|
| ||||
| ||||
|
- - 4 —
zpívají se slova pocístatná a přídavuš. přívlastky slovesa; druhým stupněm. slabším vyznačují se tytéž částky. menší však dí'iležitosti; třetím stupněm síly se spona a jiné vedle] í částky reči pronáší. Přízvuk slabičný úpině podřízen jest přízvuku ~lovnétnu. Tak bude prízvučná slahika téhož slova silné jší neb slabší, dle toho, má.-li slovo větší neb menší ditležitost. J árazem ve zpěvu jednotlivá slova zvláště vyznačuje a užívá e m f a s e, to jest vyznačení citu, jenž pěvce při tom neb onom zpěvu provázeti má, hlasom dotýčného povice; tím nabývá chorální zpěv oné živosti, o kteréž c,horaliste naši ani snad ;ještě nesnili. 7 toho všeho by snad mnohý soudil, že chorální ipc v snad jest těžký, ale pravě naopak; „mluvíš-li správně zpívej tak, jak mluvíš, pak zpíváš správm” ci tak, jak právě ntznačeno bylo. Zpěv skutečně krásný, ač mi sottzeno bylo mnohé sbory již slyšeti, jenu Křížkovského jsem pozoroval V sboru jím řízeným jest každý pěvec zápalem pro věc cele zaujat; nezpozorujeme .kyselé" tváře při cvičení a nutném při tom častém opakování; neslyšíme mezi cvičením nepatřičné řeči a smíchy každy z pevcir ijo pro tu chvíli ve skladbě, již t Takou drží a naslouchá v době vstání zpěvu rozurnnýrn slovům svého mistra. Tot duch, jenž vládne onomu sboru a jež by každému panovati měl; nebot kdež on nesídlí, nedocílí se i sebe větším namáháním dobrého výsledku, jak jeho nepřítomnost vůbec jest známkou rozkladu sborii. Krátkým míčrtern tím objevil se nám Křížkovský co muž, jenž prvý poukázal ku pramenům, z nichž pro slovanskou hudbu čerpati nám slušno; jež prvý proti chybnému vkusu ohledem chrámové lurdby svého hlasu pozvedl; jež opravu nejlépe pochopil a provedl, jež ,jest nejobětavějším a neicrlejším jejím rozšrřovatelcm; johož skladby budou naší chloubou — co muž, jež sve zdraví a své jmění obětuje za provedení myšlenky, o jejížto kráse i prospěšnosti jak církvi tak i národu pevně přesvědčen jest. My hajitelé opravy, stojíce na prahu novélio roku a taktéž přesvědč--evi jsouce o pravdivosti a kráse myšlenky, již zastáváme, prislibme svatosvatě sobě provésti stůj eo stůj, až do těch podrobností opravu chrámové hmlby, neohlížejíce se ani na odpor a úsměšky strany nikoli protivné, ale tak dalece nedospělé a nevzdělané. „V boji tony o život” za myšlenku opravnou at povzbuzuje nás vždy a všude vzpomínka na uejhorlivějšího pěstitele jejího, vzpomínka na Pavla Rřížkovského. Pěstování zpěvu církevního. Arcidieeése Pražek. V Černém Kostelci, dne 3. října 1874. Již roku 1859 zarazil jsem zde přispěním vele(lůst. p. vikáře V. Bradáče literácký spolek, který má 9 prvních a 8 druhých dílů ,Svatojanského kancinálu" a čítá 42 literátů a přes 60 přispívajících údů. 0 čemž se osmělím jindy zprávu podati.*) Asperges a Vidiaquam zavedl jsem již roku 1861 ; jež všecken lid zpívá. 0 kéž by byla hned tehdáž instrumentální hudba v chrámích přestala! — nezkoušeli bychom nyní tolik protivenství. Aneb aE se nás alespoň nejdůst. konsistoř ujme a dá ohlásiti s kazatelen zákaz tohoto starého šlendriánu; pak lid ověří a nebude hanu na nás kydati.**) Nejsou-li při velkých službách božích slyšeti bubny, trouby, píštaly neb jiné nástroje, není to u nich pro chrám důstojné, je ředitel kůru lenoch a kdyby možná bylo, odstranili by jej. Na radu Vašeho ctěného listu „Cecilie” zaopatřil mi patronátní úřad (na přímluvu důst. p. faráře) Gregoriánské mše, Graduale Romanum, několik čtyr-, tři- a dvouhlasých mší, a 4 sešity „Cecilie” *) Těšíme se na zprávu. **) To by ovšem bylo nejkratší a nejbezpečnějšf; nei rozhednutf takové jest od nás nezávislé. Fokud se to však nestane, snášejte hanu a opravujte a zvelebujte zpěv chutě dále bez ohledu na nerozumnou řeč lidskou. Kdo vytrvá, zvítězí. Pozn, red. | ||||
|