|
| ||||
| ||||
|
— 92 —
vého divadla, ku kterému andęlé s nebe se- Cyrillským, pozdravuji s otevrenou nárucí. stupují, aby s námi smrtelníky v prachu se Nedovedu ani slovy vyjádriti, jak srdce mé korili Beránkovi, který snímá brichy svęta. k Vám mne táhlo. Milují a ctím ve Vás Ze všech koncin vlasti sešli jsme se ke nadšené a oddané s y n y s v. C y r i 11 a a slavení té lcrestanské Olympiády, k té divo- M e t h o d ę j e, a proto srdce mé nálezí Vám tvorné obęti, kterou posvęcenou rukou k ra- celé. Svornę jsme se sem dostavili — dosti nebcštanű a na smírení pozemcauű Ceši a Nęmci. V jednotácli kato- konal sám v r c li n í p a s t ý r obklopený svým lický c h není sváru o j azylc. Katolík jest vęrným stádem. S b o r p c v c ű nadšených spravedlivý. háje práva svého, hájí téz práv tlumocil jednotlivá dęjství velkého dramatu. bratra svého. Jednota naše Cyrillská Takové jsou ty kre stanské slav- zrízená pro Cechy, Moravu a Slezsko jest n o s t i o l y m p i c k é , dle kterych my vtclenourovuoprávností. Jsmerodní cítáme své Cyrillské slavnosti, o 1 y m p i a- bratrí; táz vlast nás zrodila. jsme synové dy. Cyrillské slavnosti jsou ty mez- jedné matky. A ta sladká máti naše jest e í ky naší vzdęlavatelské cinnosti. K nim svatá, — jest obecná, — jest apoštolská. s c h r o m a z d u j e m e se na poucenou. Posil- Cirlcví j i nazýváme. Mluví tolika jazyky, nęni v r a c í m e se k domácím krbűm, aby- co jich na zemi jest. Má ale také rec chom nadále oslavovali vznešenou bohosluzbu svou, která celý svęt pojí a objímá, — tím vznešeným, tím jedinę pravým, jedinę v rűznosti jazyka divotvárná je- dűstojným zpűsobem. Kolik í r c a s t n í k ű d n o t a, — dílo Ducha sv., jenz rűzné národy prichází, t o l i k nadšených a p o š t o l ir Cyrill- v jednotu víry shromázdil. Co predseda ských se vrací. Postupujeme s místa na jednoty Cyrillské pozdravuji všecky prítomné m í s t o a putovati budeme tak dlouho, pokud úcastníky co rodné bratry, precházeje k pred- zálezitost naše nestane se m a j e t k e m mętu, o kterém jest mi mluviti: národním. První tri slavnosti Cyrillské konali o hudbę posvátné. jsme ve zlaté, stovęzaté Praze. C t v r t o u prirozenę konáme ve hlavním męstę druzné Hudba posvátná v širším smyslu slova a sesterské zbozné Moravy jakozto prí- — co z p ę v církevní — jest k o s m o- pravu na pátou nám všem stejnę dűlezitou p o l i t i c k á katolická jako církev sama, slavnost Velehradskou. kterásestalamatkouvšelikéhoumęní. ',e bylo lze nám zde shromázditi se, Církev prijala všecko umęní do sluzby na dękujeme velkomyslnosti ašlechetnosti samé- oslavu vznešené liturgie své. limęnám do- ho v r c h n í h o p a s t ý r e. Di•íve nez pocnu dle stalo se úkolu nejideálncjšího: krásu povinnosti své mluviti o vęci samé, mám nadprirozenou znázorriovati roucliem smysl- za první a svatou povinnost, abych jménem ným. Z veškerých oborű umęleckých jest jednoty Cyrillské pokorné díky vzdal Vaší zpęv umęním nejideálnęjším, pi•ede Biskupské Milosti, který jste nás tak laskavę všemi ostatními stvorený k bohosluzbę a pozvati rácil do sídla svého. Vaše Milost liturgii. Prícina jest na snadę. Z p ę v j e s t rácila býti pomocníkem a rádcem hned pri recí v},jadrovanou tonem. Rec zpęvu zní zakládání jednoty Cyrillské. A kdyz ni o h u t n ę ji nad slova pouze pronešená, stromekzasazenýse ujal a povyrostl, rácíte proto ze m y š l é n k a jest vznešenęjší, c i t štęp milostivę p r es a z o v a t i do role své zivęjší, vroucnęjší. Vzdyt myš l é n k y a vlastní diecése, aby na výsluní církve a ve city nábozenské vznešeností nad jiné stínu Vaší ochrany zdárnę rozširoval vętve vynikají. Proto krestan vęrou rozechvęný své do všech koncin rozsáhlého okršlku zpívá. Srdci vęrou nadšenému s ucho - biskupského. Ten všemohoucí reditel p á r n á slova nepostacují. Zpęvem velebí pohody, který rosou s nebe úrodu dává, tvor Tvűrce, zpęvem velebí vykoupenec pozehná dílu, aby Vaše Milost do- Vykupitele svého. Vzdyt pr e d m ę t e m ckala se i o v o c e zlatého na tomto stromu, chvalozpęvu není zde ani vęc pozemská, az povyroste a rozvętví se s dómu biskup- ani vlast, ani rekové vítęzní, nýbrz B ű li skélio az do poslední vesnicky cetné diecése. nejvyšší, vęcný, neskonalý. »Ouantum potes, My pak, vdęcní synové sv. Cyrilla, nepre- tantum aude, quia major omui laude, nec stanem Boha prositi za zdraví a zdar laudare sufficis.« Cím vznešenęjší jsou ta- Vaší Milosti, slibujíce, ze vęrní budeme jemství, která liturgie slaví, tím výše vzdy zásadám svaté matky církve na oslaeu nese se zpęv, který je oslavuje. Mozno-li Boha trojediného. nevęstę Kristovę zavríti v srdci t}' Váspak, synové zbozné Moravy, city vdęcné víry, vítęzné nadęje, milostné kterí jste se tak cetnę shromázdili k hodűm lásky, radostnélio nadšení? Kterak jí m,í | ||||
|