|
| ||||
| ||||
|
51 _
Nadcpsáro jest: »Za odpuštęní hi-íchű«. — Také v tomto nápęvu znamenáme pra- mnohých dobro-di-ní den tento pamęt videlnou úpravu dorickou s reperkussí d a, ctyi-ikráte uzitou s jedním tonem f pod finalou a s piným okolkem té toniny trans- ponované. Melodie jednoho verše k druhému nám ci-ní, k slávę to jeho vypravujme.« trefnę a tęsnę se pojí, tak ze tvorí ršecli osm veršű vespolek dokonalý nápęv, jenz Tot jest slicnę a pravidelnę zosnovaný dle pravidla Komenského skutecnę »k vęci nápęv dorický (o kvartu zvýšený), piného jest prípadný«, jelikoz »smutné vęci« sku- okolku olctávov ého Í (— d — d), v nęmz tecnę zde projadruje »smutnou melodií«. jeví se Komenský opęt znalcem staré theorie Téz k hudebrému »metru« prihlízí tu Kom. o skladbę nápęvű v té které staré to.iiné, docela dle svého pravidla, jakoz i k »rytmu« jako vpicdešlých. Však vzhledem lz dekla- (= rýmu). Však kdezto kazdý verš o sobe maci testu, drzí se svých pravidel presnę obsahuje pinou zakoncenou frásu melodickou, toliko v 3. 4. a S. verši, nikoli v 1. a 2., nepotrebujeme toho nikterak v textu, v nęmz kde tytýz i na poslední a nejkratší dobu neobsahuje kazdý verš celé myšléuky, alebrz taktovou klade ve slovę »zpívejme« slabiku celosti její tytýz i velmi citlivę porušuje. — dlouhou a zároveń prízvucnou. Vedle tohoto upravování starších a ci- Nejzracitęji znamenáme, jak Komenský zých testű a nápęvű sluší prihlédnouti téz svých pravidel skladby uzíval, v tom, co dí k samostatnému skládání Komenskélo. Však na závęrku své predmluvy: »Sic jak by i tu zbývá bez mála toliko jeden pi-íklad ze písnę všecky i zalniy všecky právę clolconale starozákonnýc'n zpęvű, t. »píseń písní Šala- (podle regulí dokonale poezy) picformovati mounovýclx<. Téz Komenský vykládá tuto se mohly, pi-!klad jediný na zalmu 130. ukázi, velepísen jinotajnę tak, ze se »v ní pod pi•í - jehoz by první verš*) (aby se všecky syllaby kladem Šalamouna krále .. a chotí jeho ... . ke všechnęm notám pinę trefovaly), takto vypravuje milost srdecná mezi vęcným zc- zpíván býti molil: »I. bíd hlubiny zalostné« nichem Kristem a nevęstou jeho cú-itví«. atd. Ted klade Komenský jen test této prvé Podle osmera rozmluv zenicha s nevęstou slohy, jak jej sám upravil. Pridáme - li dęlí téz Komenský tuto píseń na osm kapitol k nęmu test úpravy staré a podlor'Ínie-li oba »z nichz my osmeru písnicku slozíme«, jak pod notu tolioto zalmu, jez obsahuje se i Komenský sám dokládá. Osmeru píseű slozil, s testem starším na str. iSo., zní prvá však pridęlil všem toliko jeden nápęv spo- slona takto : lecný, jehoz »notu« klade hned pri prvé písni*). Nejprve udávaje nápis dí: »Rozmlouvání I. z kap. i. — Církev »V náramné své úzkosti dnem i no- na svętę v rozlicném trýznęní jsúc, chotę »Z bíd hlu-bi - ny zalostné műj Bo - ze, svého Spasitele svęta, aby ji tęšil prosí, naríkajíc na vedro pokušení tęzkých. 0.1 laskavę se ozývaje tęší ji az do sńatku spo- lecné lásky«. I dává nejprve »církvi« ho- cí volám j a-l:o z hrozné pro-pa - sti voriti a pęti v i. sloze takto : v truchlosti vzhlédajc k to-bc, mocné »O by mne műj zenich vęcný s milo- te-bc Pane vzývám; hlas mého na- rí- ochra-ny z výso - sti zádám: mc;lio vo- --K---~--__ stí svou mnę sám vdęcný po-lí-bením ká-ní pust v své svaté u - ši be-ze vše- lá- ní rac nc-prodlenę hlas prij ma mne úst svých poctil! z mých teskností mne ho meškání v tento cas nej-tęz - ší.« k re-to-vá-ní pri-spęti: nebe jest cas.« vy pro-stil. « *) T. j. sloka. *) Na str. 217 . | ||||
|