ů latinských v nově uvedení a vydaní.« V této knížce, v Praze tištěné 2) snaží se náš ,Nudožerinus« proklestiti hudbě české novou cestu docela způsobem a duchem humanistů XVI. století. Jako tito pokouší se také on v ní o to, aby ke svým parafrasovaným překladům žalmů přidělal takovou melodii čtyřhlasnou, aby úpině srovnala se svým hudebním rhytmem se staroklassickým metrem testů žalmových, Složilt Nudožerský svůj volný překlad žalmů podle vzoru Buchanana, proslaveného tehdáž básníka a historika anglického v antických metrech. A jako Chytraeus při-dělal Buehananovi k jeho latinským parafrasím žalmil čtyřhlasné melodie týmž metrem či rhytmem hudebným3): rovněž tak složil také Nudožerský několik čtyřhlasných melodií docela vedle vzoru Chytraeova a několik jich vzal beze změny od něho. Tak netoliko uvedl »jeden z prvních do básnictví českého rozměry antické a sice na základě časomíry«, jak praví učený Zikmund}), alebrž učinil též první pokus v hudbě české, zavésti do ní a uhostiti v ní oproti kontrapunktické polyfonii novou, diametrálně odpornou formu hudební, jež pomohlapakporodu hudbyhotnofonické. Viz o něm v nSlovn, naučn.,, a v »Rukovéti« Jireček (na str. Š7.) 31 »Praga typis G. Nigrini a Nigro Ponte.« 3) Název celé knížky malé jest: »Psalmorum Davidis parafrasis poetica GeorDii Buchanani Scoti : Argumentis ac melodiis explicata atq. illustrata opera $ studio Nathanis Cltytraei«. — Herbornae, tágo -- Na konci přidává N. Chytraeus sám ještě jiné čtyřhlasné rhytmometrické melodie na Horatiovy ody a epody, počtem Q. 41 V »Slovn. naučn.« I. d. na st. 64.Že to byl první pokus, doznává Nudožer indirektně v latinské dedikaci tohoto spisu. Pravít v ní, že původně ustanovil se r:a tom, »vydati několik českých žalmu rhytmometrickou parafrásí ; však jmeno své chtěl zatajiti, »jednak aby z úkrytu slyšel úsudky učených mulů, jednak aby byl bezpečen proti nájezdům a utrháním hanlivých lidí«. Však že 1\2. Jan Campanus »civil in literis & graecis et latinis exercitatissimus poetaque suavissimus«~,) neučinil tak, alebrž podepsal dedikaci spisu »akademii pražské« piným jmenem svým: »D!l. Laurentius Benedictus Nudozierinus«. Hlavní pravidlo, jež pro skládání těchto rhytmometrických melodií žalmových sobě vytknul, sám udává na konci spisu takto: »ut quemadmodum quamlibet syllabam extra cantum pronuntiamus, pari tempore eam in cantu esprimamus.« Chce „abychom jak vyslovujeme jakoid-oli slabiku mimo zpěv, takov,rjna též časem ji také ve zpěvlt vyj~ídřili.” — Aj kdož by z cyrillských čtenářů neznal toto známé hlavní pravidlo rhytmické chorálného zpěvu svatořehořského? Chtěl tedy náš mistr, aby také v hudebné skladbě skládala i zpívala se slova týmže rhytmem, jenž jeví se i v grammatickém rhytmu slov. Však za základ tomuto rhytmu nepoložil akcent slovný, alebrž časomíru. A tou příčinou klade také v latinské předmluvě »Ad lectores« nauku o této časomíře (»doctrinam quantitatis(,).15) Na konci spisku připojuje pak latinské poučení o antických metrech. jichžto se ve skladbě své i básnické i hudební přidržel, a do-kládá i nekterá pravidla k tomu pro zněváky. Píšet z(le (latině ): »Však i toho »Soused ve vědách řeckých a latinských velezbéhlý a básník nejsladší.« 6) Zde rozhodnul se též o kvantit= slabik s němými hláskatni P, 1, m, což ve své grammatice zůstavil nerozhodné. Uznati, že tyto »souhlásky zastávají v takových slabikách místo samohlásek«. Proto řadí takoví slabiky do tří y krátkých (,,na-tura brevium«), lečby ,posice« je protáhla. — Iiromé »dlouhých« a »krátkých« slabik rozeznává Nudoi. také s!abiky »společné« (»communes«), ježto »některá slova někde tak, někde jinak se vyslovují e píší«, k. př. kniha, kniha, není, néni, njne atd. | ||||
|