|
| ||||
| ||||
|
— 84 —
ve čtyřech slohách, jež mají dvojaké, rozličné verše : r. 2. a 3. verš jest čtyř-stopový a 4. verš trojstopový »choriambieus«. Rozměr chorjambica čtyř-stopového udává Nudožerský takto : --1-vv— -vv—1 vv(>.2.3.verš.) Chorjambicus trojstopový: - - — v v — v v (4. verš.) Srovnáme -li skladbu hudebnou s tímto obrazem, shledáme, že skutečně krátké slabiky na kratší, dlouhé na delší noty připadají a tak rhytmus hudebný úpině se kryje s rhytmem básnickým. Z tohot pak ovšem vzniká zvláštní libost a lahodnost zpěvu, iež přirozeně řine z básnické časomíry verše českého, jenž ale jen tenkráte srovnává se úpině s duchem jazyka českého, má-li také slušný zřetel ke zvláštnímu přízvuku českému. A co souditi máme o zpěvnosti této melodie? — Zkusme si ji zazpívati. Nudožerský sice dokládá: »Erit id quídem insuetis primum difficile.,, Bude to sice s počátku nezvyklým tomu obtížné. Avšak zazpívejme si to způsobem a rhytmem chorálu římského dle pravidla samého skladatele našeho a půjde to, a zpěv nás bude zníti dosti lahodně, tak že Nudožerský až dí: » li bi usus ex assuetudine non diuturna accesserit, res exit non tantum eipedita, sed etiam mirum in modum jucunda.« 1) — Avšak s tímto soudem nesrovnává se dor. Ambros ve svých dějinách hudby. "Tato nová řekl bych forma hudebná nebylat nic nového tehdáž ; začla již o celé století dříve v Německu probuzena byvši humanisty klasickými, a tak zvané »sodalitates literariae,, pilně ji šířily a pěstovaly, však skoro jen v Německu a u nás. 2) I praví dr. Ambros o tomto způsobu skládání takto : »Selbst die ausserordentliche Begabung Senfls vermochte es nicht, in dieser halUantiken Musik mehr zu schaffen als trockene Formeln. Es haben diese Ges3nge allerdings etwas Festgepr3gtes, Plastisches. — Kann aber irgend Etwas den Beweis liefern, dass die antike Musik in ihrer Verbindung mit der Poesie dessen, was wir Harmonie nennen, entbehrte und entbehren musste und I:rsatz dafiir in ihrer geistreich belebten Rhytmik fand, so sind es eben díese Versuche, eine dem antiken Wesen fast diametral entgegengesetzte Kunst mit antikem Geiste zu fiillen und in antike Formen zu bringen. Im schwungvollen Vortrage des antiken Dichtersii.ngers Velebte das Versmaass geistreich, frei und doch streng gesetzm3ssig deklamirt, den Gesang, gab ihm Leben, Wiirme, Schónheit. In jene Musiken klopft aber der Takt ... wie ein von mechanischen Kr3ften bewegter, gleichm issig losschlagender Blechhammer hinein, und an die nebeneinander hingepflanzten Akkordpfá,hle angebunden verliert das antike Wesen sein Leben und seine freie Bewegung.,, A zajisté tak se věc má, kdyby pěvci drželi se pevně taktovky. Tut by šel zpěv ovšem jako spády kladiva v hamru. Však přidržíme-li se pravidla Nudožerského, »abychom, jak vyslovujeme jakoukoli slabiku nti~ z1)ěv, takovým též časem ji také ve zpěvu vyjádřili:« tut by přednáška mnohem volněji a živěji dopadla, kdyby melodie sama byla živější a svěžejší, čehož ale v tomto žalmu není.,') Vizme jiný žalm. Svůj S. žalm (dle písma sv. qo.) složil Nudožerský v saffickém rozměru (»carminum genus V.,,), rovněž tak jako Chytraeus u Buchanana, tento v trans-posici na kvartu, onen v pílvodni poloze s touto melodií: I Krá-li ncj-vyš-ší, Bo-žc nej-své-těj-ší, od vč-lcú Ty's r své mo-ci nejslav-nčj-ší, r--- -~- ram- i -- C—j----~- —~ t) »Kde nastoupí zvyk z nacvičení ne dlouhého, tam tato věc (t, časoměrné zpívání) nejen snadno se vydaří, alebrž bude též nad míru líbá u 2) Již Matouš Kolinský z Chotěřiny vydal r, 1555 ve Vitemberce knížku takových latinských básní s melodiemi. (Dr. Ambros I. c. st. 379). ~1) Po kraji cituje, že jest u Buchanana k tomu žalmu melodie „genus XIII”. (dorická) ; však ani tento nápěv není svěžejší. | ||||
|