NEZAŘAZENO
Ročník: 1884; strana: 52,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
— 52 —



I v úpravę a volbę této hypodorické mc- I vizme, jak ditmyshię rorliodl Komenský

lodie pocínal si Kom. presnę a vzornę. Praví-li téz tuto spornou zálezitost. Píšet: »Odpovęd

Blahoslav ve své »Muzyce«, ze »druhý ton« první: Stará církev (t. v starém zákonę)

(t. j. hypodorická tonina) »jest sklad smu- męla rozlicné nástroje a Bűh to netoliko

tných a plactivých zpęvu, k zármutku a liboval, ale i poroucel v zalmu i5o. A

mysli ponízené vedoucích«, platí to téz o v církvi svítczilých v nebi také Jan v zjevení

této niclodii Komenského. Jak mohutným vidęl harfy a citery (K. 5, 8, 14, 2., 15, 2.).

bolen: zní obzvláštę v posledních trech tak- Proc by tedy církev nového zákona, upro-

tech, sestupujíc od horejšího f az dolű na stred jsúc mezi onou starou a tou budoucí

sextu plagálné kvarty, jez jest charakteri- v neb, muzyku sobé oškliviti męla? — 3) .1

~,tickým intervallem této toniuy! Jak mocnę po.ięvadz všecko, kde co jest, na chválu

dere se odtud ostrým postupem celélio tonu Bozí obracíno býti má, proc ne také pre-

a—h zádost duše za vyproštęní ze všecli uslechtilý Bozí dar muzylca?« — Však ac-

koli Komenský pripouštęl uzívati nástrojű

teskností, vyznívajíc neukojena základním d hudebních pri bohosluzbę, prece nepropouští

tonem! Rovnęz tak prípadnę oznacuje Ko- jakékolí liudby nástrojné, alcbrz uzívání a

menský hned s pocátku truchlivou touhu zpűsob její nálezitę obmezuje. Pravit dále:

nevęsty (církve) po zenichovi sestupem od 3) »Však ne abychom bezdušným tęm vęcem

základního tonu dolű na plagalnou kvartu, na svém místę poctu Bozí porouceli, a b y

od níz ale opęt prípadnę vystupuje nevęsta se to místo naších úst a srdcí brin-

az na sextu, zpomínajíc zenichovy lásky. kalo a zvucelo: ale k naším zivým

A v této vyšší poloze i na dále zűstává, hlasűm to pripojujíc, abynám všecko,

oznacujíc takto významnę touhu svojí po co műz Pána Bolia chváliti, pomáhalo a duch

poctę jeho políbení. Téz ti•ídobým tempem náš i skrze to roznęcován byl. Abusum

celou notou na zacátku vzdy ostre akcen- tolli necesse est, usum simul abjici non

tovaným tuto touhu ještę mocnęji vyrází. est necesse«.

V pravdę tut není ani jediné noty, ni jedi-

ného intervallu, ni jediné frásy neuvázené,

bez náleziteho úmyslu a úcelu soumęrnę a

umęle volené a ustrojené! I osvędcil se

Komenský mistrem skladby hudebné touto Mnoho jest ještę toho, co vykládá Ko-

jedinou, na pohled nepatrnou melodií, jiz menský o úpravę svého lcancionálku, z je-

műzeme zároveti za vzorný príklad jeho hozto slození vydal svému národu pocet,

vlastních pravidel skladby vystaviti a pova- jako nikdo jiný.Lvláštc poucné jest, co

zovati. — vykládá o úpravę testu písní a o jejich

Na konec ještę jedné vęci treba do- rozdęlení na starozákonné a novozákonné

tknouti. Jelikoz Komenský peclivým duchem zpęvy, o vadách ve zpęvích tehdejších a j.

prihlízel ke všemu, neobmeškal promluviti Avšale úcelem tolioto pojedrríní jest po-

ani »o muzyce figurálné a na liu- ukázati lilavnę na hudební skladatelskou cin-

(lebních nástrojích«, a odpovęd dává nost Komenského a dosvędciti, ze i v této

i na otázku : »męlo-li by se jich ve shro- cinnosti razil a klestil Komenský cesty nové,

mázdęní krestanských uzívati, ci nic?« Ne- lepší, ceské. A ze skutecnę tak ucinil a

bylat ani tato otázka jiz i tenkráte marna; reformátorem ceské písnę posvátné v pravdę

nebol figurálný zpęv a nástroj ná hudba po- byl, snadno nyní priznáme a pi-isvędcíme.

cínaly tehdáz více a více pri bohosluzbę se Tím více zeleti jest nám toho, ze po této

šíi•iti a prostý zpęv vytlacovati. Hýbala proto jím upravené lepší cestę nekráceli a nebrali

i tehdáz ona otázka myslemi hudebníkű se skladatelé kancionálű dále a výše, ano

v Cechách, a dotýkala se myslí Bratrí tím ze pro mnohou neprízei casu témér v úpiné

mocnęji, ze Bratri jiz ode dávna vyloucili zapomenutí upadla Komenského pravidla

veškeru nástroj uou hudbu od své bohosluzby.*) hudebné skladby písní. Na našem vęku bude,

by pripojil se k jeho starému, ale platnému

Viz, co di o tom L'randl ve ,Svétozuru,, r, 1882 podání, a dokonal a dovršil, co v nęm zű-

na str. 547• stalo ještę nepovšímnuto.

  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ