|
| ||||
| ||||
|
sekraci.« Po návratu k oltári zazpívali jsem po dva vecery, v nedęli a v pon-
s podobnou zbozností Panáe linqua. dęlí, svędkem byl. »Zítra pújdeme do Bylo po slavnosti. V hlubokém po- divadla a pozejtrí na ples,,, pravil zer- hnutí a v radostném rozechvęní rozcházel tem J. M. B. po prvním uvítaní. A šli se lid mlcky. Trídenní pobozností za- jsme po oba vecery — k hluchonęinýin. bránilo se mnoha hríchűm. K.do za tęch Jsou ústavy lásky krestanské druhou dní klecel pred trűnem Beránkovým, jeho residencí biskupskou. Uvítání ti nedopustil vęru, aby v rodinę jeho dęla hluchonęmých podobalo se onomu, se urázka Jemu hríšnou rozpustilosti o nęmz krátce jsem se zmínil pri po- masopustní. S pobozností takovou snáší pisování slavnosti intronisacní. se jen zábava nevinná, as taková, jaké (Dokos ení.) Smí-li pri zpívané mši suté zpivili se jazykem národním ?') iZec P. Selbsite due 6. zái'í ISS3 v Monstru u sjez,lu je,lnut cccilsk.ých. (Dokouceuí.) Precházím 1: d ę j i n n é ú v a z e o tomto gického, právę tolio, cím zpęv onęch predmętu. století, pokud lid vűbec se ho úcastnil, Byly cinęny rozlicné pokusy, aby uzí- tak velice se vyznamenával. Ne- vání písnę obecné historicky se odűvodnilo. dostává se mu právę toho, co b y 1 o n e j- Podotýkám, ze nám zde jde opętnę jen o vniternęjší podstatou jelio a co zpęv obecný v reci materské pri zpívané sv. Otcové s takovou nadšeností velebili. mši svaté ; nebot oprávnęnost písnę obecné To jest tak pravdivé, ze by se dala vęc o sobę a mimo zpívané mše svaté z dęjin zcela obrátiti a z výrokű sv. Otcű ukouti dokazovati bylo by skoro zbytecností, ji pak právę nejostrejší zbraii proti oblíbenému popírati šílenstvím. zpęvu obecnému pri slavné mši sv. Smęle Dokazovalo se to dvojí cestou : jednalo lze tvrditi, ze starým liturgiím — dovoláváním se domęlého uzívání pr- a rímská k nim predcc téz se cítá — jakoz votní Církve za prvních vękű, jednak i výrokűm Otcit ta myšlénica naprosto byla tvrzením, ze uzívati zpęvu v reci materské cizou. Nebylo aui mozno, ani dovoleno, pri zpívané mši sv. j est p o s t a 1 e t í o p r á- aby osada pri nejsvętęjší obęti s h r o- vnęným z vykem zemę naší, coz po- m a z d ę n á kolem svého pastýre, biskupa tlaciti bylo by nemozné a nespravedlivé. ci knęze, v hlasité spolecné modlitbę Uvedu jen nękteré události dęjinné, jejichz ci zpęvu smęla se odlucovati od dűvody vyvrátiti nelze. toho, co onen ci knęzský sbor pęvecký intonoval a k cemu Ceho predevším v prvních stoletích krestanských se uzívalo — reknęme az do j e v y z ý v a 1. Ze osada mohla by pi•ed- casu Rehore Velkého (Goo), od nęhoz liturgie nášeti modlitbu (zpęv) svou verejnou, spo- v nynęjší podobę podstatnę se odvozuje — lecnou neodvisle od knęze obętujícího, ne- tíin nikterak se nedokazuje, co by ve pro- starajíc se o modlitbu (zpęv) jeho, jest ze spęch zpęvu obecného slouzilo. Netreba stanoviska onoho casu myšlénkou tak ne- nám zde dovozovati, ze tehdejší zpęv 1 i t u r- moznou, ze naopak dle tehdejších názorű g i c k ý n e b y l nikterak v hlavní vęci vlastní podstata zpęvu církev- obecným zpęvem ve smyslu našem, ního a vznešená cena jeho právę na tom se zakládala, aby jím ode v š ech jak nękterí obycejnę si predstavují, nýbrz byl zpęvem responsorním. Odvolávám se úcastníkűv pri nejsvętęjší obęti zde k vűli strucnosti na bezpecnou autoritu v jednotę s biskupem Kristus Dr. Probsta, ktery' v bádání svém o »liturgii jedním srdcem a jednęmi ústy ti-í prvních vękű« dodęlal se výsledku, ze lid opęvován byl, pak aby modlitba tehdáz n e b y 1 v í c e pri liturgii c i n n ę s oltáre se vznášející jimi po- súcastnén nez n y n í a ze vętšinou byl tvrzována byla a posléze aby prítomen t i š e s e m o d 1 e. Neliledę k tomu, vnit~ní jednota a vzájemný pomęr nedostává se našemu zpęvu obecnému, mezi knęzem a lidem zevního vý- kde clice zastupovati místo zpęvu litur- razu d o c li á z e 1. Z toho tedy patrnę nic nevyplivá ve prospęch obecného *) Viz >Cyrill« ruc. a, str. S3 :t 75 zpęvu pi•i slavné liturgii, nýbrz všechno | ||||
|