|
| ||||
| ||||
|
5 --
męl vyjíti. Jindy prűvod intronisacní ních škol, ozbrojené sbory strelecké, vycházíval z kostela 1VIarianského. Ná- veteráni, hasici, sokolové, cetri rolnici stupce biskupa Jana Valeriana chtęl z okolí a nesmírné mnozství lidu. S veške- vyjíti z kostela jím zbudovaného. Jako rých domű, kudy prűvod se bral, vlály na cestę z Vídnę prišel pomodliti se prapory ríšské a ceské rovnoprávnę. na hrou jeho, k svému biskupováni vyšel Bylo to uvítání dűstojné biskupa. Cho- si ze svatynę sv. Václava. Pocal krá- vání se všeho lidu bylo vzorné. Clovęk ceti ve šlepęjích jeho. bezdęcnę pocitoval, ze jest mezi lidem, Jasný den podzimní sklenul se nad jemuz víra jest vzácným pokladem. sídlem biskupským. Slunce rozzárilo se Jakmile nový biskup ve dverích celou svou jasností, prívętivę vítajíc kathedrály se objevil, sbor pęvecký príchozího biskupa. "Zlatí paprskové na kruchtę slavnę jej vítal víeehlasým vęštili zlatou budoucnost. Hlahol zvonű »F,cce sacerdos magnus«. Došed k trűnu ohlašoval: »Pastýr náš jest zde!« Prišel svému, byl pozdraven vzletnou recí latin- pastýr ke stádu; — pastýr laskavý ke skou od probošta kapitolního, na kterou stádu dobrému. Ceský jih dosud víre rovnęz vzletnę odpovędęl latinou. Po se neodrodil a bohdá! — neodrodí. -,NIá prectęni breve papezského kázal vele- zase pastýrem otce. Za Janem Vale- pastýr oveckám svým obojí recí zem- riánem prišel František de Yaula. Kmet skou. mdlé údy ke spánku ulozil. Díla jím Po kázání navrátil se k trűnu svému zapocatého ujímá se muzné rámę apo- a usadiv se na stolci biskupském pri- štolského biskupa. »I:cce sacerdos mag- jímal homagium duchovenstva svého. nus!« jásal sbor bohoslovcű nakruchtę Pak slouzil první pontifikální mši svatou. zpívajících, kdyz biskup František de Na kruchtę pocala prednášeti se ,i\lissa Paula práh kostela prekrocil. »Bud ín honorem St. Adalberti« od J. Foer- vítán, otce, v rodinę dítek svých!« stera. Vypravovatele nemálo potęšilo, Yokleknul pred oltárem a zűstal ze první pontifikální mše velepastýre kleceti po celou mši svatou v pokorné oslavena jest první mešní skladbou, modlitbę. Oc asi prosil? Zac k nebi kterou pred desíti lety casopis tento volal? Se ~alamounem zádal za mou- v hudební príloze vydal. Zpívala se vý- drost, aby spravovati umél lid Bozi! bornę. Rediteli i sboru dluzno sprave- ,,Veni Creator Spiritus!« dlivou vzdáti chválu. Ukázalo se, ze v Bylo po mši svaté. Odęli jej plu- Budęjovicích jsou zivlové, kterí dove- viálem. Na hlavu posadili mitru zlatem dou zpęv posvátný povznésti, jak toho a c:eskými granáty zárící, dar to vlastní velechrám biskupský vyzaduje. Odtud rodiny hrabęcí. Na ruce skvęl se prsten pak prirozenę símę roznese se po die- biskupský, odborem Akademie krestan- cési. Cyrillským jednotám kyne pękná ské vęnovaný na památku tolikaletého budoucnost. Dűstojná oslava sluzeb obętovného clenství. Pak biskup uchopil Bozích jest prvním úkolem kazdé farní se berly pastýrské a prűvod se hnul. osady. V predu dlouhé rady spolkű a jednot Po skoncených sluzbách Bozích do- se svými prapory a odznaky, za nimi provodilo veškeré duchovenstvo vrch- rehole a vojsko bohoslovcű hlucnę pro- ního pastýre svého do biskupské re- zpęvujících »Te Deum laudamus«, pak sidence, kdez odevzdávány jsou mu cetné duchovenstvo z celé diecése k na- adresy a podávány jiné dűkazy odda- stolení zavítavší, sbor pęvecký biskupské nosti a úcty. kathedrály, zpívající rovnęz chorálnę Druhé jednání dęjství krásou a vel- chvalozpęv Ambrosianský, profesori kolepostí dűstojnę radilo se k prvnímu. ústavu bohosloveckého s predstaven- Co v Praze se zapocalo, v Budęjovicích stvem semináre, kapitola, praelátov é infu- se dokoncilo. lovaní, za nimi pak imposantní postava Nad Prahou i nad Budęjovicemi biskupa se Saulcm od ramenou prevy- zárilo zlaté slunko veškerou jasnosti šujícího veškeren zástup a dívajícího se svou. pres mitry praelátű pred ním kráce- jících. Za ním šla ceská šlechta, hodno- stári, męstské zastupitelstvo a bezcetné Zbývá jiz pouze doslov rázu soukro- davy lidu vęrícího. Ruka jeho zehnala mého. To milé triduum, co vy provovatel v pravo v levo nepretrzitý retęz, jejz byl hostem residence biskupské, dovolil utvorila školní mládez, zákovstvo stred- mu nejdűstojnęjší hostitel, aby dle libost | ||||
|