|
| ||||
| ||||
|
— 3 —
zpęv církevní nepokulhával za ostatními Nękolika rysy vękový vývin nakresliti sestrami. není mozno. T r i d o b y zde sluší rozezná- Zásada, dle ]steré se vyvinoval, ne- vati: z, dobu prísného slohu (I2oo-i35o), byla ani nová, ani cizí. P o 1 y f o n i e z vnitr- 2. dobu i d e a l n í h o slohu 0350—1450), ního j á d r a sama vykvetla. Zdędęný ma- 3. dobu technicky dokonalého slohu jetek Církve jednotnę se vyvíjel. Zpęv li- (145 0 — i 600). turgický byl já d r em, kolem nęhoz se usa- Velkolepý vývin slavnę zakoncují velicí zovaly kristaly harmonie, a z á k o n e m, mistri, v jichzto stredu Palestrina stojí. Co vedle nęhoz se usazovaly. kníze hudby jest representantem celé Zpęv polyfonický úzce souvisí s cho- doby. Stáhl dolű k z e m i n e b e i s j eho rálem gregorianským. Majít mnoho spolec- leskem a slávou a velebností a s tęmi zá- ného : i. stavbu melodie, 2. tutéz tona- stupy blazených duchű, náruzivostí lidskou litu, 3. stejný pomęr k liturgii. Na neskalených. Jako Vlach dí, jest to »musica tyto pravdy nesmí zapomínati, kdo právę del altro mondo«. Zpęvy Palestrinovy, ja- pochopiti a spravedlivę posouditi chce dű- koby ze svętla utkané, jsou v hudbę nej- lezitost i význam vznešených plodű hudeb- vyšším bodem cistého spiritualismu, ních onoho vęku jak pro Církev tak pro právę tak, j ako v oboru malírském F i e s o- umęní vűbec. lovy nebesky prűsvitné a nebem ozárené postavy, které by pozemský vzduch o zivot Slovo a výkon liturgický byly je- pripravil. Byt i velkolepę a veškerá pravidla diným jejich predmętem; oltári slouziti umęní jistę a snadno ovládajíce ostatní j edíným pravidlem. S textem posvátným básníci hudební si pocínali-. Palestrina, posvátnę se zacházelo — bez libovűle, bez dűvęrný prítel a duchovní zák sv. Karla subjektivní affektace, ale pri tom s vrou- Boromej ského a Filipa Nerej ského, nepre- cností rozumnou. H u d b a ta všímala si stalbýti»Princeps Musicae«, jaksmo- všeliké, i zdánlivę nepatrné jednotlivosti li- numentálnim lakonismem náhrobník jeho dí. turgické, kazdého úklonu hlavy, doby trvání Ve velebę a vznešené mohutnosti lícení, svatého úkonu a p. Toto vęrné Ipęní na v posvátnosti zvukű svých zűstává nepre- zdędęném základę — na zpęvu Církve konatelným — R a f a e l e m hudby církevní. — jest, co hudbę polyfonické zivotní síly propűjcuje. Z jednoduchých motivű dovedl tkáti umęlecky krásnou soustavu tónovou hned Na téze pűdę utvorila i zdokonalila se v líbezných nápęvech, hned ve vznešenę téz zevnęjší umęlecká úprava a mocných a k lc o r d e c h. Skladby, z nej vni- forma se zákonnitostí, jíz rovného nelze ternęj ší nálady zbozného citu a vęrou nalézti, lec v soustavę theologické a v dí- nadšeného presvędcení jakozto plod nejci- lech architektonických onoho vęku. Kon- stęj šího genia a vkusu vzniklé, vyšší pű- trapunktická immitace hned schola- vod prozrazují, urozeností, dűstojností a s t i c k y komentuje, hned mysticky medituje, ryzostí dýchají. v tom i onom prípadę chorál gregorianský Neutvoril však Palestrina ve svých nebesky promęńuje. Samostatnę proplítající skladbách hudbu novou, od staré na- se hlasy slucují se v jediný celek, tá- prosto se rűznící, uvedl pouze hudbu od zíce se a odpovídajíce. Harmonie v poly- starých mistrű zdędęnou na f o r m u fonické hudbę není ú c e 1 e m, nýbrz n á- nejušlechtilejší. Kazdý jest synem sledkem. svého vęku a staví se na ramena svých Aby pak hudba do podrobnosti vyvi- predchűdcű. Potvrdil takto po všechny vęky, nutá i primęrenę viditelnými znameními ze geniu není treba káceti starou tra- vyznacila se, také písmo v onęch dobách dici a nového cos vyhledávati, aby poza- tak pokrocilo, ze dűmyslem prevyšuje, co davkűm církevním zadost ucinilo se. nová hudba z toho ještę podrzela. Ta vtipná, Pro tyto prednosti z uznání, jemu ke tajemná znainénka, jimiz vyšší hu- cti a na vęcnou pamęti nazýváme polyfo- dební r h y t m u s mší a mottet názornę se nický sloh á capella, který se pridrzuje vyznacoval, jsou aualogií stavitelských ta- zpűsobu jeho — slohem Palestrinovým, co j emností starých dílen kamenických, vzorem umęleckého zpęvu liturgi- jimiz architektonický rhytmus na gotických c k é h o, který jsa církevnę s c h v á 1 e n, ac dómech urcitými prűpovędmi se uzavíral. nikoli »z p ę v e m C í r k v e«, prece však Stredovęká hudba církevní jest nezbytným »z p ę v e m v C í r k v i« slove. Vyprýštiv se dodatkem stredovękého stavitelství cír- z krištálového zrídla gregorianského, vším kevního v pomęru casu k prostore, císla právem jmenován bývá c h o r á l e m n e- k tęlesu. besky ozáreným. Vzdyt jest to vlastnę | ||||
|