|
| ||||
| ||||
|
— 29 —
p r o t i nęmu; dobre však z toho vyplívá, tedy není radno, aby se lidu bral zpęv ze obecný zpęv, zmocní-li se litur- obecný, proto ze by lid jinak zrídka do gických responsorií, — co po pre- kostela chodil, anebo vűbec by choditi pre- konání nepatrných obtízí nemozné není —, stal.« jest k tomu zpűsobilým, aby myšlénka apo- Jediná tato námitka snadno se vyvrací. štolské bohosluzby zase ozivena byla. P r e d n ę naprosto není pravda, co se tuto Byl by na omylu, kdo by d ę j i n y v ý- predpokládá. Za druhé nejsou v obyceji vinu zpęvu obecného stotozńoval liturgické funkce jako na pr. nešpory v kra- s uzíváním jeho pri slavné mši jinách zpęvem obecným ovládnutých, o kte- svaté. Zpęv obecný jiz po staletí byl rých tuto se mluví, nýbrz bývají tam v oby- zaveden v kostele a mimo kostela ceji poboznosti s lidem diecésními zpęvníky a dospęl jiz k velikému rozkvętu, nebo kancionály stanovené, k t e r ý m i s e aniz by se na to pomýšlelo, aby h ý b a t i n e m á a které písni církevní tolik byl zaujal místo zpęvu liturgi- volnosti dopouštęjí, ze zpęvu obecnému zpí- c k é h o. V bohosluzebném zivotę Církve vanou latinskou mší se nikterak neuškodí. katolické uzívalo se ho nejménę v témz roz- P o s l é z e nelze naprosto pochopiti, proc sahu, jako pozdęji u protestantű bylo a jest; by zase nemęlo platnosti nabýti drívęjší, a stalo se tak bez ujmy latinské právę tak rozumné jako praktické ustano- zpívané mše a nešpor. Jest rovnęz ne- vení, aby zejména v osadách menších v oby- popíratelno, ze a2 do konce m í n u l é h o cejné nedęle obmezily se na tichou mši století prednost latinského zpęvu cho- s kázáním a zpęvem obecným, latinská pak rálního nebyla popírána a ze byla chránęna zpívaná mše svatá aby alespoń na svátky církevními predpisy od biskupű, byt i zde k platnosti pricházela. a onde jednotlivé zpęvy v jazyku národním Jsou-li dęjiny ucitelkou zivota, ucme se z nouze pri slavné bohosluzbę se byly vetrely, z nich pravdę, ze zpęv obecný m ű z e ob- tak ze skutecnę az do oné doby z á d n ý státi, aniz by latinskou zpívanou mši oku- s bezcetných zpęvníkű nevystoupil poval, ba ze jemu samému 1 é p e a c e s t- s p r a e t e n s i, aby „mše v jazyku ná- nęji to sluší, je-li úctivým synem rodním” ku zpívané mši svaté na- ctihodného právę katolického bízel. Na obhájenou práva jak chorálu, zpęvu chorálního, nez kdyz proti tak zpęvu obecného stávalo prostredku v na- vűli matky osobuje si samo- rízení zcela správném, ze tam, k d e z p í- v l á d u ve s v a t y n i. Ucme se dále, ze vanou mši nelze konati vedle spupná samovláda nebývá bez predpisu se zpęvem chorálním neb škodlivých následkű, které odroz- v í c e h l a s n ý m, dluzno slouziti mš`i ti- vázných muzű brzy jiz poznány byly a dne- chou, pri které má zpívati se píseń obecná šního dne sotva opravdovę upírati se dají. dle rozlicnosti dob roku církevního. Posléze Tím pricházím k praktickým úva- dluzno uváziti, ze právę od té doby, kde h á m. — Dle sv. Tomáše jest úcelem zpęvu proti vűli vęrícího lidu pokoušeli se zde a církevního, »ut mens infirmior (per cantum) onde o násilnou samovládu zpęvu obecného, ad sensum pietatis assurgat«, aby srdce ku písni lidu nastala doba úpadku a poboznosti povznešeno, v náboznosti posil- ponízení, ze kterého dosud nepovstala. nęno bylo. Podstatou pravé poboznosti jest Snad jest to spravedlivý trest za nepo- tedy hluboké vnitrní pojmutí tajemství víry slušnost a prepych onen. a spoluzití s nimi. Pravá poboznost srdce Z úvahy této jest výsledno : Jest-li műze jen tam se dariti, kde duše a srdce zpęv obecný staletí trval a kvętl vedle la- ponoruje se v tiché uvazování a rozjímání tinského, aniz by mu byl kdo upíral pred- tohoto tajemství. Kterak lze však tuto po- nost jakozto zpęvu liturgickému, také boznost a náboznost buditi a ziviti, kdyz v dobę prítomné musí se tak díti. celé mnozství navštęvovatelű kostelních, Mizí zároveń obava, jakoby znovuzi-ízení mladý a starý, velký a malý, od i oletého resp. podrzení latinské slavné mše svaté školáka az k 70leté starenę rok co rok muselo býti na zkázu zpęvu lidu a ku škodę k nedęlní zpívané mši svaté jako ku všední zivota nábozenského. bohosluzbę píseń obecnou od pocátku az do Jediná námitka, ]sterá se ciní, snadno konce ze vší síly zpívá a pak kostel opouští, bude vyvrácena. Namítají : »Nemáme jiz aniz by se byli jediný otcenáš pomodlili? takové rozmanitosti a bujarosti zivota nábo- Ba, jaká musí býti i tichá modlitba tęch, zenského, jako v dobę staré. Dnešního dne kterí sami nezpívali, kdyz casto tak hrmotný prestává velká vętšina na nedęlní zpívané zpęv celého mnozství je obklopujícího, trvá mši svaté, anebo na pouhé tiché mši. Tu po celou bohosluzbu s malinkou prestávkou | ||||
|