| ||||
| ||||
— 90 —
do podrobna musil býti vykonán. Nemá-li krása obřadů katolických újmy trpěti, nesmí nic zůstaveno býti náhodě. Ládný úkon a žádný pohyb není nahodilý a libovolný, kde rubriky zřetelně a jasně předpisují všecko. Každá rubrika jest zákonem. 11 zákona šetřiti zevrubně jest povinností obecnou. V seminaři při veškeré bohoslužbě šetři se jich svědomitě. Za takových příprav nadešel den slavnosti. Nebe se rozveselilo. Slunce z červánků povyskočilo a zlatou Prahu pozlatilo nejčistšími paprsky. V pozdním °podzimku sklenul se nad stověžatou máti měst jarní den. V oulu, který seminářem sluje, bylo živo. K deváté hodině od dveří rektoráty začínaje rozestavila se po krásných chodbách seminářských dlouhá řada bohoslovců oděných superpellicemi. Dvéře se otevřely a v nich objevila se vysoká postava svěcence biskupského. Průvod se hnul; vážně sestupovalo se do nádvoří a odtud do chrámu Páně. Bohoslovci vystoupili na své podium. Presbyterium počalo se piniti. Nejdůstojnější pan biskup brněnský zaujal svůj stolec na strané epištolní. V lavicích usadili se opatové, zemští praelati, kanovníci a kněží diecése budějovické ku konsekraci zavítavší. V přeclníeh lavicích lodě zaujali místa místodržitel, maršálek, komandující generál a česká šlechta. Matka svěcencova, Moravský místodržitel, rodina s příbuzenstem sešli se na emporách kostelních. Prostředkem kostela utvořila špalír městská pěchota. Hlahol zvonů oznamoval příchod J. Em, kardinála Bedřicha knížete Schwarzenberga v průvodu biskupa králové - hradeckého a litoměřického. Varhany slavně zavzněly a s kruchty jásavé hlasy školy Cyrillské pěly : ,Ecce sacerdos magnus." V kostele Emausském vyobrazena jest na vlysu pod okny po obou stra- nách oltáře rozkošná myšlénka. Průvod andělů přináší roucha a nádoby boho- služebné, jichž ku konání svatých ta- jemství třeba jest. Takový průvod kráčel od oltáře, na němž roucha boholužeb- ná rozprostřena byla, k trůnu konsekráto- ra, když ku svěcení jimi odívati se jal. Senior assistentů J. M. biskup Krá- lové-Hradecký na to přistoupil, prose konsekrátora: »Reverendissime Pater, postulat sancta mater Ecclesia Catho- lica, ut hunc praesentem Presbyterum ad onus hpiscopatus sublevétis?« Konsekrátor se otázal: ,11abetis mandatum Apostolicum ?« Biskup senior odpověděl: ,llabenius.« Rozkázal tedy světitel: »Legatur.« Breve papežské se čtlo, v němž Svatý Otec, Leo XIIL, krásné svědectví vydal biskupskému svěcenci, který nápotom skládal onu dojemně krá-nou přísahu odpovídaje na veškeré otázky: ,Volo,, a »Credo« povstav a sejmuv biret s hlavy při každé odpovědi. Po přísaze vzdálil se svěcenec s oběma biskupy do lodě křížové k oltáři bočnímu, mše svatá začala a sbor bohoslovců zanotoval Introitus chorálně bez všelikého průvodu s dojemnou zbožností přímo k modlitbě vybízející. Padesát bohoslovců, pevných zpěváků, přednášelo jakoby jedněmi ústy chorální Introitus s výtečnou přízvučností a s náležitým odstíňovánim melodie. Jak krásně znělo.- »Terribilis es locus iste : hic domus 1)ei est, et porta coeli.« Poznovu ~-e osvědčila stará pravda, jak mocně působí chorál dobře přednášený bez všelikého průvodu. Neodnímá se mu ten podivuhodný nádech tolik jemností dopouštějící. Objevuje se takto v celé své prostotě, která jest jeho krásou neclostižitelnou. Bohoslovci ale zpívali také s nadšením a jemností zkušených choralistů. Vedle dobrého přednesu i mladistvé hlasy propůjčovaly chorálu zvláštního lesku. Celý sbor s takovou pozorností sledoval každého pokynutí řídícího zpravodaje, že ani zásvit oka, ani posuněk tváře přednášku udávající žádnému oku neušel. Tak vzorná po-zornost jest nezbytnou podmínkou dobrého přednesu. V očích řídícího soústřeclovaly se oči veškerých pěvců. Introit věštil šfas*ný den. Jedva že dozněla poslední nota Introitu u oltáře, ozvalo se s kruchty slavné Kyrie čtverhlasné. Bezprostřední tento nástup polyfonie hlasů smíšených za průvodu varhan výtečně kontrastoval s chorálem, mužskými toliko hlasy bez všelikého průvodu přednešeným. Také prostorné rozdělení obou sborů od sebe tak vzdálených dojem zmnožilo. Oba sbory pěvecké —mužský u oltáře a smíšený na kruchtě — dobře si odpovídaly, vzájemně se doplňujíce. Oltář s kruchtou byl spojen svazky pevnými. Po Kyrie zanotoval jeho Emirenci slavné Gloria a bez průtahu pokračovala kruchta: »Et in terra pas homi- | ||||
|