|
| ||||
| ||||
|
— 82 —
proudu tekoucímu ze svatynę, od oltáre, — nejzivęjší a ncjbezprostredecnęjší umęní, ne- »vidi aquam egredientem«. Vęnuje-li se smí ciniti výjimku. Ano tu jest právę ve sbor zpęvácký zcela a se zálibou chorálu, svém zivlu; nebot predevším jest nám za- stane se výtecnę církevním, liturgickým, jisté dána l: oslavování a odűstojnęní obco- stane se hlasem, chválícími ústy Církve, vání Boha s clovękem a ménę asi za tím úcastńuje se zivota Církve. Její duch, její cílem, aby zivot lidský oslazovala. Kdyby zivot, její zápal rine se svatým nápęvem a nám sv. Církev nabízela zcela jednoduchý svatými slovy do srdce pęvcova, jenz takto zpęv zalmű rkouc : »Zanech vícehlasné vtrzen jest do posvátného kruhu liturgie, do hudby a veškerého zpęvného umęní a vezmi jejího zivota obęti a modlitby, do jejího tuto jednoduchou hudební chudobu«, — po- svatého roku. Tím povznáší se pęvec z níz- slechli bychom, uznávajíce to za okolností kého kruhu církevnę hudební své cinnosti. casových za nejprimęrenęjší. Ale ona ciní Nemá zajisté zpívati jen za tím úcelem, aby právę na opak, nebot zpęv, jaly' nám po- pri bohosluzbę prispęl ku krásné, dűstojné dává, muohohlasného nevylucujíc, jest sku- hudbę, nýbrz aby se úcastnil na svaté obęti, tecnę zpęv umęlecký, jest dokonalá, umęle- aby se spojil s knęzem ve sluzbę oltáre; cky dokonalá melodie, která nemusí míti jedním slovem : musí cítiti, vędęti, 2e j e s t strachu pred porovnáním s nejlepšími plody sluzebníkem a úcastníkem boho- dob a duchű pozdęjších. Soud Mozartűv slušby, nikoli pouhým hudebníkem. o nápęvu praefací jest znám, a prece ne- Tou okolností liší se pęvecký sbor kostelní slyšel asi tento veliký mistr zpívati je do- od sborű jiných, ze jest liturgický. V tom konale. Jeho jemné ucho slyšelo ze zríce- spocívá jeho síla, záruka jeho trvání. Kdezto nin ducha vyššího zvláštní druh. Mozart hudebník nezrídka se kolíbá a zene v re- znal z celé prekrásné kvętinové zahrady cišti moderního názoru a cviku, zpęvák bo- toliko jedinou jednoduchou kvętinku. jak by hosluzebný jest zakotven v pokojném pi•í- se byl obdivoval, kdyby byl vidęl veškerou stavu nezmęnitelných principű. Jeho netáhne kvętenu, kdyby byl umęl zpívati v onęch a nepoutá toulia po ludebním sebeuspoko- starých, bohosluzebných knihách nápęvű, jení a pozitku, nýbrz tęší jej svaté vędomí, které oplývají viuií kvetoucícli písní. ze zije s Církví a vyhovuje prání Církve. Byl jednou cas, dlouhá perioda, ne ne- Toto liturgické zarízení choru a j edno- patrná v dęjinách církevních, — kdy tyto tlivélio zpęváka poskytuje neocenitelného kvętiny kvetly v kazdém chrámu Pánę, kdy klidu ve sporných otázkách, s kterými se nápęvy chorálu všude byly rozšíreny, všude shledáváme na poli reformace církevní hudby. zpívány, kdy naznacovány byly jménem »dul- Konecnę liturgická soustava zarucuje nej- cis cantilena, suavissima harmonia.« Ta- bezpecnęj i disciplinu a porádek choru. Je- kový dojem cinil chorál, kdyz byl v zivé dnotlivec nestojí naproti osobní vűli reditele cvicbę. Z toho jest na jevę, ze jest s to, choru, nýbrz naproti autoritę Církve, a sla- aby hudebnę potęšil, a ze i v nás podobné bosti, které má pęvec po lidském zpűsobu, pocity vzbudí, vnikneme-li v ducha jeho mizejí v tomto vyšším ovzduší duchovního, melodií. Daleko by nás vedlo, kdybychom církevního zivota. chti:li mluviti o onom hudebním bohatství, jakým vládne ten zpęv chorální pro svých II. o s m t o n i n, o bohatsví, které moderní hudba k zalu výtecných hudebníkű ztratila. Nez kdyz jsme si vyvolili chorál za Také neműzeme šíre se zmíniti o prednosti, základ, snad si nękdo pomyslil: K základu jez spocívá ve volném rhythmu. 1 lio berou se nejradęji veliké, tvrdé, neotesané v jemnosti a vznešenosti rhythnických clenű, balvany a potud porovnání prijímám; nebot v subtilných pohybech, jakých, dovoleno-li chorál jest nebo má býti tvrdý, hrairatý mi soukromí:lro mínęní vysloviti, hudba a nezázivný. Nemá zádné melodie, aneb taková dosíci neműze, — v tom jest obsa- alešpoá ne poznatelné a zázivné. Vlece se zena duše chorálu. V tomto tajemství krásy príkrými tóny a koncí nepochopitelnými volnélio rlrytlrmu lze léta bádati, a tu shlc- závęrky. K této námitce laskavi: odpoví- dáme se s krásami netušenými. Chceme se dáme: S dovolením; chorál jest vhoden sdęliti jen o bahatství melodií, jaké zavirá k základu také pro své cistę liudební v sobę vytcená osmerá clenit03t, ona krá- vlastnosti, prednosti a pro svou lovská svoboda pohybu, a ona velejemná umęleckou dokonalost. Snazíme se odmęrenost rhythmu. Tyto melodie se rinou uciniti sluzebným Bohu to néjkrásnęjší, co jako bohatý pramen, jako jara roh pinosti. umęní jakkoliv vyplozuje hledíme toho uzíti Kdoz z nás odvázil by se chlubiti, ze ve k oslavę sluzby Bozí; tudíz ani hudba, dvou, dech letech pojal všeck}, toho drulnt | ||||
|