|
| ||||
| ||||
|
s-- 74 —
skými vzornę prednešené, tak ze ve všem Zpravodaj zakoncil štastný den v klidném jevila se dűmyslná ruka reditelova. zátiší staroslavného kláštera rajhradsl:ého Stasten a pinou męrou upokojen — v milých rozmluvách s vys. dp. opatem P. povzbuzen a posilnęn — opouštęl kazdý z Benediktem Korciánem. Ještę ve snách úcastníkű po sluzbách Bozích svatyni Raj- dozníval mu v uších sládký zpęv slavíckű hradskou. »Finale« Rajhradské bylo korunou rajhradských. slavnosti. Obecní jednota Cyrillská hrda je Slavnost brnęnská byla nadšená a ve- na vzornou dceru svou — Cyrillskou je- lebná. Bude-li pro rozl~vct jednot cyrill- dnotu Rajliradskou. ských i pozehnaná, ukáze — výsledek. Na Rajhradę slavnost cyrillská poprvé stala se slavností národní. Tak to musí býti. Obecenstvo musí se rozehráti pro snahy cyrillské tou męrou, aby zájmy je- Po slavnosti milostivý hostitel zaved dnoty staly se zájmem obecným, aby jednota oba své hosty do Vranova k Rodicce Bozí, cyrillská na osadę byla miláckem osady. odkud pak putovalo se v pritvodu dp. faráre Na Rajhradę toho dovedli a proto slavnost Weinlicha cestou malebnou 1: sv. Katerinę, cyrillská byla slavností národní. Po sluzbách kde v krajince utęšené na srázném vrchu Bozích šlo se do zahrady hostinské. Hudba stojí starobylý kostelík jako zkamenęlá po- hrála. jednota cyrillská zpívala. Vše se hádka z dob dávnominulých. Jak krásnę radovalo. Cyrillisté -- knęzí a ucitelé — a jak dűkladnę ti predkové umc i budovati zasedli ke stolűm, sdílejíce jeden s druhým i vesnické chrámecky ! Pri vší prostotę zkušenosti a dojmy hudební. Kolem jednoho architektonického detailu celý rozvrh pCido- z mnohých stolű spokojenę zasedli se zpra- rysu i klenby dýše zbOLllOu poesií jako ta vodajem P. Pavel Krá2kovský, který slav- krajinka, kterou sv. Katerina ovládá. V za- ností celý pookrál, quardián Y. Albert Chlu- pomenutém koutku svęta zapomenutá po- mecký, Konrád Surma, Kosmák a jiní hádka zulová pretrvavší vęky a boure vękové. k prátelským rozmluvám. Cas míjel jako Za svitu męsíce vraceli jsme se do Brna. sen. S vecerem zavítal do zahrady sám Príštího dne vzdavše díky milostivému ho- nejd. pan biskup. Z návštęvy byla vše- stiteli rozehnali jsme se s Petrovem, vrace- obecná radost. Volání slávy nemęlo konce. jíce se k povinnostem do nárucí maticky Hudba mu hrála, jednota cyrillská mu zpí- Prahy. Slavnost brnęnská minula jako luzná vala, kazdý návštęvou jeho byl potęšen. pohádka. Lehmer. Hlasy casopisectva o slavnosti Brnęnské.*) »Hlas« prinesl jiz »na uvítanou cyrillských ceskými, avšak v ducLu cizim, lidu neprístupném, po- jednot« vrelý clánek, jak následuje: dobnę se má i s posvátnou hudbou chrámovou. 1 tato »Opravte, obnovte, povzneste naši deera nebes bęhem vęku uctla se na cestách cizích; skleslou hudbu posvátnou! Vymyite z zí ve- syętáckých; pitvorila se na mnoze po operách, kon- škeren svętácký triviální nerád, nedűstojný místa po- certech, ann i po — krcmách! Místo, co by ducha svátného! Navratte jí váinosi a dűstojnost, jakáz prí- povznášela k nebeským výšinám, sama pocala plaziti se sluší .domu modlitby.. Takto ozývá se za našich dnű v prachu pozemském jako ubohý motýl kíídel zbavený! po všem svętę katolickém jednomyslný hlas reformá- zalostný byl a posud na mnoze jest pohled na torű hudby kostelní. Jako se ozývají spravedlivé nárky nynęjši porušenost hudby ehrámové. Ne diky Bohu'. na novou literaturu ceskou, ze postrádá ducha pocíná jiz svítati; reforma hudby kostelní stala ceského a ze mnozí spisovatelé naši píšou slovy sice se jiz heslem nynęjší doby a tu netoliko v cizinę, nýbrz i v zemích kuruny Svato-Václavské, a kdozkoli Redaktor uvádí zde hlasy casopisń Brnęnských u slavnosti cyrillské na dűkaz, ie »Musica sacrau jsou dobré v ű l e, hlásí se jii k praporu, jejz vztycili došla prátel jiz ve veškerých vrstvách obecenstva velezaslouzilí reformatori hudby kostelni a na nęmí a to bez rozdílu barev a stran politických. Sou- stojí psáno: »Pryc z chrámu s operami a koncerty; hlas tento jest jasným dűkazem, ze po boji tolika- pohuršlivé, bohomrzké intrády ustuptez církevnímu .letém cyrillská jednota konecnę zvítęzila nad predsudky. Redaktor prosí laskavéhu ctenáre za chorálu a skladbám tými duchem provanutýma prominutí, ze pro úpinost nebylo lze vypustíti, co A ie tomu skutecnę tak, tuho nad slunce jasným o jeho osobę zde a onde se napsalo. Kazdý Cyrillista jest presvędcen, ze vzdy jde nm jen dűkazem jsou právę tyto dny. Královské męstu Brnu o vęc a nikolivęk o osobu, Kde se to dalo vy- otevírá dnes své pohostinné brány všem milým hostűm, pustiti, ucinil tak, kterí z dalekých i blízkých, zírných krajd Muravy, | ||||
|