|
| ||||
| ||||
|
— TO —
T zní jako t v našich slovech: tato, n. p. déjz mi, óbętujeme ti, módleme se, tentýz, pred kazdou samohláskou vyjí- narodil se, pró sebe atd. maje i; pak pred kazdou souhláskou: Zbývá ještę obrátiti nejvętší pozor- n. p. confiteor, et especto, vitatn, venturi, nost k tomu, kdy prízvucná slabika tacdium, trinitas. dlouze a kdy krátce ctena býti má: ~. S mezi dvęma samohláskami vy- k cemuz doporoucím následující pravidla: sloví se jako naše z v slovech zatím, r. IednoslaLicná slova ctou se nazvíce sezení; n. pr. Jesus, Isac, miserere, ec- krátce jako naše: lid, syn, ty, on, al', clesia, visibilis. tam, pak atd.; n, p.: pax, cor, nos, vos, Vzdy jindy zní s jako ceské s; nikdy at, est, sunt atd. však nemá se vysloviti jako š; protoz Dlouze jako ceská slova: mír, já, chybnę a neprirozenę cte a zpívá se sám, vyslovujeme: me, te, se, re, tu, špiritus, a~perges, epištola, šcandalum, hi, hae, quae, qua, quo, prae, vae a epišcopus, kutum, místo : spiritus, as- podobná. perges atd. DvouslaLicn,í, slova vysloví se dlou.,-e, jako naše : Hrálo, déle, vcrim, víno, 6. Qu zní jako kv v slovę kvíleti; more, vűbec, louka atd,, kdyz slabika n. p. qui, quae, quoniam. samohláskou neb dvouhláskou jest, neb Tím by mohla asi odbyta býti otázka kdyz na samohlásku vychází, a se, sp, dobré výslovnosti. Avšak nevyrovna- st. ps a x nenásleduje: n. p.: Agnus telnę tęzší zűstalo by zvláštę pro toho, Dei, credo, unus, dona nobis pacem, kdo jazyka latinského mocen není, di-gnum, aequum, coelum, lauclo, rtufer a správné ctení jednotlivých slov dle prí- podobná. zvuku, kdyby i v nejnovęji vydaných Proti tomuto pravidlu krátce, jako missálech, breviarích, agendách a po- naše: sobę, tobę, jemu, tato, zní: ntihi, dobných obradních knihách církevnę tibi, sibi, sicut, ibi, ita, vita, ubi, uti approbovaných v kazdém tri- a více- po cesku : jako, uti dlouze znamená: slabicném slovę ostrou cárkou vyzna- uzívati. cena nebyla slabika, na které prízvuk Prízvucnę ale krátce cteme první spocívá.*) slabiku, kdyz koncí souhláskou, aneb Dvouslabicná slova mají vzdy prí- kdyz druhá slabika s ps, se, sp, st a x zvuk na první slabice, a proto nejsou zacíná; n. p. salve, terra, virtus, propter, onou cárkou opatrena. culpa, esca, hospes, scripsi, disit atd. Jednoslabicná slova nemají zádného oznaku prízvucného, ponęvadz kazdá Sluší dobre rozeznávati mezi vale z nich má svűj prízvuk a samostatnę a valle, panic a pannis, misi a ntissi. vyslovena býti má; kdezto v ceštinę 3. TrojslaLicnú slova mají prízvuk na jedno- i dvouslabicná predlozka pri- první neb druhé slabice. Je-li prv,zvtck zvuk na sebe táhne; n. p. nrí zemi, za a délka na první slabice, vysloví se lidi, ít Boha, préde mnou, óde mne atd. ; slovo jako naše: chváliti, vęriti, príroda, jedno- i dvouslabicné námęstky pak bý- vají k predcházející predlozce neb k caso- doufati; n. p.: facies, genui, Jilius, Ttodie, slovu pritazeny a prízvuku zbaveny ; éx íttero, quaesumus, gaudium. Krátká slabiku s prízvukem zní jako ') V starších vydáních onęch knih vidíme v našich : plakati, vysosti, zebrati, kopati, nad nękterými slabikami místo ostré cárky circum- flex na znamení, ze takové slabiky mají prodlou- zcvtríti ; n. p. canticum, tetttpora, virgine, zenęji vysloveny býti; n. p. factórem, filióque atd. conferens, fnndere. (1'ukracuvúiií.) Obecná Jednota Cyrillská. Cechy. Arcidieeése Prazská. Vikariát Liboeký. února 1584 druhá valná hromada, kteréz se súcastuil Z BubenCe. (Cyrillská ,jednota). Za prícinou zpęv, spolek ~~Kus,~ z lIole~u%ic, I,terýz co korporace potvrzení stanov c. k. místodrzitelstvím svolána dne to.k Cyrillské jednotę v Bubenci pristoupil. | ||||
|