|
| ||||
| ||||
|
lIimoř. přílolta k 2. č. „Cecilie”. _ 13
_ v době nedávné neohrožený reformator hudby církevní dr. W i t t a vlivem a činnosti obétavou, neunavnou přivedl to tak daleko, že založeno nyní po celé říši Německé množství zpěváckých spolků, přísnou tuto hudbu církevní pěstujících. Jeho vlivem a jeho pomocí založen i v nedávné době u nás spolek podobný, spolek cecilianský, jenž sobě provádění této idee reformační obral za úkol. 1) Každý nahlíží důležitost kroku toho, očekává však, že reforma provésti se musí na všech kůrech v zemích koruny České ; však prozatím jest vše jen ustanoveno a v p r a k t i c k é m životě se neprovádí téměř ničeho. Z ředitelův kůru v Praze, jimž především věc vložena na srdce, a kteří kráčeti musí s duchovenstvem rulu v ruce, máme-li se nějakých výsledkův dodělati, jmenovati sluší pana Jos. I órster-a, jenž se vzácnou obětavostí chopil se myšlenky 1?eformačnf s celou duší a jal se ji počátkem lonského adventu prakticky v život uváděti. K tomuto účeli sestavil se sbor smíšený, s kterým po velmi pilné a jak se předpokládá, pracné přípravě v adventním čase chorální mši gregorianskou s úspěchem překvapujícím provedl. Z novější literatury slyšeli jsme při této příležitosti Gradualia od Foerstra a Oífertoria od Witta. Mimo to zpívají se vždy čtyřhlasé g r e g o r i a n s k é responsorie, jež F ú r s t e r v nedávné době tiskem vydal, a jež zajisté v brzké době zavládnou na všech kurech zdejších i venkovských. Kéž bychom i u jiných o čimxosti p o d o b n é mluviti mohli. 1V j. Z Karlína. (Historie zpěvu církevního v Karlíně. První ochot- n i c k ý s b o r p r o c í r k e v n í h u d b u.) Pěstování zpěvu církevního počítá se, ač neprávě, k soukromé zábavě jednotlivce. Neprávě! tvrdím, poněvadž zpěv chrámový jest podstatnou částkou bohoslužby, kterou z přísné a offlcielní povinnosti vykonává kněz, se vším, co k ní přináleží. Jako jest povinnosti kněze, aby mši svatou sloužil, kázal, ve škole náboženství vyučoval, svátosti uděloval, nemocné navštěvoval, — má též přidělenou péči o zevnější důstojnou oslavu služeb Božích. A poněvadž při nejdůležitějším výkonu kněžském -- při nejsvětější Oběti — zpěv církevní (církevní ! tedy žádný jiný) jest částkou podstatnou „zpívané mše sv.”, starost o zpěv důstojný ve chrámu přísluší knězi ex olfo. U nás však považováno bývá pěstování zpěvu chrámového namnoze za soukromou libůstku a zábavu jednotlivce. Buď si! VždyE to již dlouho nepotrvá a poměry časové donutí v době velmi krátké každého kněze k přesvědčení, že pěstování zpěvu chrámového jenxu jest odkázáno z povinnosti a nutnosti časové. Jelikož tedy řeč jest o zábavě soukromé, dovohxje si pisatel těchto řádek milému čtenářstvu podati obrázek o vývinu zpěvu církevního v chrámu Páně Karlínském s nejlepším úmyslem, že mnozí jiní si též podobnou zábavu učiní. Sdělení víceleté zkušenosti pravým příznivcům zpěvu církevního nepřijde nevhod. Karlínský, řekl bych votivní chrám Páně, poněvadž z vděčnosti a přispíváním celého národa, neslýchanou obětovností i štědrostí Jeho Eminencí, knížete-arcibiskupa Pražského na památku tisíciletého jubilea sv. věrozvěstů Cyrilla a Methoděje zbudovaný, jest dojista nejkrásnější a nejvelebnčjší svatyní královské Prahy, jest pomníkem důmyshré a velikolepé architektury ryzého slohu romanského. Každý kámen, každá ozdoba s vypočítanou důmyslností v souladný celek se pojí. Odtud vysvětliti lze pocit vnitřního uspokojení, jímající každého, kdož do velebného stánku vstupuje. Před devíti roky byla svatyně celkem dokonána, vnitřní úprava však čekala nazvfce na dokonáni. Mohutný výklenek za hlavnínx oltářem a stěny nad postranními oltáři neskvěly se nádherou barev a zlata a služby Boží postrádaly ozdoby a oslavy přiměřeného zpěvu církevního. Podotknouti dlužno, že patronátní otázka až dosud není rozřešena, tak že chrám nemá ředitele kinu, leč varhaníka, který jest zároveřx v jedné osobě prozatfmuím ředitelem. Za obojí úřad béře roční plat 210 zl. r. m. Za takový plat nelze ovšem bez zvláštni obětovnosti a lásky provozovati důstojnou hudbu chrámovou. V Karlínském chrámu Páně se tedy také skutečně neprovozoval zpěv chrámový. Toliko na velké svátky — několikrát v roce — dávány jsou novověké skladby instrumentální v duchu pseudo-církevnfnr bez přípravných zkoušek, jak všeobecně obyčejem jest; na všechny ostatní neděle hrály sice při velké mši sv. varhany některou z novomodních písni pro lid, kterou však bud nikdo nezpíval, aneb dva kluci šlapáním měchů zamčstknaní při ní srdcelomné rejdy prováděli. Jeden verš odkřičeli, v polovici druhého však umlkli, poněvadž došlé měchy s velikým namahánfm sešlapovali. Pro samou horlivost s šelmovstvim spojenou mnohdy si měchů nevšimnu]i a varhany v půl verši umlkly. Jednou umlkli kluci, podruhé umlkly varhany. Za takové oslavy konaly se slavné (!) služby Boží. Po náležitém vypátrání na místech kompetentních, že nelze očekávati zlepšení platu na hudbu chrámovou, nutno bylo pomýšleti, kterak by ochotnickými silami postaráno bylo 0 oslavu služeb Božích. ) Ja}c známo, jest jednota od c. k, ministeria vnitra co státu nebezpečná zakázána. P. r. | ||||
|