NEZAŘAZENO
Ročník: 1884; strana: 43,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
— 43 —







(nad Poláky, Nęmce, Francouze a všecky ny- bik ulcrcué« jak dí Dr. Ambros. Tak ob-



nęjší v Evropę jazyky) toto míti műz,-ze me- zvláštę liorlivę pocínal si Conrad Celtes ve

trum uzívati muzem: jako Latiníci a Rekové, Vídni a higolštatę, a j.5) Tak cinil v XVI.

d 1 o u li é s y 11 a b y k dlouhým notám dá- stol. téz ceský humanista Matouš Kolín



vajíc, Icrátl:é k krátkým, aby jalo se rec z Chotęriny 6) a náš Nudozerský ve svých



vypovídá mluveními, ta],: se i zpívacím vy- parafrásích na to zalmu.

povídala.«Gnamenejme, ze Komenský toutu Prihlédnęme nyní



výpovędí stanovil ceské hymnologii jiz také c) téz k melodii t. j. k tomu, jak

praviűlo zvláštni, ceské deklamace zpęvné Komenský upravoval nápęvy písní pro svűj



ci hudebné, cehoz po tu doba nebylo; nebo kancionál amsterodamský. Úpravuje melodii

v predmluvách a testech veškerých kan- prihlízel, jak receno, k obsahu a k metru

cionálű az do té doby známých nic talzo- písní, o to maje péci, by nápęvy duchem



vého neshledáváme. A prece, ze ceský hu- svým hodily se k obsahu, a metrum jejich



debný sluch tehdejší nikterak nesouhlasil hudebné by souhlasilo s metrem básnickým.

s ledabylou a libovolnou lw(-lební deklamací Vizme nyní na nękterých nápęvech jeho



ceského tetu, i toho dosvędcuje Komenský. kancionálku, jakým zpűsobem a jakou męrou



Pravít dále výslovnę, ze »skrípání uším pi-e- toho docílil a uvazme a oceńme v nich zá-



odporné jest, kdyz se dloulií: syllaby pre- roveń jeho skladatelské umęní vűbec.

sekávati aneb oblom pozírati, a naproti tomu Na str. 243, pocínají se »písnę duchovní



krátké, neforemné roztahovati musejí.« — církve nové pod evangeliem«, t. j. písnę na



Však právę pro toto vyznání Komen- nový zákon. Hned s pocátku klade tu na

ského jest nám nemálo diviti se, proc ode druhém místę chvalozpęv Zachariášűv s dvojí



vzniku hudebné mensury tak dlouho nedbalo melodií, jednou v šestém tonu zalmovém;



se tohoto »preodporného skrípání«, aniz po druhé klade se, jak dí sám, »táz píseń



hledęli IIo skladatelé písní odklíditi. Ne- snadnęjší notou a pinęjším rytmem.« První

chybíme asi, jest-li ze vinu v této nedbalosti takto upravena:



secteme na humanistický smęr oné doby,

jenzto zamilovav se pres míru do l:lassické »Po-ze-hnaný Pán Bűh i-sra- el - ský, ze u-ci-nil vykoupení navštiviv ná-ro



a i-ectiny zanedbal svého. Tou prícinou



stalo se, ze Imdcbní meusura upravovala

sice latinské test- zpívané duchem a rvt-



mctn latinského jazyka'), nikoli pal: ceské

duchem a rytmem ceským, jak snadno po-



známe, otevreme-li na kterém libo místę



kterýkoli kancionál té doby. Rídkou v té

vęci výminkou zacal tohoto pravidla ceské



deklamace »pred sto lety šeti•iti,<, jak do-

kládá Komenský, »k. Jan Blahoslav, ob- lid- ský.«



zvláštnc v oné písni n audclícli »Clivály ra- Nad tímto nápęvem napsal: »Jakz ma-

dostné nebeskému otci,« a po nęm v zalmích, licko slov ponakloníc v ceský rytm uve-

(ac ne tak pinę) k. Jirí Strýc a nękterí jiní.«

deno.« Aby totiz docílil rýmu »israelský —

Ostatnę k tomu pravidlu ceské dekla- lidský,« slova tohoto verše z písma sv. vzatá,



mace sluší poznamenati, ze vázilo ceský malicko pozmęnil. S tímto zalmovým tonem



telit toliko casomęrnę podle tehdejší pro- obecným srovnejme nyní druhý nápęv, jejz

sodie ceské, nikoli pak prízvucnę, jakz ní- Komenský sám upravil takto :



zej poznáme na príkladech téz. 1 to tuším



na vrub dáti sluší tehdejšímu humanismu,

jenz právę v této prícinę pokrocil az tou

męrou, ze cinily se i pokusy- »zbudovati »Po-zehnaný Pán Bűh i-sra-eeský jiz



nový druh liudby, podle básnické míry sla-





4) jiz velikt hudební mistr SV. století, Jos,luin ale



Yres, za jeden z hlavních piedmciit pri vyucováni svętu znám, ze u- ci-nil vykoupení skrze

hudbę ustanovil pravidla, sedle nichz slova tetu

klásti se mají pod noty. Viz _lmbrosovy »Dęjiny

hudby,, III, d, na str. 139. — 3 jindy poznali Viz o tom více v Anrbrosovýeh »Dęjinách hudby,.

jsme, ze i ná slavu~ grammatik starocesk}', Va- IIl. str. 367. a sl.

vrinec Benedikt z Nudoier, rovnęz tak ustavil pra- _Ambrosovy »Dęjiny« 1, C. st. 379. a v nęm po-

vidla zpęvu ceského ve svých ctyihlasných para- jednáni o Vavrinci Benediktu z Nudozer v »Cy-

trasích na Io zalmú. (Viz »Cyrill,, ISS3. C. II ) rillu,. (l, c.?.

  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ