|
| ||||
| ||||
|
—e
V Zelivé o B v. Š tě p á n ě 1874. Učinivše první pokusy, o nichž vloni v těchto listech zmínka se stala, nestojíme, neskládáme ruce v klín, ale krok za brokem, byt ne skokem, kráčíme krásnému cíli, zvelebeni to hudby chrámové, vstříc, jsouce toho pře3vědčenf, že nic neškodí dobré věei vice než ochablost a majíce na paměti pravdivá slova, jež Plato Sokratovi v ú3ta klade: „Co krásného, to těžkého.” (Plato, Hippias maj.) — Minulý advent by1 toho, co pravím, nejpěknějšfm dokladem a moha říci, že tak utěšeného adventního zpěvu nebylo v našem konventském cbráma Páně na dávné časy, jako letos o nedělích adventntch při velké mši sv. Což jsou ty naše staročeské zpěvy krásné ! A jak se toho docílilo ? Náš řiditel kůru, p. Em. Vaněk, vybral sobě ze školních dítek sbor malých zpéváčků, jež na-učil druhé adventuí písni mešní. (Kancionaln sv. janského díl I. č. 357.). Mimo to vynasnažil se, aby několik starších zkušenéjších zpěváků dovedlo tutéž píseň zpívati dle „Hlase varhan” čtverhlasně. I zpívala se pak píseň ta pří mši sv. střídavě dílem unisono dle kancionalu c průvodem varban od dítek školních, dílem čtverhlasně bez průvodu varhan od oněch zpěváků. Provedeni jak se strany dítek tak se strany zpěváků bylo správné. Jak lahodná byla tím střidánim dosažena rozmanitost! Jak ušlechtilý dojem apůsobily a zůstavily ty ne-vinné dětské hlasy i ty vážné akordy čtverozpěvu v srdci posluchače! Jaký to velebný nápěv té písně! Z toho pak ovšem snadno možná se domysliti, kdyby tak celý kostel, dítky i odrostli, jako jedněmi ústy unisono s varhanami ta píseň zpívali — asi tak jako tenkrát ti zbožní Porýnčané v Kolíně — jak mocně povznášel by ten starý zpěv náš mysli naše vzhůru k nebesům ! Nejsme my sami proti sobě, nechajíce jej v kancionalech pohřbena ? — Také responsoria gregoriauská, tento advent poprvé, již zavedena byla v kostele našem, při čemž mi totéž na mysl přišlo, kdyby je všecken lid v kostele s sebou zpíval, jak velice by co do významu svého i co do krásy žiskala. Doafe;me, i.e ásilovné píli p. ředitele káru po-daří se přece nejen získati pro čtverozpěv ještě vice mužských blasů a vedle sboru ditek zř:diti též pěveckou jednotu mužů, ale i ty r}zé nápěvy duchovních písni našich domácnými učiniti opět v kostele našem. Zdař Bůh 1 M. N. Z venkova. (Hlas učitele.) Dnes ponejprvé dostalo se mně do rukou 6 posledních čísel Vašeho výborného časopisu „Cecilie°. Jsem posud odběratelem „Dalibora” a o časopise Vašem jen tak někdy jsem zaslechl, jak se jmenuje, že se bndbou posvátnou zabývá á nic více. Dobře pravíte v něm, že o povznešení hluboce pokleslého zpěvu ctrkevniho předně a blavně starati se má duchovní, který sám dříve důkladně v něm vycvičen býti má. Tato podmínka bode, čím dále, tím naléhavější, nemá-li zpěv posvátný ještě hlouběji klesati; nebot učitelstvo národní při sebe lepší vůli nebude moci v té věci tolik dělati, mnoholi činilo aspoň před nynčjšfch zákonů školních vyjitím. Nebudu široce vypisovati příčiny, jsou Vám dobře také známy. Podotknu jen některé. Před 14ti roky, když jsem navštěvoval ústav učitelský v Praze, rúéli jsme 8 hodin týdně pro zpěv a bru na varhany, —nyní asi 1 hodino (!)*) pro obé týdně se věnuje. Mnoholi tu získá p. kandidát z obého, dá se mysliti. Za to s ostatními předměty učebnými se poměr obrátil; ty se stále množí. Mimo to zmnožil se také znamenitě počet vyučovacích hodin na školách obecných. U nás ka p. jest škola trojtřfdnf a v třetí třidě vyučovávalo se 20 bodin týdně a nyní 281 K tomu jest pouze po j e d n é hodině pro zpěv v každé třidě nynějšími zákony šk, pamatováno. Za tak krátký čas dá se ovšem velmi málo docílit a to tfm méně, když ani ta j e d i n k á hodina zpěvu chrámovému se nevěnuje : zpívajft se nejvíce písně školnf, národní a p. Jak praveno, bode nyní učitelů národních v budbě důkladně vycvičených vždy řidčeji a co se může očekávati od slabých hudebníků? Jen důkladný hudebník a všestranně — hudebné vzdělaný — pocítí krásu, moc a áčinlivost hudby a zpěvu vůbec a nedá se k činnosti a působeni v budbě nutiti, nýbrž sám od sebe, bez popohánění přiloží roce k dílu a dokáže také něco. Od slabocba, který jen trocho housle škrtati se naučil, co může se očekávati? A takových kapacit hudebních máme z nynějších semeništ učitelských k očekáváni. Nezbývá jiné rady ar,4 pomoci, než aby se vše za-řídilo tak, jak jste v 7. čísle Vaši „Cecilie” navrhl : „Důkladně b n d e b n é vzdělané kněžstvo 1” Až to bode, tedy aby veledůstojné konsistoře daly k Vašemu svoleni všecka posud vyšlá čísla Vaší „Cecilie” znovu otisknouti a tak rozmnožiti, by mohla býti k obyčejným konsistornfm kurrendám co z v 1 á š t n f příloha přidělena a na všecky fary zaslána k důkladnému přečtení a uvážení. To pak ponese ovoce ! Přiznávám se, že jsem tak horoucně dávno nic nečetl, jako dnes Vaši „Cecilii.” To jsou slova od srdce a k srdci. Jsemt také vášnivě do krásy hudby a zpěvu zamilován a proto mi laskavě prominouti račte, jestli tu a tam některé slovíčko trochu Aneobrabaně” jsem pronesl. Příště vylíčím, jakým apůsobem u nás zpčv chrámový opravujeme. *) A to ješté neobligatné 1 | ||||
|