|
| ||||
| ||||
|
zná dítky své poucovati a poutati ne- Ukázalo se, jak utęšenę mozno zíti v se-
jen slovem, ale i skutkem. Slovo obra- minári. J. M. rejd. pan biskup hlasem dem vtęlené zdvojnasobńuje dojem a pohnutým jim dękoval. zűstavuje v duši památku trvalou, ko- I3y1 to poslední zásvit radosti pred ná-li se vše tak, jak Církev predpisuje smutným loucením se. V sobotu z rána s nálezitou prípravou. A dęlo se tak naposled doprovodili jej v prűvodu do pri konsekraci v seminárském kostele kostela, pomodl'li se tu dojemné Itine- s pietou a vroucností. Bohoslovci vzili rarium clericorum, nacez otec zehnaje se v úkoly jim svęrené. Veškeré ob- své milé opouštęl. S chrámu seminár- radní akce rozlušfovány jsou správnę, ského odešel do své biskupské kathe- zpęv pak celé jednání doprovázející drály v Budęjovicích, kde odehrálo se prednešen jest mistrnę. Zűstávám na d r u h é j e d n á n í dęjství církevního tom, co jsem hned po konsekraci bo- Vypravovateli dne tohoto zle ještę hoslovcűm rekl: »'Lpívali jste tak, ze jiz nebylo. Loucení ještę mu nenastalo, si ani lépe nepreji!« Ta radost stojí za tu nebot doprovázel toho, s nímz ostatním nękolikaletou práci. Setba vykvętla a jiz bylo rozzehnati se, do Budęjovic. dozrála. Nic se neztratilo. Na nádrazí prišli dáti s Bohem poslední V seminárském kostele zpívají prátelé. Vlak se hnul, slza v oku se v š i c k n i bohoslovci bez výmínky a zatrpitila, ruka biskupská milé Praze to výhradnę chorál; Chorál — na rozloucenou zehnala. Cesta míjela oficielní zpęv Církve katolické — má zde rychle a utęšené za rozmluv a modliteb. bezvýminecné panství. Tak to sluší se- Ob cas zeleznicní vagon promęnęn jest minárűm, jako klášterűm. Ve velkých v kapli. Církevní hodinky vesele se ko- kommunitách církevních nemá se ani naly. Nejdűstojnęjší pan biskup byl jinak zpívati. Emausy a seminár konají hebdomadárem, my ostatní — spirituál svou povinnost. Obę budovy jsou ško- prazského semináre, biskupský ceremo- lami chorálu. Ac v seminári nelze tolik nár a vypravovatel — byli jsme chórem. casu vęnovati chorálu jako v Emausích, Na hranicích diecése své se zboznou pri lásce a chuti docílilo se prece mnoho. vroucností vzýval Ducha Svatého. Sám nejdűst. pan opat emausský — Veni, Creator Spiritus, tedy kompetentní soudce — hned po mentes tuorum visita, konsekraci velmi pachvalnę o chorálu imple superna gratia, seminárském se vyjádril Le nejdűstoj- quae tu creasti pectora. nęjšimu panu biskupovi bohoslovci vel- Hluboce pohnuti modlili jsme se kou radost zpűsobili, netreba se ani strídavę vznešený hymnus, jejz vele- zmíńovati. I Jeho Eminencí byl z toho pastýr na prahu diecése své príslušnou nemálo potęšen a pochvala jeho znęla modlitbou církevní zakoncil. Ví, odkud velmi príznivę. prýští se pramenové svętla i zivota, Den konsekrace biskupské byl šfastný svolávaje s nebes dary sedmerotvarné, a radostný. Zapomnęlo se skorem obecnę které Utęšitel na vyvolenou nádobu na brzké loucení. A tak radost zár- hojnę vyprýští. mutkem nebyla skalena. Teprve pri Jak utęšená byla to cesta! Na sta- ak a d e mi i, kterou bohoslovci usporádali nicích prisedalo do vlaku duchovenstvo na rozloucenou milovanému rektoru — a diecesáné k nastolení do Budęjovic biskupovi, pocalo na mysl pricházeti, se ubírající, radostnę vítajíce a pozdra- ze ho ztratíme. Byla tu slavnost rodinná, vujíce svého biskupa. Na Hluboké oce- ale velkolepá. Toho vecera se ukázalo, kával jej J. J. kníze Schwarzenberg, jak umí osvędcovali se láska v prsou ucitelstvo se školní mládezí, cetné ban- mladistvých zrozená. Bohoslovci stáli derium na bujných koních, zastupitelstva jako dvę rady vojska ve velkolepém obcí a spolkű, úradnictvo knízecí a cetné refektári, ocekávajíce toho, jenz jim byl davy lidu. Ve vítęzoslávę odvezli si jej otcem. Koberci pokryli ulici, kterou bráti na Hlubokou, odkud z rána do sídla se męl. Srdecnę jej uvítavše zpívali svého dorazil. pak, deklamovali a hráli na nástroje V Budęjovicích jiz za jitrního šera tak pęknę, ze dlouhý program krátkým bylo zivo. Spolky a jednoty s vlajícími býti se zdál. Zdarile zpívali, zdarile prapory chvátaly na místa jim vykázaná. hráli, zdarile básnili — své vlastní básnę. Celé okolí spęchalo do męsta, aby uví- Ba i ta podobizna oslavencova ovęn- talo svého velepastýre. Vše hrnulo se cená a ozárená byla dílem jednoho z nich. ku kostelu sv. Václava, odkud prűvod | ||||
|