|
| ||||
| ||||
|
— 69 —
srdce otcovské. Láska za lásl;u! Otec do- jej tou nadprirozenou krásou. Koho nepre- br~ dítę dobré milovati musí — musí ! svędcila slova, toho presvędcil zpęv. Kdyz Ten proud magnetický prirozenę proudil od charakterisoval ráz jednotlivých církevních srdce l; srdci, záril z ocí, zahríval lxrud, tonin, zpíval jednotlivé príklady. Zpíváním uzavíral retęz. Jak krásné, jak velebné, jak chorálu chorál zvítęzil. Kdo ten zpęv slyšel, blazené, jak dojemné jest shronxázdęní vę- v uších a v duši zníti mu neprestane. Zucl rících za rízení námęstka apoštolského ! tak sladce a predce tak mocnę, líbeznę a V Církvi Kristovę Duch Pánę shromazduje váznę, jásavę a zalostnę, ze do smrti se duše v jednotu víry. Odtud to nadšení, — nezapomene. Prišel-li kdo do Brna na slav- ta slavnostní nálada, — ta rozkoš, — to nost cyrillskou s predsudky proti clxorálu, vędomí, ze jednota víry národy pojí v jednu vracel se z Brna s láskou k chorálu. Mistr rodinu. Jaké štęstí zíti v té jednotę, býti chorálu dovedl zvítęziti zpęvem — Orfeus clenem té rodiny, býti údem toho tęla, l;restansky`. Byla to vnadná prednáška které slovo : Církev katolická ! Tu pravdu o chorálu ilustrovaná zpęvem chorálu. Clo- kazdé srdce hluboce cítilo. Odtud se od- vęk slyšel pri tom zpęvu chorálu zpívati vozuje ta slavnostní nálada. Nemęl by tedy nebeské duchy chorál. Tak v nebi Ulaho- clovęk touziti po tęch sclxűzích cyrillských, i slavenýclx duchű rádové oslavují Beránka v nichz jednota víry takové triumfy slaví ? chorálem. Pri té prostotę ta krása! Pri té Kdyz duše v hlubinách takových my- jednoduchosti ta veleba! Dítę a umęlec šlének se potápęla, byl redaktor volán ke umęjí zpívati chorál. Dítę nevinné a umęlec slovu. Ze mluvil od srdce — ví. Mluvil-li s nevinností dítęte ! Zboznost chorálu té k srdci, —neví. Ze by byl mluvil pűl dne, nadprirozené krásy udílí. Kdo pri brnęnské kdyby caj toho byl dopouštęl, — ví. Rekl-li slavnostní schűzi slyšel zpívati jej, chorál všecko, co v srdci cítil, — neví. Trpęlivé milovati nepre,tane cio snxrti, ani po smrti. posluchacstvo prijalo rec tak, jako by byl Chorál gregoriánský jest zpęvem andęlským. mluvil, co chtęlo slyšeti. Ti dobrí Mora- Ten chorál rozelxrál všechny prítomné. Ký vané jsou milí lidé, kterí mi k srdci pri- div! ze jásot uvolnil si hlucnou pochvalou. rostli. S nimi tal; mile se mluví; srdcem Mezi prednáškou vystoupil na podium katolíci, letorou Vlaši. Strun srdce jejich sbor bohoslovcű, co dopoledne v dómu clxo- snadno se dotkneš. Do icéi tvé stále vplí- rální cástky zpíval a recník cvicil s nimi tají myšlénlcy své. Milují dialog. Zcela po Introit ze mše ku svátku sv. Augustina, aby mé chuti. Škoda, ze »kulcátkár« neprišel ukázal, jak pri cvicení chorálu dluzno si k slovu. At nám to v »kukátku« poví, aby- pocínati. chom o to neprišli. Ti dobrí Moravané jsou Ukázal-li i céník zpęvem svým a zpęvem zvláštní lidé. Kdyz jsem vystupoval na rec- bohoslovcű krásy chorálu r e g o r i an-1 ništę, — tleskali. Proc? Vzdyt jsem ještę sk é h o, k úpinosti obrazu bylo treba, aby nepocal. Kdyz jsem sestupoval s recništę, téz bohatá p o 1 y f o u i e z chorálu vzešlá — tleskali. Proc? Vzdyt jsem jiz skoncil. posluchacstvu na nękterých príkladech se Zvláštní lidé! Ale mám je rád, ze srdcem objevila. Knízetem polyfonie jest Palestrina. jsou katolíci a letorou Vlaši. Proto je mám Na ukázku zvoleno Sanctus a Beneclictus s rád. Za velké štęstí bych pokládal, kdyby j edué jeho skladby mešní. 1\Iissa brevis mne milovali tak, jalco já miluji je. Lásku patri k nejbohatším a nejpopulárm,.jším však dluzno osvędcovati skutkem, — za- skladbám, kterou sbory kostelní celého ka- kládáním »jednot cyrillských« a sbí- tolického svęta na repertoiru stále udrzují rácím príspęvkű na »votivní obraz nx o- a to všim právem. Clovęk se diví, kterak r a v s k ý« v karlínském kostele sv. Cyrilla ctverolxlasem mozno docíliti takové bohatosti. a Methoda. Posloucháme-li ji, zdá se nám, jako by Reci na sjezdu prednesené následovati zpívalo sto a ne pouze ctvero hlasű, jal: budou v pi-íštíclx císlech »Cyrilla«. nejvętší znatel a ctitel Baini sám dokládá. Po reci redaktorovę volán byl na rec- Po prednášce Y. Ambroze seradil se na ništę P. Ambroz K i c n i e. Mistr chorálu gallerii cetný sbor smíšený »Besedy brnęn- i•ecnil o chorálu. Velebil chorál slovem, ve- ské« a prednesl rízením reditele Nesvadby lebil chorál zpęvem. Co mluvil, tolxo bude oba uvedené kusy polyfonické. Z hlasű bez lze v listu tomto docísti se. Co zpíval, toho prestání samostatnę se pohybujících a v se nedocteš. Toho bylo treba slyšeti. A kdo neskonalých kombinacích stále se proplíta- to neslyšel, nedovede si predstaviti krásu jících budovala se ta podivulxodná lxarmonie, chorálu. Chorál psaný jest mrtvý, chorál která Yalestrinu ucinila knízetem polyfonie. zpívaný jest zivý. Duch jej ozivuje. Krása Znęlo to slavnę a monumentálnę. Sloh l'a- jeho zárí z vnitra. Zbozná prednáška odívá lestrinűv chce ovšem dlouho býti cvicen a | ||||
|