|
| ||||
| ||||
|
osadě mista zjednati, jsem se uvázal. »Jednotu Cyrillskou« zaříditi bylo vždy mým a podobně smýšlejících přáním. Nyní, kdy půda připravena, kdy srdce i mysl všech téměř osadníků raději se pokochá v libém a svatém zpěvu než v hlučných fanfárách, vidí se mi nejvítanější příležitostí svazkem upevniti toto přátelství vznešeného citu pro věc nejvznešenější.Lpěváků malých i velkých mám pro začátek dosti a produkce, jež v čase jednoročního mého působení naší osadníci slyšeli, honositi se mohou výsledkem uspojivým.L počátku bylo mi zápasiti s předsudky mnohých, jimž starý, špatný zvyk z paměti vymizeti ne-moh] ; během času pak přispůsobila se většina náhle-dům mým. Nacvičeny vokálně 2 mše Molitorovy C a G, mnoho vložek, mezi nimiž »I[aec dies« od Langla a »Veni Sancte Spiritus,, od Etta největšího úspěchu se dodělaly.
Bylo to IS. září t. r, kdy Jeho Jasnost kuiže Salm své 8oleté narozeniny slavil. Akt tento oslaven v rodinném kruhu v zámecké kapli za přítomnosti spřízněné šlechty. Za assistence našeho důst, p, faráře Fr. Špačka, vlp. M. IIoška a bohoslovce p. K. Brázdy sloužil konsistoriáln{ rada p. Soukup, farář z Doubravice, slavnou mši, při níž náš sbor provedl „Molitorovu mši«, Graduale ,Ave maris Stella«, Offertorimn »Haec dies« od Zangla. Responsoria zpívána čtyřhlasně dle Fórstra. Po skončených obřadech tázal se hrabě Clam ředitele sboru »od koho že jest tak pěkné Offertorium.« Na to jsme se pilně připravovali »na pouti Všech Svatých«. Po husté ranní mlze na-stal příjemný den. Slunko vyskočilo a zasmálo se na nás vstupující clo chrámu Páně. V naději dobrého tÝsledku jsme se nezklamali. Piednešena ,Nešverova mše« in honorem Beatissimae Mariae Virginis, čtyřhlasně bez prúvodu uspokojivě. Nejvíce zpěváky do-jalo v Credu »Dcum de lleo« a » Et incarnatus«. Taktéž fugy v Credu bez poklesku vyzpívány. Graduale zpíváno »Coelestis urbs Jerusalem« z mottet Stehlových. Offertorium »Justorum anixiiae« od Witta a Pange lingua A-dur od tiVitta. Responsoria umíme čtyřhlasně dobře. »Tě Boha chválíme« od Fórstra zpíval střídavě sbur mužský. Tak jsme započali činnost pěstovati pravou hudbu církevní. Hosté byli přítomni a přičinili se o zdar produkce p, t. Frt. Kuchař, nad-učitel z blízkého Spešova, J. Stantejský, učitel a jednatel jednoty z Doubravice a L. Holý, učitel z Obory, začež jim srdečný dík. Sbor, jejž tvoří posud vesměs zpěváci z Rájce, čítá II sopránů, 2 alty, z tenory a 3 basy. Při založení jednoty počítám, že se přidají,zpěváci dosti vycvičení, kteří se sboru našeho posud stranili. Pwzkvětu a blahodárnému působení naší budoucí jednoty srdečné »Na zdar«! List pozdější oznamuje dále: V neděli 25. t, m. konána po zpívané mši svaté ve školních místnostech schůze přátel zpěvu. Sešlo se nás 18, z nichž 14 náleží mužskému sboru pěveckému. Prozatímním předsedou zvolen důstojný pan farář Fr. Špaček a jednatelem zatímním podepsaný. Zaiízení jednoty uvítánu s nejvřelejším souhlasem. Přečteny stanovy zaslané, ujednáno vše, čeho potřebí k dopinění a stanoveno, ihned je ku schválení zaslati. Ant. LuŤaáěek, učitel a ředitel kůru. Zdař Bůh nové jednotě! Nechf apoštoluje v celém vůkolí, aby příkladu pěkného následováno bylo na veškerých farách. Cesta jest ražena, Red. Z KIOb0nk u Brna. K jednotám Cyrillským na Moravě přidruží se co nevidět jednota nová v Kloboucích. Stanovy na začátku měsíce listopadu ku po-tvrzení zaslány, cvičení ve zpěvu již započalo. Ve sbormistrovství uvázal se oehotně p. učitel Novotný. Bůh želmej nové jednotě ! Josef' Klína, farář. Horní Stěpánov. (Cyržllsk(í jednota). V neděli dne I I, m. listopadu měla Cyrillská jednota svou první valnou schůzi, kterou řídil náměstek předsedův (dp. předseda se omluvil p, říd, učitel Karafiát. Po zahájení ujal se slova podepsaný jednatel a promluvil ke shromážděným asi takto: »Sešli jsme se znova po prázdninách pokračovat v započaté opravě chrámové hudby. Nežli však začneme opět svou činnost, r.iám za svou povinnost, abych povzbudil Vás k vytrvalosti. Nebylo by toho snad potřebí, kdybychom všichni členové byli stejně pevni. Nelze toho však předpokládati, a proto chci připraviti Vás na některé nepřátely naší jednoty zde v obci. Je to smutný úkaz, že za doby nynější, po několika letech teprve, ozývají se hlasové proti našim snahám a nejsmutnější je, že hlasové oni vycházejí jednak od osob, od nichž Uychom jich nejméně očekávali, jednak od lidí starých nade hrobem, kteří by měli tím lépe znáti, kterak ctíti Boha pravého, Boha lásky, vznešeného, k němuž srdce byt i s nejveselejšínt za-nícením vznáší se v pokoře s povinnou úctou, čemuž pospolu říkáme pobožnost. A této pobožnosti pravé křesfanské nevyhovují nikterak písničky, jež uvykli jsme nazývati „starými”. Písničky ony nemají v sobě docela nic pobožnosti, nepovzbuzují. Komu by příkladem napadlo mysliti na 13oha, slyší-li píseit poutnickou, která zrovna takový má n,ípěv jako „Namluvil jsem sobě jeclnn a to na faře, nemohl jsem tam chodívat a t, d, nebo var, »Když jsem já šel od své milé, tuze pršelo.« Mně alespoň při takovém nápěvu (slova méně slyšeti) napadne spíše ona holka nežli Pán Bůh, a jinému, myslím také. Podobně jiné písně (zpíval jsem některé) kostelní povzbuzují k myšlénkám na muziku, a mnohé jiné jsou tak hýbavé do skoku, že by se tančilo při nich až milo. Tak příkladem píseň k po-žehnání: »Bůh sám přikázal« zní jako krásný »Šotiš«, jiná opět jako polka a t. d. Takto Boha ctíti není na místě. Takovými melodiemi odívá člověk výrazy svých vášní a smyslných náruživostí, ale pro výraz citu z poměru člověka k Bohu musí býti forma jiná. Pohané, majíce bohy i pro nejnižší své pudy, ctili je ukájením chtičův a písněmi k tomu se ochtášejícimi a tancem, který k podobnétnu ctění rozehříval, ale Bůh křestan- | ||||
|