|
| ||||
| ||||
|
— 42 —
J. A. Komensky jako hudební skladatel kancionálu. 5dclnje K. ICotarác7. V staroceské hymnolom»i zaujímá J. lilédá ke zdokonalení slovesnému, tot sám A. Komenský docela zvláštní místo doko- oznacuje ve své »správę o promęnách nalou formou slovesnou i hudební stoje nade v tomto ]canciouálu, kdez dí: všemi ostatními skladateli lcancionálű. I mám a} O rytmu t. j. ry'mu~) »V jiných za to, ze kdyby mnoliá neprízei doby jeho wbroušenęjšícli jazycích (az i v polském jiz) nebvla tomu prekázela, byl by jeho kancio- netrpí se rytmu lec triij- neb dvojsyllabního ; nálkem a ditmyslným, praktickým návodem to samo dává líbeznost, jako: zlato, bláto, jeho ku skládání písní ceských nastal ne- bohatý, rohatý atd. U nás pak v mnohých malý obrat a pokrok v hymnoiogii ceské. písních premizerný býval rytin po syllabę, Veliký a b)-strý jeho duch pocínal si po pűl, nęlcud)• nic. Coz molilo-li prostotę i v této vęci ne pouze mechanicky a vedle predkű naších projíti, k vybroušenęjšímu zvyku zavládlého pri sdęlávání lcancionálű vęku jistę se netrefí, lec bychom z úmysla na ujmu jazyka ceského. Tvűrcím duchem všecko, co k ušlechtilosti nálezí, zanedbá- pocal ve svém kancionálku amsterodám- vati chtęli.« Napraveno tedy i v té vęci, ském t) uvádęti ceskou píseii, rekl bych nej- jal: na ten cas býti mohlo, trojím zpűsobem. radęji, na domácí pűdu ceskou, kdezto pred I udává dále, jakým zpűsobem hledęl do- ním vyjma pokusy Blahoslava a Vavrince brých, líbých rýmű docíliti, takto : Benedikta z Nudozer, skládaly se od tęch i. \ękudy slov toliko picstavením. Jako casű, kdy v hudbę menscu-a zavládla, i u nás kdes v adventní písni »Vesele zpívejme« tnensurované písnę posvátné duchem nece- v. 13. stálo: »a mnoho zázrakű bude toho ským, duchem latinským t. j. rytmem a prí- casu.« Co to za rytm: rakű —casű? Pre- zvukem latinskęho chorálu. Tent býval pra- staveno : »a zázrakű mnoho — bude casu vidlem i ceských písní. Jinak pocínal si toho.« Aj hladceji: mnoho — toho! Talc Komenský, jenz v té príciné sám dí v pred- i jinde. — Nękudy polozením podobného mluvę svého amstcrod. kancionálku takto: 2) sleva za podobné. (Synonvmum pro syuo- »Nálezí tedy k zpęvu aneb písn troje toto: nymo). jako v písní n slovu Bozím:' t. Materya zvláštní : vęc totiz nęjaká pri- srdce osvítí — a svým smilováním zapálí.« pomínání hodná, duchem lidským pohybo- Co to za rvtm : svítí — pálí ? ',ádný. Bude vati moc mající. — 2. Slov skládání mistrov- dobrý, dám-li místo zapálí zanítí aneb ské, témuz napomahaj ící : bud m é t r e m, roznítí. — 3. Nękudy všeho jinak dáním (kdyz se všecka naskrze slova ve všech syl- v témz smyslu. Cehoz obzvláštní príklad lábách svých pocítají, męrí, vází), aneb aspoit v písni o vstoupení »Chvalmez všickni krále r y t m e m, (kdyz se toho jen šetrí, aby po- nebeského,« v níz kazdý verš tri rytmy má ; slední slova nápodobným zvukem padala, a v písni J. VII. »Duchu svatý, jenz's Pán jako: zlato, bláto; krása, rása; bohatý, ro- a Bűh« kazdý verš ctyry.« hatý atd. — 3. Melodya, aneb nota k v ę c i Tak dí Komenský. I tęchto pravidel, a k métru prípadná. K vęci: aby se vęci veselé notou veselou, smutné smutnou jez vyti iiil sobę Komenský znamenáme, ze nepominul niceho, k cemuzkoli treba bylo zpívaly. Metru: aby se syllaby dlouhé prihlízeti, aby písnę jeho kanciouállcu byly notami dlouhými, krátké krátkými formou co mozná dokonalé. 1 upravoval vypovídaly.« skutecnę podle tęchto pravidęl písnę staré Kterak pilnę, urcitę a jasnę pi-ihlízí tu a skládal nové, však ne veskrz, ac, jak dí, Komenský k slovesnému i hudebnímu zve- »podobnę všude býti mohla« Za prícinu lebení a zdokonalení písnę ceské! lak pri- toho sám udává, ze »sobę zákon polozil nic nemęniti (pro uctivost k starým pi-edkűm), ') Jest to kancionálek malé šestnácterky roku 1659 v Amsterodamę vydaná, jehoz piný nápis jest: lec co nevyhnuté promęny potrebovalo.,( Kancyonál. To jest kniha zalmú a písni duchov- b) Jako k rýmu, tak pi-ihlízel Komenský ních, k chvále Bazí a k spasitedlnému vęi-icích téz k ni e t r u a snazil se i básnickou míru vzdęlání y dávno prvé y v novę ted jazykem ęe- ským slozených a nyni spolu vydaných.. Vice veršű a sloh upraviti. Pravít o tom dále : o nęm viz v Jireckuvę 41ynmologii ceské,, na »Ponęvadz jazyk náš ceský za zvláštní ozdobu st, 28 sl. ')0. 1. 3) [I. ,Strany rytnttt., (s rýnm). | ||||
|