|
| ||||
| ||||
|
— 55 —
lého výsledku, jakého se docinily zpęvní prednášky datelá, +,Te deum« ve dvou sborech od K~ízkovského. na Bozi hod a druhý svátek svatodušní, o slavnosti — Povází-li se, ie v dobę pomęrnę prece jen krátké nejsvętęjší Trojice Bozí a na slavnost Buiihu Tęla; piedneseny byly rűzné skladby slovutných mistrű nej- ovšem ít:inkovali spolu zase osvędcení starší ochotnici ménę šestnácti, k nimz piipocísti ještę sluší »requiem,+ a pouhý jen seznam tęch zpęvu podá obraz a dűkaz do G moll od Etta o smutecních slttibách Bozich za neunaveného studia a picsného provedení té které její Velicensty[ císairovnu a královnu Marii A71nu, za- pracné a tęzké skladby, pravda, ze spojenými silami. jisté mohou vs i c h u i, jichz se týce. jak dűstojné du- Tak provozovány byly: t. 0 Bozím hodę svatodušním: chovenstvo a pobozné, pro iádný zpęv vkus mající »Vidí aquam«, z »ordivaria missae« od J. Moohra, »mše« vęiící, tak také p. ieditel choru, ucitel Krcek a celý do D od Jos. Foerstera, •graduale« clo F od dr. Freye, pęvecký sbor, nikoho nevyjímaje, hrdi býti na vý- »offertorium+< clo A od Stehle-ho, »pange lingua« od kony ty, jez celí a kvapem blízí se ke zjemnęní citű Paleshriniho; odpoledne pri svatém pozehnáni: »li- a rozmnození dobrých ctných vlastností, najmę na- tanie« ve dvou smíšených sborech od dra Witta, »Te dęjné mládeze. Zjevný, at prímo díti smíme Pánem Deum« ve dvou sborech od Jos. Foerstra, »pange Bohem samým zehnaný zdar roznęcuje všecky cini- lingua« od dra Witta. 2. V pondęlí svatodušní: »mše« tele, ze konají piípracy, by v case nedalekém provc•- do G od Dfolitora, »graduale« od dra Witta, ,offerto- zována byla nejznamenitęjší snad mezi mšemi »iste rium« od Greitha a »pange lingua« od Jos. Foerstera, confessor,, cd Palesh•iniho. Je vroucnę zádoucno, by 3. Na sv. Trojici: ,Asperges me« z uvedeného »ordi- zpęv takový šíiil se a ustaloval ve chrámech Pánę uaria missae«, mše clo G od Ad. Prűehy, »graduale« jiných a by nebylo dáváno místa planým, na lenosti do G ocl Mettenleitra; »offertorium« do A od Stehleho, nebo neumęlostí zalozeným, Boha, jeho sluzby a lidu »pange lingua« od dra Witta. ˘.. 0 Bozím Téle: nehodným výmluvám: »ze není sil« anebo: »ie opęt p~ede mši sv. velký smíšený sbor »o salutaris hostin« odejdou«, vzdyt dobrá vűle, trpęlivost a vytrvalost, jiz do G od Siugeubergera, »mše" do C od, tohotéz, Bűh dá, kdyz o ni clovęk dbá, dokáze divy, jak právé »graduale« clo D od Zellnera, »offertorinm« do A od Velké Mezirící o tom z~ejmę svędcí. V tomto ohledu dra Freye, »responsoria,, od jos. Foerstra, po mši sv. káze povinnost zmíniti se verejné a pochvalné o ~e- »homo quidam fecit« od dra Witta — pak na námęstí diteli chóru ve chrámu Páuę Kiízanovském, p. uciteli u cty~ oltáiních stanic: zpęvy od Leitnera, »pange Janu \lezníkovi, ze téi on statnę a zdaiile si vede lingua,, z receného »ordivaria missae« a jiné sbory, v tom samém smęru: »pęstovati chrámový zpęv kato- dílem z mauualu Škruupova, cástecnę od jiných skla- lický ve slohu církevním«. Vęstník hudební. Fr, Hruška, Op. 14, Missa pro 2 vo nedosti dűstojného, neiku-li trivialního. IIruš'ka jest CibUS cum orgario. Piíloha «Varyta«,r ".VII. neménę cilým skladatelem, jako spolehlivým ucitelem c, z. a 3. Vyd. Em. Binko v Tice ti, — Pro. -depa a dovedným, genialním dirigentem. Na základę mnoho- poprvé cyrillskou jednotou v Mladé Boleslav; dne násobných, dlouholetých zkušenosti ve svém úradę a i i, kvętna. horlivých, dűkladných studií v oboru hudby církevní Skladatel, jehoz cliívęjší skladby, jmenovitę mše, jest on dnes jednou z osob povolaných rozhodovati na slovo vzatými autoritami v oboru církevní hudby 0 otázkách církevní hudby a reformy se týkajicích. v Nęmecku náleiitę byly ocenęny a velmi pochvalnę Pokud z poslednęjších jeho prací souditi lze, vymkl piijaty, dává tt veiejnosi novou svoji práci, mši to, se Hruška ítmyslnę z pout prísného slohu, pi'icházeje jak z nadpisu zrejmo, toliko dc-ouhlasou. Ze jedinę k resultátu, ze vymozeností a hojných prostiedkű mo- praktický úcel, t. j, citelný na venkovę nedostatek derní hudby s prospęchem lze uzíti v hudbę církevní, tak dalece dovedných sil pęveckých, jez s to by byly aniz by tím snad úcel a dűstojnost skladby jen sebe odváiiti se na obtízná církevni díla prvých mistrű nepatrnęjší trpęly újmy, S toho hlediska jest nám také naší doby, byl skladateli pohnutkou k sloiení mše posuzovati nejnovcjši jeho práci. Le dnes as nemnoho pro dva zenské hlasy, jest patrno; souhlasíme v tom jest tęch, kdoz ve starocírkevnim, prísném stylu úeli se snahou skladatelovou a to tím více, ani z bedlivého by jediný pramen hudby církevní vűbec a k tomuto p~íhledu práce samé k potęšitelnému dospęli jsme ziidlu všechny skladatele chtęli by komandovati, o tom, výsledku, ze jest to práce ceny trvalé, úcelu svému ttűíme, nebude iáclného sporu. Neuít vše perlou, co męrou více nez postacitelnou vyhovující. Abychom nese na sobę ráz staré doby ! Proto neműzeme naprosto neplýtvali slovy, shrneme na tomto místę jen v krátce souhlasiti s tęmi, kdoz v šíleném horování po sklad- celkový soud, jejz o skladbę té utvoiili jsme sobę po bách starocírkevních zrob! kiU, pod kazdou dosti málo její prvém provedení. nápadnou harmonií a dissonaucí, na kaidém ponękud Jako skoro veškeré práce Hruškovy, műze i tato novém, zvláštním a snad modernę vyznívajícím místę honositi se zdravým, ušlechtilým jádrem, prosta jsouc touinę volajíce v laciném sebevędomí po slohu prí- všeho, co by jen ponękud zdálo se narázeti na pomez[ sném, po onom »kontrapunktu«, její znamenitý jeden | ||||
|