|
| ||||
| ||||
|
— 30 —
mezi pozdvihováním ? Jiz tedy z toho cistę bohosluzbę Církve katolické rár, praktického stanoviska jest oprávnęna spa- ideální hájen a navrácen byl pę- sitelná a potrebná snaha, která k tomu celí, stováním nejideálnęjšího z veške- aby znovuzavedením latinského zpęvu cho- rého umęní, církevním chorálem rálnílio zjednalo se strídání a místo pro a zpęvem umęleckým. Cítí-li se i u modlitbu, poboznost pak vęrících opętným protestantű toho poti-eba, aby zavedením zavedením liturgie a dotycným poucováním zpęvu sborového smutná pustota a jedno- aby zase ve spojení se dostala s nevysy- tvárnost ustavicného zpęvu obecného nęcím chajícím zrídlem pravé poboznosti, s mod- prerušována, zavedením váznę-nábozenské litbou Církve. a co ještę více jest, klassické, cástecnę S vęcným a výhradním zpíváním lidu presnę katolické hudby církevní navštęvo- jest spojena i jiná nehoda, — s m u t n á vatelűm chrámű nęco se poskytovalo, co jednotvárnost. by je dojímalo, povznášelo, do kostela táhlo Víme všickni, ze právę v liturgickém a tam poutalo, — nuze, pak toto znamení zivotę Církve ukazuje se »regina circumdata casu nemęlo by se ignorovati tam, kde o to varietate« býti královnou rozmanitostí ob- jde, obklopiti nejvyšší tajemství, ústreduí klopenou, a ze právę v tomto oboru obje- tajemství víry a zivota katolického, na oslavu vuje se vnitrní velebnost a krása nevęsty Bozí a k uzitku lidem pati•icnou, velebnou Kristovy nejjasnęji, kouzelnou mocí jímajíc oslavou. srdce. Zpęv liturgický však jest královským Jsem u konce. Kéz poznají se jiz všudy hlásným, jehoz hlas oznamuje a vysvętluje zásady tyto, jakoz i cíl, k nęmuz se ne- tu vznešenou rozmanitost. seme ! Bud pocátek ucinęn, aby k plat- Co se s tím stalo? Kam se podęla ta nosti prišly ! Hledáme o s 1 a v u B o z í a vznešená rozmanitost za vlády zpęvu obe- s p á s u d uší, ale obé musí se právę chtíti cného? Vęcná jednotvárnost nękolika ste- a o to usilovati tolik, kolik clovęku vűbec reotypních, ve zdlouhavém tempu se plí- mozno jest šetrením církevních pred- zících a k tomu i špatnę zpívaných písní, pisű, tęsnou príchylností k Církvi, — a to od mše pontifikální az ku mši zá- která jest nám dána za matku a ucitelku. dušní, od adventu az k adventu ! A co se V duchu tom jsme jedno s autoritami cír- stalo s radou vznešených slavností bezpro- kevními, jsme jedno mezi sebou. V tom strednę spojených se slavnou mší svatou, duchu pracujeme na reformę a povznešení na pr. se svęcením hromnic, popelce, palem, zpęvu posvátného. M i 1 u j e m e, c t í cn e, s obrady pašijového týhodne, zejmena bílé pęstujeme zbozné písnę, které soboty? Dovolte mi o tom pomlceti; jest lid vęrící pri mnohých boho- to smutná kapitola. sluzebných poboznostech rád Nemusí-li za takových okolností veleb- zpívá a dle vűle Církve také zpí- nost tak vznešené obęti škodu trpęti ? Műze-li v a t i s m í. Ale i zde chráníme se jedno- tam býti reci o úchvatném, trvalém dojmu stranné obmezenosti vędouce, ze není do- liturgie a roku církevního, kde o vznešené voleno zpívati písnę tyto vzdy a všudy i tam, rozmanitosti bud ani zádného ponętí nemají, kde toho Církev z prícin dűlezitých nechce. aneb vše jen zmrzacené znají ? Lze diviti Nezapomínáme, z e výš e n a d s u b j e k- se, ze tam pri zpívané mši svaté kostel bývá tivní mínęní ci národní zvlášt- prázdný, kdyz se tam niceho neposkytuje, nost musí býti vűle, zákon Církve, co clovęka jemnou mocí uchvacuje anebo výše statek jednoty církevní, kdyz se tam príliš mnoho vyskytuje, cím výše krása a jednota liturgie, cit krasoumný se urází, klidná poboznost ten velebný »opus Dei«, výše srdce se vyrušuje ? Lze diviti se, ze duch objektivní, knęzský a ideální ráz materialistický s nezbytnými následky vzdy naší bohosluzby. Po tom se snazíme, více a více se šírí, kdyz i sluzby Bozí ne- to hájíme a znovuzrizujeme pęstováním dęlní a svátecní jen v kazdodenním všedním zpęvu církevnę predepsaného, odęvu zpęvu obecného zacasté tak nehez- zdędęného a schváleného, po- kého se berou neposkytujíce nic ideálního, ucováním a navádęním vęrících, co by clovęku smyslnę naladęnému jako aby pridrzováním se starého, Církví schvá- z vyššího svęta vstríc znęlo a jej vzhűru leného zvyku, ovecky Kristovy nelacnęly a táhlo? Kéz by se konecnę predce také velebnost svatých tajemství škody netrpęla. porozumęlo i v tomto smęru znamením casu Abychom toho dosáhli, pomáhej Bűh za a nezneuznávaly se déle snahy jednot, aby mocné prímluvy sv. Cecilie. | ||||
|