|
| ||||
| ||||
|
— 86 —
v české písní, již Nudožerský celou sám složil též »na způsob latinských veršův« a na konec připojil. Obsahuje »modlitbu za ochranu božskou proti nepřátelům a za svornost mezi křestany«. Jest čtyřy hlasná (C. A. T. B.) a melodii k ní vzal staročeskou z písně ,Vstalt jest této chvíle,« jež počíná v tenoru. Však ji Nudožerský volně spracoval a pozměnil ,,in trochaicum numerum« rozměrem trochaickým. 7e všeho tedy jest viděti, že byl Nudožerský netoliko výborným grammatikem a prosodikem českým, alebrž i vzdělaným hudebníkem, jenž ale v tomto pokusu nové formy hudebné zachvácen byl proudem humanismu, jenž tehdáž byl z Němec i do (;ech již hluboko své kořeny zapustil') Však jako tam tato nová forma domněléhudby »klasické« se neudržela, alebrž toliko púdu připravila »homofonii« a jednohlasné arii: tak stalo se i v Čechách. Komenský, duchapiný žák jeho, nepsal již do svého amsterodámského kancionálku )klassickou« hudbu čtyřhlasnou, nýbrž toliko jednohlasné melodie, avšak přesně přidržel se při pod-kládání a upravení testu prosodických pravidel Nudožerského a sestavil taktu první kancionál český , melodicky-správný, jak jindy jsme již poznali. A podobně přidrželi se i jiní čeští básníci (Hruškovic, Kerman, Tešlák a j.) 2) pravidel českého básnění v antických rozměrech, jak je vytknul mistr jejich Nudožerský, avšak neznám žádného pří-kladu, by někdo byl též následoval vzoru jeho v této formě skladby hudebně. Obecná Jednota Cyrillská. Čechy. Arcidiecése Pražská. Vikariátcuerál ><í. Žižkov. (-Ierlaota G'yrillská.) Jedca že v liduatčm Giikovč zřízena jest samostatná duchovní správa, při-čiňuje se horlivý duchovní správce dp. Josef Huužvičlca o zaražení jednoty cyrillské, zřídiv za pomoci učitelstva školu pěveckou a vyzdcihuuv si od předsedy obecné jednoty potřebné stanovy k úřednímu zaclání. 'ru( jest ta pravá cesta ku povznešení ducha náboženského na tak velké a dúležitč usadě.Gdař Růh! Vikariát příbramský. Příbram. Na gymnasium počíná se zpěv kosleluí pěstovati úpině směrem cyrillskýnx. Pan učitel Dominik Lrda, jenž ua ústavě zpěvu vyučuje, jest horlivým pěstitelem církevní hudby cyrillské a umí žákunt vštěpovati lásku a smysl pro tento zdravý směr zpěvu posvátného. V prázdných chvílích kromě tulro zanáší se záslužnou prací, přenášeje staré partitury mší K. Luythuuových nn nynější zpusub notové úpravy. \lají totiž v Příbrami objenmé dílo mající 158 listů tištěných: Liber f. Missantm Caroli Luython xydánu a vytisknuto v Praze u Mikuláše Strausa r, 16o9. V něnt jsou vesměs mešn{ skladby Luythuna, dvorního kapelníka císaie Rudolfa II., a sice, jedna osmihlasá, tři šestihlasé, dvě pčtiltlasé, dvě čtyřhlasé a jedna tříhlasá. — Spojí-li se četní živlové pěvečtí, jichž v městě důstatečně se vyskytuje, není daleko do zřizení slavně jed-noty cyrillské, jejíž zaražení tínx vice žádoucně býti se vidí,jelikuž v celém vikariátě dosud ani jediné jednoty cyrillské nestává. Příbramská jednota cyrillská stala by se nejen takto hlavou a učitelkou svého vikariátu, nýbri i dalekého vůkulí na Svatou Horu putujícího. Děkanský chrám pomocí výtvarného uměni církevního stále se zvelebuje. V něm tedy ani nejdůležitější ze všech udború uměleckých — stejnorodá »musica sacra« — ne-zůstane popelkou. Dieeése Litoměřická. Tatobyty. (Jednotu Cy~'illská.) Jakmile pan Vincenc Šelbický stal se iídíeím učitelem v Tatobytech a spolu ředitelem choru v tamnějším farním chrániti Páně, měl }med o to pilnou péči, aby církevní zpěv 1) K nemalému rozkvětu dospěl již v polovině XVI. stol. zvláště přízní rytíře Jana z Hodějova a na Řepici , jehož půvabné sídlo Limuza bylo středištém členů učeného družstva humanistického, sodalitas literata« prozvaného,zvelebil v duchu ryze církevním. Jsa v té věci s ra• dostí pudporov;ín místním faráiem, dp. Fr. 1>ortycheut, usnesli se oba přátelé hudby posvátné zříditi hned je(lnolu cyrillskuu, požádavše za stanovy, jichž ku za-dání třeba jest. Yíší při této příležitosti : .Kéž dojdeme šiastně cíle, jejž jsme si vytkli. Však Pán Bůh pumuže,. — Ba že punxůže v díle tak ušlechtilém. ') Viz Slovn, nauč. 1, c, | ||||
|