|
| ||||
| ||||
|
— 59 —
dlitby, má-li zpęv prouditi se jemnę, líbeznę myslí a cítí, jakozto rec duše, jíz dotknut a zivę, ale bez umęlűstkárství, jakoby sa- se prst Bozí. Co ze srdce prímo vychází, modęk z pina srdce se rinul. Má-li nynęjší uchvacuje prímo srdce posluchacstva a hudba posvátná obroditi se a z ducha sta- unáší je k nebi v blazeném pohnutí. rých nové posily cerpati, jest nezbytnę Hudba posvátná není tudíz pouhým treba, abychom hudbu minulosti lépe po- prídatkem, jímz ve spojení se ze- znali a trvanlivými prednostmi prítomnosti vnęjším leskem obradním má se zvelebo- ji obohacovali. Jen tak zrodí se hudba bu- vati krása a vznešenost liturgie. Iludba po- doucnosti. svátná úcastní se na nejvniternęj- Obrod štastnę jest zahájen. Cilý ruch ším zivotu liturgie. Pojí se s po- budí se na všech stranách. Vkus se tríbí. svátný m slovem zdokonalujíc výraz Chorál vrací sek starému podání. jeho. Tot hlavní úkol hudby posvátné. Zpęv posvátný nelze nahraditi t i c h o u ll. Dűlezitost a povaha zpęvu litur- modlitbou anebo rozjímáním. Vzdyt gického. modlitba necení se od Boha ani vedle poctu Církev jest matkou umęní. Prijímá je myšlének, které v duši se rojí, ani vedle do sluzby své na oslavu bohosluzby. Nad- poctu slov, které ústy pretékají. Cenu mo- pozemská krása obrází se v kráse pozem- dlitby urcuje ryzost víry, vroucnost vdęku, ské. Úkolem tíni povznáší je k ideální do- zár lásky, který duší hýbá a rtűm výmluv- konalosti. nosti udílí. Nekají se zajisté poklesky Zvelebujíc lesk liturgie jest umęní mnozstvím slov, nýbrz srdcem skroušeným prímo podrízeno duchu krestanskému. Cím a vzbuzováním skutkű nejryzejší a nejho- více blízí se pravzoru bozskému, tím výše roucnęjší lásky. Vroucí dík, dokonalá obęti, se povznáší k úkolu pravého umęní. úpęnlivé lkání bývá vyslyšeno od Hospo- Z veškerých odvętví umęleckých jest dína. hudba predevším povolána do sluzby litur- Pravá p o b o z n o s t sama od sebe budí gie z prícin snadno pochopitelných. Co duše se bezdecnę zpęvem; zpęv pak navzájem roz- cítí a myslí, vyjadruje recí. Zpęv j e s t nęcuj e p o b o z n o s t. Tak vzáj emnę se stup- recí, která tonem se vyjádruje. Slovo zpę- tíují, bez ustání spolu závodíce jako dvę vem vyjádrené zní moliutnęji, jelikoz my- zrcadla proti sobę obrácená, v nichz obraz šlénka sama jest vznešenęjší, cit zivęjší. vzdy hloub a hloub se odrází. Tak v litur- Myšlénky a city nábozenské nutnę vy- gii slovo a zpęv prýští se z jednoho pra- hledávají výrazu nad slova úcinęjšího. Clo- mene. Slovo a zpęv vyvinují se vlivem téze vęku Boha chválícímu pouhé slovo nedosta- myšlénky. Jsou nerozdílným celkem téhoz cuje. On zpívá. Prosté slovo stupńuje se slavnostního výrazu. Slova jsou volena pro k slovu zpęvem pronášenému. Cím vzneše- tento nápęv, a nápęvy jsou voleny pro tato nęjší jest tajemství, které liturgie slaví, tím slova. výše nese se zpęv, který je oslavuje. Slova a nápęvy zpęvu liturgického na- Církev svatá, nevęsta Kristova, slaví zvíce zrodily se z, téze inspirace. Vńuknul tajemství, pred kterými i andęlé v prach je bęhem vękű Duch Pánę v církvi prebý- se sklánęjí. Lze-li zde jí uskrovniti se slo- vající. Setkáváme se s nimi v brevíri, mis- vem? Kdyz srdce její oplývá vírou pinou sálu a jiných knihách liturgických. Aby vdęku, zbozností pinou nęhy, nadšeností posvátná slova lze bylo zpívati, má k nim pinou jásotu, dűvęrou pinou jistoty, — tehdáz Církev své vlastní nápęvy, kterými ji ob- nevęsta Kristova zpívá. Mozno-li jí darily osvícení biskupové se svatým Reho- prí takovém rozechvęní v srdci uzavríti ty rem Velkým vcele. Nápęvy tyto j sou tak city, které duší hýbou? Nemá-li ústy jejími nevyrovnatelnę krásné, ze zbozná mysl sta- pretékati líbezný zpęv, z nęhoz celé nebe rých krestanű vnuknuti Bozímu je pripiso- jásotu zaznívá ? Proto církev zpívá, vala. Jisto jest, ze k posvátným slovűm kdykolivęk oslavuje svatosvatá tajemství hodí se lépe a s liturgickým úkonem za- víry, bud ze Beránku se korí, bud ze Boha snubují se úzeji nez kterákolivęk skladba chválí, bud ze zenichu svému dík neskonalý moderních skladatelű. Vzdyt vyjadrují my- vzdává. šlénky a city Církve samé a hýbají útro- Má tedy bohosluzba katolická hudbu bami vęrících mocnęji, hloubęji, svętęj i. mocnou a slavnou, precice však prostou a Proto jim lid vęrící tak snadno rozumí. pűvodní, která jest recí a zpęvem záro- Jest-li ze pro stárí své tomu neb onomu na veń. Má hudbu, která nehledá sama sebe, první pohled se nezamlouvají, pri hlubším aniz sebe sama slyšeti zádá, nýbrz bez- vniknutí pokrocilejším stanou se brzy pra- decnę vyjadruje, co ve zbozném roznícení menem radosti. | ||||
|